Plánování
- tvoří základní funkci řízení podniku, od které do značné míry závisí efektivita celého souboru řídicích činností. Hlavní úlohou plánování je stanovení poslání a cílů podniku, určení prostředků a cest, jimiž budou vytyčené cíle podniku realizovány. Kromě toho samotné plánování plní i nezanedbatelné úlohy v oblasti motivace manažerů i výkonných pracovníků, neboť parametry plánu se stávají metou lidských zdrojů na různých úrovních řízení.
- Plánování je první a nejdůležitější funkcí managementu. Pokud má firma přežít a růst, musí více či méně intenzivně aplikovat plánování.
- Plánování je výchozí a nejdůležitější funkcí v řízení. Pomocí plánování se určuje cíl organizace a stanovují se cesty, jak cíle v daném čase a požadované kvalitě dosáhnout. Plánování je proces. Plánování lze interpretovat jako proces přijímání rozhodnutí. Plánování úzce souvisí s informacemi. Výchozím bodem plánování jsou informace, které představují informační vstupy plánovacího procesu: informace z okolí a interní informace. Produktem, tedy výstupem procesu plánování je soustava plánů, které se liší délkou plánovacího období, rozsahem a stupněm podrobnosti zpracování. V organizacích probíhá velké množství plánovacích procesů, v jejichž rámci vznikají plány organizace.
- Proces plánování je procesem postupného upřesňování východisek a záměrů, specifikace cílů a zdrojů, posouzení předpokládaných činností a postupů. Plánování je iterační, analytický a sociální proces.
Výhody a nevýhody plánování
Mezi základní výhody plánování patří:
- umožňuje podniku připravit se na možné změny v budoucnosti
- vede k lepšímu využití výrobních zařízení a zdrojů podniku
- vytváří nástroj pro kontrolu – plány stanovují termín zahájení a ukončení práce
Mezi základní nevýhody plánování patří:
- pro malé firmy je plánování velmi nákladné
- vyskytuje se i psychologický problém, protože podniky se více zabývají přítomností než budoucností
- plánování je limitováno přesností informací
- plán je hotov po časovém limitu, na který se vztahoval
- plánování nezahrnuje všechny pracovníky, kteří budou plány ovlivněni
Cíle
- jsou budoucí stavy, které chceme dosáhnout k určitému vymezenému termínu. Musí být věcně vymezené (jasně definovaný obsah, musí být zřejmé, na jakou oblast se zaměřují), kvantifikovatelné (měřitelné) a časově vymezené (musí být přesně určen časový okamžik, ke kterému má být cíl splněn).
- Cíl podniku je veličina, která vyjadřuje budoucí stav podniku, jeho vstupy, výstupy a transformační proces, který má být dosažen a který lze vyjádřit kvalitativními a kvantitativními ukazateli.
- Každý účastník v roli subjektu rozhodování o cílech podniku přináší do jejich formulace svůj zájmový příspěvek a výsledek rozhodovacího procesu pak může představovat určitý zájmový kompromis mezi všemi účastníky.
- Při tvorbě cílů podniku mají významné postavení manažeři, kterým jde o uplatnění jejich profesionality a prestiže.
- Do procesů tvorby cílů vstupují také zaměstnanci prostřednictvím odborů, s cílem zohlednit kromě ekonomického i sociální obsah.
Nejčastěji se v podnicích vyskytující cíle:
- maximalizace dlouhodobého i krátkodobého zisku,
- vysoká kvalita produktů,
- spokojenost zaměstnanců,
- být prvním na trhu,
- být stabilní organizací, a další.
Plán a druhy plánů
Plán lze definovat jako manažery vypracovaný program postupu, tj. sled vzájemně provázaných aktivit (činností, kroků), které vedou k realizaci stanovených cílů v daném čase a požadované kvalitě. Manažerské rozhodování (a to nejen o plánu) představuje soubor činností, které propojují účel a poslání organizace a její dlouhodobý záměr (strategii) s cíli a plány postupu, s organizací úkolů jednotlivých řízených subjektů a jejich činností. Plán může mít různé podoby, podle toho, zda je zpracováván na delší či kratší období, zda jde o výchozí dokument nebo o plán dílčích úkolů jednoho pracoviště.
Druhy plánů:
- Roční plán – charakterizuje aktuální tržní situaci, cíle a marketingovou strategii, program realizace, rozpočet a kontrolu na období jednoho roku; využívá se k koordinaci marketingových aktivit s výrobou, financemi a ostatními činnostmi podniku.
- Dlouhodobý plán – obsahuje dlouhodobé cíle, zejména marketingové strategie pro jejich dosažení a požadavky na zdroje; každý rok je přehodnocován a aktualizován.
- Strategické plánování – představuje volbu strategie pro dlouhodobé přežití a růst firmy. V nejobecnějším pojetí je strategické plánování způsobem, jak daná ekonomická jednotka využívá své zdroje k úspěšnému uvedení svých produktů či služeb na trh.
Úrovně plánování
- Plánování podniku jako celku – realizuje se na úrovni vrcholového managementu a je součástí vrcholového plánovacího systému. Korporátní plánování zahrnuje plánování organizace jako celku, nikoli plánování celé organizace. Ovlivňuje celkovou strukturu organizace do budoucnosti. Plán je sestaven za podmínek nejistoty.
- Plánování jednotlivých organizačních jednotek – jde o plánování jednotlivých divizí nebo oddělení. Vychází z korporátního plánu, přičemž jeho podrobnost se zvyšuje. Realizuje ho rovněž vrcholový management.
- Funkčně-operační plánování – při tomto plánování se vytvářejí plány jednotlivých funkčních oblastí, tedy například plány výroby, marketingu, financí apod. Tyto plány vytváří střední úroveň managementu.
- Plánování projektů – je zaměřeno na finanční plánování investičních projektů. Vytváří se podrobný plán daného projektu, přičemž se zaměřuje na kapitálové výdaje a příjmy z investic.
- Plánování úkolů – cílem je naplánovat úkoly, které přispějí svým obsahem k realizaci plánu, a stanovit prostředky a cesty jejich dosažení.
- Plánování náhodných událostí – každý plán by měl počítat s náhodnými událostmi, proto je nutné do něj zahrnout i tyto možnosti.
Proces plánování
- Stanovení podnikových cílů – toto je třeba provést na začátku plánovacích činností.
- Vypracování seznamu alternativních cest k dosažení stanovených cílů – jedním z organizačních cílů by mělo být, aby manažer vypracoval seznam účinných alternativ k dosažení a rozšíření podnikových cílů.
- Rozvoj úsudků, na jejichž základě je každá alternativa postavena – flexibilní využití každé alternativy v zájmu dosažení podnikových cílů je určováno úsudky nebo předpoklady, na kterých jsou tyto alternativy založeny. Příklad dvou alternativ zvýšení zisku: zvýšením prodeje původně nabízených výrobků, výrobou a prodejem zcela nového výrobku.
- Výběr nejlepší alternativy – hodnocení alternativ musí zahrnovat hodnocení úsudků, na nichž je každá alternativa založena.
- Rozvoj plánů pro sledování vybrané alternativy – po výběru alternativy manažer začíná rozvíjet strategii (dlouhodobého charakteru) a taktiku (krátkodobého charakteru) podnikových plánů.
- Realizace plánů – vypracované plány začínají fungovat. Pozitivní přístup k funkci podnikového plánu je založen na dlouhodobém a krátkodobém usměrňování organizačních aktivit.
Hlavní význam plánování
- Určuje cíle, činnosti a zdroje potřebné k realizaci, vytváří organizační předpoklady pro implementaci záměrů do činností jednotlivých složek.
- Umožňuje identifikaci budoucích příležitostí, anticipaci a definování rizik, umožňuje jim předcházet.
- Určuje rozsah úkolů, zabezpečuje jejich vzájemnou provázanost podle úrovně řízení a pracovišť, umožňuje jejich rozpracování do dílčích úkolů a orientuje na ně další rozhodovací procesy.
- Jednotí úsilí manažerů a nimi řízených skupin, koordinuje zaměstnance na jednotlivých úrovních a pracovištích a sjednocuje je k dosahování cílů (zejména pokud se sami podíleli na jejich tvorbě).
- Umožňuje rozvíjet intelektuální aktivitu manažerů a dalších tvůrčích pracovníků, rozvíjí systematické myšlení a schopnost pracovat s informacemi.
- Rozvíjí schopnost anticipace, schopnost uvažovat o současnosti z pohledu budoucnosti, připravenost na práci v budoucích podmínkách.
- Odpovědně vypracovaný plán umožňuje realizaci potřebných změn v organizaci, zejména když se změna očekává ve vzdálenější budoucnosti, zajišťuje připravenost na změnu a včasnou reakci na předvídané hrozby i příležitosti.
- Plán stanovuje očekávané chování, které se stává standardem výkonnosti, což umožňuje hodnotit výkon podle jasných kritérií a vhodně motivovat zaměstnance.
Vliv životního cyklu organizace
Plánování nemá během celého životního cyklu organizace (podniku) neměnnou podobu. Na počátku převládá spíše direktivní plánování na kratší dobu, v případě stabilizace se preferuje dlouhodobý plán, v případě předpokladu výskytu krizových situací se posilují direktivní přístupy. Připravují se krizové plány či různé typy havarijních plánů, které mohou být připraveny s předstihem, ale počítá se s krátkým obdobím jejich využití (období řešení krizové situace do náběhu normální činnosti). Plány by měly být po určité době přehodnocovány a aktualizovány.
