Cíle sdružování
Sdružování podniků je činnost, při níž dochází k užší spolupráci více podniků na základě otevřených smluvních nebo skrytých dohod. Cílem sdružování podniků je:
- Zvýšení hospodárnosti dosažením racionalizačních efektů a tím snížení nákladů v rámci větší hospodářské jednotky,
- Posílení konkurenceschopnosti zlepšením postavení na trhu vůči dodavatelům, odběratelům a věřitelům,
- Snížení rizika podnikatelské činnosti díky jeho rozložení mezi více partnerů,
- Získání mocenské pozice omezením konkurence na trhu.
Oblasti sdružování podniků
- Oblast zásobování – sdružováním podniků dochází ke společným nákupům a tím ke zlepšení postavení zúčastněných podniků na trhu vůči silným dodavatelům za účelem vytvoření příznivých dodacích podmínek společným nákupem většího množství, čímž se dosahuje výhodnější cena (rabátová politika) pro sdružené podniky.
- Oblast výroby – sdružování se zaměřuje na koordinaci množství, na kvalitu kooperace a výrobní postupy, druh výroby zúčastněných podniků. To vede ke zvýšení využití výrobní kapacity, typizaci výrobků, diverzifikaci výroby, racionalizaci výroby, využití poklesu nákladů při zvýšeném objemu výroby a podobně.
- Oblast odbytu – sdružování umožňuje zlepšení odbytových možností a tím zvýšení hospodárnosti a zlepšení postavení na trhu. Příkladem může být společný průzkum trhu, reklama, distribuce.
- Oblast výzkumu a vývoje – stává se důležitým základem sdružování podniků, protože výzkum a vývoj jsou stále nákladnější a jednotlivý podnik je nedokáže unést sám.
- Oblast financování – jednotlivé podniky nemohou financovat velké projekty, a proto je jejich sdružování nezbytné. Zvyšuje totiž úvěrové možnosti u bank a na kapitálovém trhu.
Kritéria sdružování podniků
- Výrobně-technické kritérium, na základě kterého rozlišujeme:
- Horizontální sdružení, ve kterých se spojují podniky stejného nebo příbuzného odvětví. Cílem těchto sdružení je dosáhnout vyšší stupeň specializace a také vyloučení dosavadní konkurence mezi těmito podniky,
- Vertikální sdružení, která spojují podniky různých oborů, které na sebe vzájemně navazují. Cílem těchto sdružení je zajistit pravidelný přísun surovin a tím snížení rizika z důvodu nezávislosti na cizích dodavatelích,
- Diagonální sdružení, kdy se spojují podniky různých oborů působící na různých trzích, které spolu nesouvisí. Cílem je kapitálové rozložení rizika.
- Územní kritérium, které vymezuje určitý územní rozsah činnosti sdružení. Pak rozlišujeme:
- Regionální sdružení, pokud se podniky sdružují v určitém regionu,
- Národní sdružení, v jejichž rámci se sdružují podniky jen na území jednoho státu,
- Mezinárodní sdružení, která vznikají v důsledku mezinárodní propojenosti.
- Délka trvání vzájemného spojení podniků, podle tohoto kritéria známe:
- Dočasná sdružení, která jsou časově omezena a zaměřena jen na realizaci jednoho projektu,
- Trvalá sdružení, jejichž trvání není časově ohraničeno.
- Intenzita vzájemného spojování podniků je rovněž důležitým kritériem vhodné formy sdružení. Na základě tohoto kritéria mluvíme o sdruženích vznikajících na bázi kooperace a koncentrace.
Formy sdružení podniků
Nejčastěji se vyskytují tyto formy sdružení:
- konzorcium
- kartel
- odborný svaz
- koncern
Konzorcium
Konzorcium je sdružení právnických nebo fyzických osob, které vzniká jako dočasné společenství k realizaci určitého účelu, obvykle rozsáhlého projektu přesahujícího svými nároky možnosti a míru únosného podnikatelského rizika jednoho subjektu. Potřebný kapitál a riziko se dělí mezi účastníky (konzorcionalisty).
Konzorcium vzniká na základě smlouvy, která obsahuje především účel a dobu jeho trvání. Nejčastěji se setkáváme s bankovními konzorcii k společnému úvěrování velkých projektů, emisi akcií a obligací a podobně. Vznikají také průmyslová konzorcia ke společné realizaci rozsáhlých projektů (např. stavebních děl). Konzorcium jako celek nemá právní subjektivitu.
Kartel
Kartel představuje smluvní, většinou horizontální spojení zúčastněných podniků, které si zachovávají svou právní a ekonomickou samostatnost. Hlavním cílem kartelu je ovládnutí trhu prostřednictvím omezení soutěživosti. Smluvní strany se zavazují dodržovat ve své činnosti určité podmínky, aby ve vzájemných vztazích vyloučily konkurenci. Smluvní dohody mohou rozhodovací svobodu účastníků podle druhu kartelu různou měrou omezit.
Podle předmětu smlouvy rozlišujeme:
- kondiční kartel
- výrobní (kontingentační) kartel
- cenový kartel
- odbytový (regionální) kartel
- syndikát
Kondiční kartel vzniká na základě smlouvy, kterou se podniky zavazují dodržovat určité obchodní podmínky. Tímto způsobem například stanovují přesná pravidla dodavatelských, platebních a kreditních podmínek, záručních výkonů a dalších obchodních podmínek.
Výrobní (kontingentační) kartel je takový druh kartelu, kde předmětem smlouvy je stanovení výrobních kontingentů pro podniky, tj. každý účastník kartelu se zavazuje vyrábět pouze určité množství.
Cenový kartel stanovuje odbytové ceny vyráběného zboží a vyřazuje tím mezi účastníky kartelu cenovou konkurenci. Cenová omezení mohou být určena formou minimálních nebo pevných cen, které jsou většinou vyšší než konkurenční ceny.
Odbytový (regionální) kartel vzniká smlouvou o prostorovém rozdělení trhu. Může tak vzniknout monopolní postavení daného podniku v určité oblasti.
Syndikát je nejpřísnější formou kartelu. V předchozích typech kartelů šlo jen o určení určitých omezení, přičemž podniky samostatně vystupovaly na trhu. V syndikátu již odbyt produkce všech účastníků zabezpečuje buď jeden z účastníků smluvního sdružení, nebo se založí samostatná obchodní společnost. Výrobce tak ztrácí přímý kontakt s trhem. Syndikáty se uplatňují především v odvětvích základních surovin (např. uhlí, železo, ocel).
V praxi se jednotlivé druhy kartelů jen zřídka vyskytují samostatně. Výrobní nebo odbytové kartely se kombinují s cenovými a kondičními kartely. Kartelové dohody zákon klasifikuje jako zakázané a neplatné, pokud protimonopolní úřad nepovolí výjimku. Více o tom najdete v článku Právní ochrana hospodářské soutěže.
Odborný svaz
Odborný svaz představuje sdružení, které vzniká k reprezentaci společných zájmů zúčastněných organizací vůči zákonodárci, veřejnosti, státní správě, ostatním svazům apod. Jde o:
- hospodářské odborné svazy (Svaz podnikatelů, Asociace leasingových společností apod.)
- komory (Obchodní a průmyslová komora, Komora komerčních právníků apod.)
- zaměstnanecké svazy (Asociace zaměstnavatelských svazů a sdružení, Asociace malých a středních výrobců apod.)
Koncern
Koncern představuje sdružení podniků, které si zachovávají právní samostatnost a podléhají jednotnému vedení. Koncern nemá právní subjektivitu. Rozlišujeme koncerny:
- koncerny založené na smluvním základě,
- jde o dobrovolné spojení právně samostatných podniků pod jednotným vedením, kde mezi jednotlivými podniky neexistuje kapitálová závislost. Jsou si rovnocenné. Smluvní strany buď pověří jednotným vedením koncernu jeden z podniků, nebo vytvoří společný orgán,
- koncerny založené na vztahové většinou kapitálové závislosti.
- představuje sdružení ovládajícího podniku s jedním nebo více závislými podniky pod jednotným vedením ovládajícího podniku. Všechny koncernové podniky mají právní subjektivitu.
- za ovládající podniky se považují ty, v nichž fyzické nebo právnické osoby…
