Zodpovědnost zaměstnavatele za škodu a nemoci z povolání
Podmínky pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu a nemoci z povolání
Povinnosti vyplývající z pracovního poměru. Od dne, kdy vznikl pracovní poměr,
a) zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy nebo kolektivní či pracovní smlouvou,
b) zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele vykonávat osobně práce podle pracovní smlouvy ve stanovené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň.
Při nástupu do práce musí být zaměstnanec řádně seznámen s pracovním řádem platným u zaměstnavatele a s právními a ostatními předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které musí při své práci dodržovat. Zaměstnanec musí být rovněž řádně seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy.
Zaměstnavatel je povinen předkládat příslušnému odborovému orgánu ve lhůtách s ním dohodnutých zprávy o sjednaných nových pracovních poměrech.
Odpovědnost zaměstnance za škodu
1. Všeobecná odpovědnost: zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Rozlišujeme:
– pokud škoda byla způsobena úmyslně nebo v opilosti, hradí se celá škoda,
– v případě nedbalosti se škoda hradí do výše trojnásobku průměrného měsíčního platu.
2. Zvláštní druhy odpovědnosti:
– odpovědnost za nesplnění povinností na odvrácení škody: pokud zaměstnanec neodvrátil škodu přesto, že tak mohl učinit bez ohrožení života nebo zdraví osob či způsobení škody, je povinen škodu zaměstnavateli nahradit. Výše náhrady škody nesmí přesáhnout částku odpovídající třikrát jeho průměrnému měsíčnímu výdělku.
– odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je zaměstnanec povinen vyúčtovat: pokud převzal na základě dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnanec odpovědnost za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat, odpovídá za vzniklý schodek. Pokud byla dohoda uzavřena více zaměstnanci společně, odpovídají za škodu solidárně. Škodu hradí podle poměru svých hrubých výdělků, přičemž výdělek vedoucího a zástupce se započítává dvojnásobně. Zaměstnanec, který není vedoucím ani zástupcem, hradí škodu do výše průměrného měsíčního platu.
– odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů: zaměstnanec odpovídá za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných obdobných předmětů, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení. Cena věcí se zjišťuje z hodnoty v době ztráty.
– odpovědnost za výrobu vadných výrobků: zaměstnanec odpovídá za škodu spojenou s výrobou vadných výrobků do výše poloviny průměrného měsíčního platu.
Odpovědnost zaměstnavatele za škodu
1. Všeobecná odpovědnost – zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi porušením právních povinností či úmyslným jednáním v rozporu s pravidly slušnosti a občanského soužití.
2. Zvláštní druhy odpovědnosti:
– odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání: zaměstnavatel se zcela zbaví odpovědnosti, pokud pracovní úraz vznikl porušením povinností vyplývajících z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo opilostí, a toto porušení bylo jedinou příčinou úrazu. Částečně se zbaví odpovědnosti zaměstnavatel, jestliže jednou z příčin bylo porušení předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Pokud pracovní úraz neměl smrtelný následek, zaměstnanci mohou být poskytnuty:
a) náklady vynaložené na léčení,
b) bolestné,
c) náhrada za ztížené společenské uplatnění,
d) zaměstnavatel může vyplatit ušlou mzdu,
e) věcná škoda.
Při smrtelných pracovních úrazech a nemocech z povolání zaměstnavatel hradí:
a) náklady vynaložené na léčení,
b) jednorázové odškodnění pozůstalým příbuzným,
c) zaměstnavatel může vyplatit výživné pozůstalým,
d) náklady spojené s pohřbem,
e) zaměstnavatel vyplatí pozůstalým věcnou škodu.
– odpovědnost za škodu na odložených věcech: jestliže si zaměstnanec odloží věci na místě určeném k odkládání věcí, náleží mu náhrada za jejich ztrátu, zničení nebo poškození v plné výši. Pokud však jde o věci, které zaměstnavatel běžně ve své práci nemá, škoda se hradí pouze do výše 2 000,- Kč. Pokud si zaměstnanec odloží věci na jiné než stanovené místo, náhrada škody mu nenáleží.
– odpovědnost za škodu, která vznikla zaměstnanci při odvracení škody: pokud zaměstnanec odvracel hrozící škodu a při tom mu vznikla škoda, má nárok na její náhradu. Jeho škoda nesmí být větší než škoda, která mu hrozila.
Pojem pracovního úrazu a nemoci z povolání není v Zákoníku práce přesně specifikován. Je vymezen vyhláškou: § 95.
Za nemoc z povolání odpovídá vždy ta organizace, ve které pracovník naposledy pracoval za podmínek, z nichž nemoc vznikla. Tato organizace je proto povinna provést plné odškodnění pracovníka a má následně nárok na regresní náhradu vůči všem předchozím zaměstnavatelským organizacím, kde pracovník dříve pracoval, a to v poměru odpovídajícím délce pracovního poměru v dané organizaci.
Liberalizační důvody v odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání: zaměstnavatel se zcela zbaví odpovědnosti, pokud prokáže, že:
a) škodu způsobil postižený zaměstnanec vlastním zaviněným porušením právních nebo jiných předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přičemž byl s nimi řádně seznámen a jejich znalost i dodržování bylo průběžně vyžadováno a kontrolováno, anebo
b) škodu si způsobil postižený zaměstnanec svou opilostí nebo v důsledku zneužití jiných omamných látek, a zaměstnavatel jí nemohl zabránit,
a tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.
Náhrada škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání
Pracovník, který utrpěl pracovní úraz nebo kterému byla zjištěna nemoc z povolání, má organizace povinnost poskytnout v rozsahu, v jakém organizace za škodu odpovídá, náhradu za:
1. bolestné,
2. ztížení společenského uplatnění,
3. ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti,
4. ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti,
5. účelně vynaložené náklady léčení,
6. věcnou škodu,
7. speciálně je upraven rozsah náhrady při smrtelném pracovním úrazu.
