Pracovní právo a pracovněprávní vztahy

Zaměstnanec a zaměstnavatel

Zaměstnancem je každá fyzická osoba, která v pracovněprávních vztazích vykonává pro zaměstnavatele práci podle jeho pokynů za mzdu nebo odměnu. Zaměstnavateli se rozumějí právnické nebo fyzické osoby, které zaměstnávají fyzické osoby v pracovněprávních vztazích. Zaměstnavatelé vystupují v pracovněprávních vztazích ve svém jménu a odpovídají za povinnosti vyplývající z těchto vztahů.

Za zaměstnavatele, který je právnickou osobou, vykonává právní úkony statutární orgán, a pokud je zaměstnavatelem fyzická osoba, jedná osobně. Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, pokud se narodí živé. Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práva a přijímat povinnosti v pracovněprávních vztazích jako zaměstnavatel vzniká dovršením 18 let věku.

Do té doby za ni jedná zákonný zástupce. Způsobilost fyzické osoby mít v pracovněprávních vztazích práva a povinnosti a schopnost vlastními právními úkony tato práva nabývat a povinnosti přijímat vzniká dnem, kdy fyzická osoba dovrší 15 let věku. Zaměstnavatel nesmí s ní sjednat jako den nástupu do práce den, který by předcházel dni, kdy tato fyzická osoba ukončí povinnou školní docházku. Zaměstnanec může uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti nejdříve v den, kdy dovrší 18 let věku. Pod 16 let je stanoven týdenní pracovní čas 33 hodin, nad 18 let 43 hodin týdně.

Vznik, změny a ukončení pracovního poměru, pojem a náležitosti pracovní smlouvy

Pracovní poměr vzniká:

na základě smlouvy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem,
volbou,
jmenováním.

Nejčastější formou zapojení fyzických osob do vykonávání společenské práce je účast na základě pracovní smlouvy. Před uzavřením pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen seznámit zaměstnance s právy a pracovními povinnostmi, které pro něj z pracovní smlouvy vyplývají, a s pracovními a mzdovými podmínkami, za kterých má práci vykonávat.

V pracovní smlouvě je zaměstnavatel povinen se zaměstnancem dohodnout:

druh práce, na který je zaměstnanec přijímán,
místo výkonu práce,
den nástupu do práce.

Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy vzniká dnem, který byl dohodnut v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce. Pokud zaměstnanec v dohodnutý den nenastoupí do práce bez toho, že by mu v tom bránila překážka v práci, nebo během jednoho týdne nepísemně neupozorní zaměstnavatele na tuto překážku, může zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit.

V pracovní smlouvě může být sjednána zkušební doba 3 měsíce, pokud nebyla dohodnuta kratší zkušební doba. Sjednaná zkušební doba se může dodatečně prodlužovat. Podle novely zákoníku práce je pracovní poměr sjednaný na dobu neurčitou, pokud nebyla v pracovní smlouvě dohodnuta doba jeho trvání nebo pokud při uzavření či změně pracovní smlouvy nebyly splněny zákonné podmínky pro vznik pracovního poměru na dobu určitou. Pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou i tehdy, pokud nebyl pracovní poměr na dobu určitou sjednán písemnou formou.

Pracovní poměr na dobu určitou

Může být sjednán nejdéle na dobu určitou pouze z důvodů nástupu:

pracovní neschopnosti, tzv. PN,
mateřské dovolené,
další mateřské dovolené,
na dobu výkonu veřejné funkce,
na dobu výkonu základní vojenské služby,
náhradní služby či civilní služby,
při sezónních či obdobných pracích.

Zaměstnanec v pracovním poměru na dobu určitou nesmí být zvýhodněn ani omezen ve srovnání se zaměstnancem v pracovním poměru na dobu neurčitou.

Pracovní poměr na dobu určitou může být prodloužen nebo znovu sjednán i bez důvodů uvedených v bodech 1–6, a to v těchto případech:

pokud jde o činnost vyžadující vysokoškolské vzdělání uměleckého směru,
s příjemci starobního důchodu nebo invalidního důchodu a příjemkyněmi vdovského důchodu, které dosáhly věku 57 let,
v mimořádných případech, například pokud jde o osoby společensky obtížně přizpůsobivé. Zaměstnanci se sníženou pracovní schopností může dát zaměstnavatel výpověď pouze s předchozím souhlasem orgánu státní správy, jinak je výpověď neplatná.

Tento souhlas se nevyžaduje, pokud jde o výpověď zaměstnanci, který dosáhl věku pro nárok na starobní důchod, nebo pokud je výpověď dána podle § 46 odst. 1 písmena A, B, C zákoníku práce. Doba překážek v práci, pro kterou zaměstnanec nemůže během zkušební doby práci vykonávat, se započítává do zkušební doby maximálně v rozsahu 10 pracovních dnů.

Zkušební doba

Musí být sjednána písemně, jinak je její sjednání neplatné. Zkušební dobu nelze sjednat v případech, kdy není možné sjednat pracovní poměr na dobu určitou. Pracovní poměr na základě pracovní smlouvy vzniká dnem, který byl dohodnut jako den nástupu do práce.

Ukončení pracovního poměru

Pracovní poměr lze ukončit:

dohodou,
výpovědí,
okamžitým zrušením,
zrušením ve zkušební době.

Pracovní poměr na dobu určitou končí také uplynutím dohodnuté doby. Povinnosti vyplývající z pracovního poměru

Od dne vzniku pracovního poměru:

zaměstnavatel je povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu mzdu za vykonanou práci, vytvářet podmínky pro úspěšné plnění jeho pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy či kolektivní nebo pracovní smlouvou,
zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele vykonávat osobně práce podle pracovní smlouvy v určené pracovní době a dodržovat pracovní kázeň. Při nástupu do práce musí být zaměstnanec řádně seznámen s pracovním řádem platným u zaměstnavatele, právními a ostatními předpisy na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které musí při své práci dodržovat.

Zaměstnanec musí být řádně seznámen i s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy. Zaměstnavatel je povinen předkládat příslušnému odborovému orgánu ve sjednaných lhůtách zprávy o sjednaných pracovních poměrech. Dohodnutý obsah pracovní smlouvy lze měnit pouze dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Je-li pracovní smlouva uzavřena písemně, musí být písemně provedena i změna.

Vyjmenovat nároky zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání

Zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel povinen poskytnout náhradu mzdy za:

ztrátu na výdělku,
bolest a ztížené společenské uplatnění,
účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
věcnou škodu.

Zaměstnavatel, který odpovídá za škodu v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, je povinen poskytnout zaměstnanci náhradu za bolest a ztížené společenské uplatnění. Tato náhrada je poskytnuta jednorázově. Její výše závisí především na lékařském posouzení, které je vyjádřeno počtem bodů. Jeden bod je oceněn částkou 30,- Kč.

Žádost o lékařské posouzení

O lékařské posouzení může žádat jednak postižený pracovník, jednak organizace, která je odpovědná za vzniklou škodu. Pokud zaměstnanec v důsledku pracovního úrazu zemře, právo na náhradu za bolest a ztížené společenské uplatnění zaniká. Vyjmenovat nároky pozůstalých V případě, že zaměstnanec následkem pracovního úrazu zemře, je zaměstnavatel podle §197 zákoníku práce povinen poskytnout pozůstalým v rozsahu své odpovědnosti:

náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s jeho léčením,
náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem,
náhradu nákladů na výživu pozůstalých,
jednorázové odškodnění pozůstalých,
náhradu věcné škody.

Okamžité zrušení pracovního poměru

Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze výjimečně, a to jen za těchto podmínek:

zaměstnanec byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok nebo pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin spáchaný při plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s nimi k nepodmíněnému trestu odnětí svobody alespoň na 6 měsíců,
zaměstnanec porušil pracovní kázeň zvlášť hrubým způsobem. Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr jen do 1 měsíce ode dne, kdy se o důvodu dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy tento důvod nastal. Zaměstnavatel nesmí okamžitě zrušit pracovní poměr těhotné zaměstnankyni nebo osamělému zaměstnanci, který trvale pečuje o dítě mladší 3 let, může však s nimi s výjimkou zaměstnankyně na mateřské dovolené ukončit pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v odstavci 1.

Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr, pokud:

podle lékařského posudku nemůže dále vykonávat práci bez vážného ohrožení svého zdraví a zaměstnavatel ho do 15 dnů ode dne předložení posudku nepřevádí na jinou pro něj vhodnou práci,
zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí její splatnosti. Zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 1 měsíce ode dne, kdy se o důvodu okamžitého zrušení dozvěděl. Zaměstnanec, který okamžitě zrušil pracovní poměr, má nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dvouměsíční výpovědní dobu.

Ukončení pracovního poměru sjednáním na dobu určitou

Pracovní poměr sjednaný na dobu určitou končí uplynutím této doby. Pokud byla doba trvání pracovního poměru určena na dobu vykonávání určitých prací, má zaměstnavatel povinnost upozornit zaměstnance na ukončení těchto prací včas, obvykle alespoň 3 dny předem. Před uplynutím sjednané doby může pracovní poměr na dobu určitou skončit i jinými způsoby.

Zrušení pracovního poměru ve zkušební době: Ve zkušební době může zaměstnavatel i zaměstnanec ukončit pracovní poměr písemně z jakéhokoli důvodu nebo bez uvedení důvodu. Písemné oznámení o ukončení pracovního poměru má být doručeno druhé straně obvykle alespoň 3 dny předem před dnem, kdy má pracovní poměr skončit.

Hromadné propouštění zaměstnanců

Hromadné propouštění je ukončení pracovního poměru hromadným propouštěním. Jde o to, pokud zaměstnavatel ukončí pracovněprávní vztah výpovědí nebo dohodou z důvodů uvedených v § 46 odst. 1 písm. A–C během 90 dní nejméně s 20 zaměstnanci. (Z jakého důvodu může zaměstnavatel dát výpověď? Pouze z důvodů uvedených v zákoníku práce.) Zaměstnavatel musí návrhy na propouštění předložit a projednat s příslušným odborovým orgánem.

Dovolená

Dovolená na zotavenou, dovolená za kalendářní rok a dovolená za odpracované dny vzniká zaměstnanci za stanovených podmínek nárok na:

dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část,
dovolenou za odpracované dny,
dodatkovou dovolenou,
osobitou dodatkovou dovolenou,
další dovolenou.

Zaměstnanec, který během nepřetržitého trvání pracovního poměru u téhož zaměstnavatele odpracoval alespoň 60 dní v kalendářním roce, má nárok na dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, pokud pracovní poměr netrval nepřetržitě celý kalendářní rok. Poměrná část dovolené je za každý celý kalendářní měsíc nepřetržitého trvání téhož pracovního poměru 1/12 dovolené za kalendářní rok. Základní rozsah dovolené je čtyři týdny.