Plánování
- tvoří základní funkci managementu podniku, od které do značné míry závisí efektivita celého komplexu řídicích činností. Hlavním úkolem plánování je stanovení poslání a cílů podniku, určení prostředků a cest, jimiž budou vytyčené cíle podniku realizovány. Kromě toho samotné plánování plní i nezanedbatelné úlohy v oblasti motivace manažerů i výkonných pracovníků, když parametry plánu se stávají metou lidských zdrojů na různých úrovních řízení.
- Plánování je první a nejdůležitější funkcí managementu. Pokud se má firma udržet a růst, musí více či méně intenzivně uplatňovat plánování.
- Plánování je východiskovou a nejdůležitější funkcí v řízení. Pomocí plánování se určuje cíl organizace, stanovují se cesty, jak cíle v daném čase a na požadované úrovni dosáhnout. Plánování je proces. Plánování lze interpretovat jako proces přijímání rozhodnutí. Plánování úzce souvisí s informacemi. Východiskem plánování jsou informace, které představují informační vstupy plánovacího procesu: informace z prostředí a interní informace. Produktem, tj. výstupem procesu plánování, je soustava plánů, které se liší délkou plánovacího období, rozsahem a stupněm podrobnosti zpracování. V organizacích probíhá velké množství plánovacích procesů, v rámci nichž vznikají plány organizace.
- Proces plánování je procesem postupného upřesňování východisek a záměrů, specifikace cílů a zdrojů, posouzení předpokládaných činností a postupů. Plánování je proces iterativní, analytický a sociální.
Výhody a nevýhody plánování
Mezi základní výhody plánování patří:
– umožňuje podniku připravit se na možné změny v budoucnosti
– vede k lepšímu využití výrobního zařízení a zdrojů podniku
– vytváří nástroj pro kontrolu – plány stanovují termín zahájení a ukončení práce
Mezi základní nevýhody plánování patří:
– pro malé firmy je plánování velmi nákladné
– vyskytuje se rovněž psychologický problém, neboť se podniky více soustředí na přítomnost než na budoucnost
– plánování je limitováno přesností informací
– plán je dokončen k časovému limitu, na který se vztahoval
– plánování nezahrnuje všechny pracovníky, kteří budou plány ovlivněni
Cíle
- jsou budoucí stavy, kterých chceme dosáhnout k určitému vymezenému termínu. Musí být věcně vymezené (jasně definovaný obsah, musí být zřejmé, do jaké oblasti jsou orientovány), kvantifikovatelné (měřitelné) a časově vymezené (musí být přesně určen okamžik, ke kterému má být cíl splněn).
- Cíl podniku je veličina, která vyjadřuje takový budoucí stav podniku, jeho vstupů, výstupů a transformačního procesu, který má být dosažen a který lze vyjádřit kvalitativními i kvantitativními ukazateli.
- Každý účastník v roli subjektu rozhodování o cílech podniku přináší do jejich formulace svůj zájmový příspěvek a výsledek rozhodovacího procesu pak může představovat určitý zájmový kompromis mezi všemi účastníky.
- Při tvorbě cílů podniku mají významné postavení manažeři, kterým jde o uplatnění jejich profesionality a prestiže.
- Do procesů tvorby cílů vstupují také zaměstnanci prostřednictvím odborů, s cílem zohlednit kromě ekonomického také sociální obsah.
Nejčastěji se vyskytující cíle v podniku:
- maximální dlouhodobý a krátkodobý zisk,
- vysoká kvalita produktů,
- spokojenost zaměstnanců,
- být první na trhu,
- být stabilní organizací a další.
Plán a druhy plánů
Plán tedy můžeme definovat jako manažery vypracovaný program postupu, tedy sled vzájemně propojených aktivit (činností, kroků) vedoucích k tomu, aby stanovené cíle byly uskutečněny v daném čase a požadované kvalitě. Manažerské rozhodování (a to nejen o plánu) představuje soubor činností spojujících účel a poslání organizace a její dlouhodobý záměr (strategii) s cíli a plány postupu, s organizací úkolů jednotlivých řízených subjektů a jejich činností. Plán může mít různé podoby, záleží na tom, zda je zpracováván na delší či kratší období, zda jde o východiskový dokument, nebo o plán dílčích úkolů jednoho pracoviště.
Druhy plánů:
- roční plán – charakterizuje aktuální tržní situaci, cíle a marketingovou strategii, program realizace, rozpočet a kontrolu pro období jednoho roku; využívá se k koordinaci marketingových aktivit s výrobou, financemi a ostatními činnostmi podniku
- dlouhodobý plán – obsahuje dlouhodobé cíle, zejména marketingové strategie k jejich dosažení a požadavky na zdroje; každoročně se přehodnocuje a aktualizuje
- strategické plánování – představuje výběr strategie pro dlouhodobé přežití a růst firmy. V nejobecnějším pojetí je strategické plánování vlastně způsob, jak daný ekonomický subjekt využívá své zdroje k úspěšnému uvedení svých výrobků či služeb na trh.
Úrovně plánování:
- plánování podniku jako celku – realizuje se na úrovni vrcholového managementu a je součástí vrcholového plánovacího systému. Korporátní plánování zahrnuje plánování organizace jako celku, nikoliv však celého podniku samotného. Ovlivňuje celkovou strukturu organizace do budoucna. Plán je sestaven za podmínek neurčitosti.
- plánování jednotlivých organizačních jednotek – jde o plánování jednotlivých divizí nebo oddělení. Vychází z korporátního plánu, zároveň se zvyšuje jeho podrobnost. Také ho realizuje vrcholový management.
- funkčně-operativní plánování – při tomto plánování vznikají plány jednotlivých funkčních oblastí. To znamená, že se tvoří plány výroby, marketingu, financí… Tyto plány se vytvářejí na střední úrovni managementu.
- plánování projektů – je zaměřeno na finanční plánování investičních projektů. Vytváří se podrobný plán daného projektu, přičemž se soustředí na kapitálové výdaje a výnosy z investic.
- plánování úkolů – cílem je naplánovat úkoly, které svým obsahem přispějí k realizaci plánu, prostředky a cesty jejich dosažení.
- plánování náhodných událostí – každý plán by měl počítat s náhodnými událostmi, a proto je nutné do plánu zahrnout i tyto možnosti.
Proces plánování
- stanovení podnikových cílů – je nutné provést na počátku plánovacích činností
- vypracování seznamu alternativních cest k dosažení stanovených cílů – jedním z organizačních cílů by mělo být, aby manažer vytvořil seznam účinných alternativ pro dosažení a obohacení podnikových cílů
- rozvíjení úsudků, na kterých je každá alternativa založena – flexibilní využití každé z alternativ ve prospěch dosažení podnikových cílů je určováno úsudky nebo předpoklady, na nichž jsou tyto alternativy založeny. Jako příklad lze uvést dvě alternativy zvýšení zisku: zvýšením prodeje původně nabízených výrobků, produkcí a prodejem zcela nového výrobku.
- výběr nejlepší alternativy – hodnocení alternativ musí zahrnovat posouzení úsudků, na kterých je každá alternativa založena.
- rozvíjení plánů pro sledování vybrané alternativy – po výběru alternativy manažer začíná rozvíjet strategii (dlouhodobého charakteru) a taktiku (krátkodobého charakteru) podnikových plánů.
- realizace plánů – vypracované plány začínají fungovat. Pozitivní přístup k funkci podnikových plánů je založen na dlouhodobém a krátkodobém řízení organizačních aktivit.
Hlavní význam plánování
- Určuje cíle, činnosti a zdroje nezbytné pro jejich realizaci, vytváří organizační předpoklady pro implementaci záměrů do činnosti jednotlivých složek.
- Umožňuje identifikaci budoucích příležitostí, anticipaci a definování rizik a umožňuje jim předcházet.
- Určuje rozsah úkolů, zabezpečuje jejich provázanost podle úrovně řízení a podle jednotlivých pracovišť, umožňuje jejich rozpracování do dílčích úkolů a orientuje na ně další rozhodovací procesy.
- Sjednocuje úsilí manažerů a jimi řízených skupin, koordinuje zaměstnance na jednotlivých úrovních a pracovištích a sjednocuje je v dosahování cílů (zejména pokud se sami podíleli na jejich vytvoření).
- Umožňuje rozvíjet intelektuální aktivitu manažerů a dalších tvůrčích pracovníků, rozvíjí systematické myšlení a umožňuje rozvíjet schopnosti pracovat s informacemi.
- Rozvíjí schopnost anticipace, schopnost uvažovat o současnosti z pohledu budoucnosti, připravenost na práci v budoucích podmínkách.
- Odpovědně vypracovaný plán umožňuje realizaci potřebných změn v organizaci, zejména pokud se změna očekává ve vzdálenější budoucnosti, zabezpečuje připravenost na změnu a včasné reakce na předvídané hrozby i příležitosti.
- Plán určuje očekávané chování, které se vlastně stává standardem výkonnosti, což umožňuje hodnotit výkonnost podle jasných kritérií a vhodně motivovat zaměstnance.
Vliv životního cyklu organizace
Plánování nemá po celý čas životního cyklu organizace (podniku) neměnnou podobu. Na začátku převládá spíše direktivní plánování na kratší dobu, v případě stabilizace se upřednostňuje dlouhodobý plán, v případě předpokládaného výskytu krizových situací se posilují direktivní
přístupy. Připravují se krizové plány či různé typy havarijních plánů, které se sice mohou vytvářet s předstihem, ale předpokládá se krátká doba jejich uplatnění (období řešení krizové situace do obnovení normální činnosti). Plány by se měly po určité době přehodnocovat a aktualizovat.
