PODNIKOVÉ PLÁNOVÁNÍ VYBRANÝCH ZEMÍ
Plánování se začalo rozvíjet až po 2. světové válce, zejména v Nizozemsku, Francii, Norsku, Švédsku, Velké Británii, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Řecku a Německu. Plánování na makroúrovni využívaly také USA a Kanada – v letech 1971–76 zpracovaly střednědobý plán hospodářského rozvoje. Nejvyspělejší plánovací systém mají Nizozemsko, Francie, Norsko a Japonsko. Po 2. světové válce sloužily plány především k obnově a stabilizaci ekonomiky (zejména formálně), později se přešlo k neformálnímu plánování.
NIZOZEMSKO
Jako první se pokusilo o institucionalizaci plánovacího systému – v roce 1945 vznikl Centrální plánovací úřad. V 50. letech se zaměřoval na rozpracování dlouhodobých ekonometrických modelů, tj. simuloval situace za účelem získání odhadů vývoje makroekonomických ukazatelů. Soustředil se na analýzu demokratického vývoje, s ním související nezaměstnanost, vývoj sektorů ekonomiky a zahraničněobchodní vztahy. V současnosti vytváří východiskové podklady pro plánování, které jsou schvalovány jednotlivými ministerstvy, a z nich se poté vytváří aktualizovaná prognóza, jež je předkládána parlamentu jako makroekonomický výhled spolu s návrhem státního rozpočtu. Nizozemsko má 5letý střednědobý plán. Centrální ekonomický plán je publikován vždy na jaře a obsahuje přehled a analýzu ekonomického vývoje doma i v zahraničí s výhledy na celý nadcházející rok.
NORSKO
V roce 1947 bylo zavedeno střednědobé plánování formou 4letých „dlouhodobých programů“, které souvisí s volebním obdobím. Jsou sestavovány vždy na začátku roku, kdy se konají parlamentní volby. Programové cíle stanovuje vláda, která je u moci, přičemž se podílí Plánovací oddělení Ministerstva financí. Po diskusi o cílech se sestaví plán, který vláda předkládá parlamentu a pro vládu se stává programovým prohlášením do předvolebního boje. Pokud vláda volby vyhraje, stává se jejím volebním programem. Pokud nevyhraje, musí vytvořit nový dlouhodobý program. Norsko je rozděleno na hrabství, proto jsou důležité plány oblastního rozvoje vypracovávané pro všechna venkovská hrabství v zemi.
KOREA
Plánovacím orgánem je Ministerstvo hospodářského plánování – ministr musí být zároveň i místopředsedou vlády. Plánování je tříleté a má několik etap.
FRANCIE
Po 2. světové válce stagnovala, proto bylo vládě nařízeno, aby v řízení přešla z běžného řízení ekonomiky pomocí krátkodobé úvěrové a měnové politiky na střednědobé a dlouhodobé plánování. Centrálním plánovacím orgánem je Plánovací komisařát, který má významné pravomoci vůči ministerstvům.
Konzultačním orgánem je Modernizační komise, kontrolním orgánem je Nejvyšší rada pro plánování.
JAPONSKO
Nedostatek surovin vedl k zaměření na motivaci populace a dovoz surovin. Po 2. světové válce vytvářelo pětileté plány, ale později zjistili, že je to příliš dlouhé období, proto byl plán každý 2 roky přehodnocován a upravován – tzv. „klouzavé plány“.
