Potenciál zlepšení
Potenciál zlepšení je klíčovým pojmem, který představuje objektivní manažerské kritérium pro formulaci podnikových cílů a pro:
- hodnocení dosahování strategických cílů,
- hodnocení dosahování taktických cílů,
- hodnocení výkonnosti podnikových procesů.
Potenciál zlepšení lze interpretovat jako:
- absolutní potenciál zlepšení,
- reálný potenciál zlepšení.
Absolutní potenciál zlepšení
Absolutní potenciál zlepšení je pojem, který interpretujeme ve vztahu k tvorbě podnikové strategie. Absolutní potenciál zlepšení představuje popis „nejlepšího“ možného způsobu, jak daný proces v podniku realizovat, zejména klíčových aktivit procesu.
Klíčové aktivity
Klíčové aktivity jsou takové činnosti (respektive množiny činností až podprocesy), které:
- Podmiňují produktivitu procesů;
- Realizují přidanou hodnotu procesů;
- Podporují synergii;
- Jsou nástrojem konkurenceschopnosti;
- Jsou rozhodující z hlediska nákladů procesů (mohou být zdrojem úspor);
- Mohou být nástrojem dosažení vyšších efektů;
- Aktivita je považována za klíčovou, pokud splňuje alespoň jednu z uvedených podmínek.
Každá klíčová aktivita se skládá z činností. Ne všechny činnosti však jsou klíčovými aktivitami. Klíčové aktivity mají tedy charakter klíčového faktoru úspěchu.
Rozdíl mezi klíčovou aktivitou a aktivitou
Na rozdíl od klíčové aktivity je aktivita (činnost procesu) nedělitelnou jednotkou procesu. Jedná se o jednu operaci prováděnou kontinuálně v čase, obvykle na jednom místě jedním pracovníkem nebo týmem spolupracujících. Tato činnost však nesplňuje definici klíčové aktivity.
Jde o činnosti charakteru transformace vstupů na výstupy, případně o evidenční, transportní či manipulační činnosti. Tyto činnosti jsou pro daný proces nezbytné, avšak nevykazují atributy klíčové aktivity.
Stanovení absolutního potenciálu zlepšení klíčové aktivity
Absolutní potenciál zlepšení klíčových aktivit se stanovuje na základě:
- Best Practices (nejlepších praktik, kterými lze klíčové aktivity realizovat v současnosti nebo v blízké budoucnosti);
- Benchmarkingu (porovnání s předními podniky v oboru, respektive s obecně uznávaným standardem v daném odvětví, který slouží jako referenční etalon).
Limity absolutního potenciálu zlepšení
Limity absolutního potenciálu zlepšení představují všechny důvody, které zapříčiňují, že konkrétní podnik nedosahuje výkonnost procesů na úrovni absolutního potenciálu zlepšení. Členění limitů:
- interní limity procesů,
- externí limity procesů,
- hmotné limity procesů,
- nehmotné limity procesů.
Řešitelnost limitů
Interní limity jsou řešitelné v rámci daného podniku, například prostřednictvím realizace strategických aktivit.
Externí limity nelze řešit na úrovni podniku. Je však možné se jim vyhnout (například změnou tržní orientace) nebo je respektovat a následně stanovit podnikatelskou strategii v definovaném rámci těchto limitů.
Příklady limitů procesů
- Příklady externích nehmotných limitů (postavení konkurence, tržní pozice, legislativa v daném státě, standardy v daném odvětví, celní bariéry, měnové kurzy, kulturní bariéry, nedostatečná tržní poptávka);
- Příklady externích hmotných limitů (logistika spojená s danou produkcí, nedostatkový materiál);
- Příklady interních nehmotných limitů (cenová politika, personální politika, podnikové know-how, způsob poskytování služeb, směrnice, podnikové procedury, podpora informačních technologií);
- Příklady interních hmotných limitů (struktura vlastní nabídky, poskytované výrobky a služby, výrobní kapacita, kvalita výrobků, finance, uplatňované technologie).
Reálný potenciál zlepšení procesů
Reálný potenciál zlepšení procesů představuje žádoucí stav výkonnosti podnikových procesů, který je s ohledem na dané limity dosažitelný v střednědobém a krátkodobém horizontu.
Rozdíl mezi absolutním a reálným potenciálem zlepšení
Absolutní potenciál zlepšení představuje vzdálený a vlastně nedosažitelný ideál, který určuje dlouhodobé strategické směřování podniku. Reálný potenciál zlepšení představuje dosažitelný a žádoucí stav výkonnosti podnikových procesů.
Časové řezy reálného potenciálu zlepšení
Reálný potenciál zlepšení je třeba stanovit v časových řezech (horizontech), například:
- Reálný potenciál zlepšení 1 – týkající se horizontu následujících 12 měsíců;
- Reálný potenciál zlepšení 2 – týkající se horizontu následujících 24 měsíců;
- Reálný potenciál zlepšení 3 – týkající se horizontu následujících 36 měsíců;
- Reálný potenciál zlepšení 4 – po tomto horizontu.
Limity reálného potenciálu zlepšení
Při formulaci podnikových cílů je nutné vždy důkladně posoudit, které limity jsou odstranitelné v jakém časovém horizontu. Některé limity jsou ve střednědobém či krátkodobém horizontu obtížně odstranitelné. Jedná se o limity absolutního potenciálu zlepšení, zejména externí. Reálný potenciál zlepšení bývá většinou zaměřen na odstraňování interních limitů. Limity však nejsou statickými pojmy – během životního cyklu podniku některé mizí a naopak se objevují nové.
Efekty dosažení reálného potenciálu zlepšení
Reálný potenciál zlepšení je správně definován tehdy, když jeho dosažení přinese podniku užitek. Tento užitek se formuluje ve formě efektů:
- Tvrdý efekt je vyjádřen číselnou hodnotou, kterou lze přeměnit na finanční (cash) efekt za dané období, například za rok.
- Měkký efekt přináší žádoucí řešení, jehož finanční vyjádření je obtížné, případně někdy nemožné. Správně formulovaný měkký efekt se však časem promítne do tvrdého efektu, alespoň zprostředkovaně.
Příklady tvrdých a měkkých efektů
Příklady tvrdých efektů: úspora pracovníků, snížení zásob hotových výrobků, snížení rozpracované výroby, snížení nákladů na dopravu.
Příklady měkkých efektů: zvýšení odborné úrovně zaměstnanců, zvýšení kvality podnikové kultury, zvýšení kvality výrobků, zlepšení designu výrobků.
