Koncem 50. let se začínají objevovat situační teorie vedení.
F. Fiedler – systematicky se věnoval vedení již od počátku 50. let. Až ke konci 60. let přišel se svým modelem závislosti. Svou teorii založil na teorii charakteristických vlastností a teorii behaviorálního stylu. Dva základní pilíře jeho teorie:
- styl vedení – navazuje na teorii charakteristických vlastností
- systém kontroly – navazuje na behaviorální teorie
Styl vedení – může být:
- styl motivovaný vztahem – více nás zajímají pracovníci
- styl motivovaný úkolem – více nás zajímá plnění úkolů
Tyto styly jsou vrozené, dané. Fiedler určil způsob, jak zjistit, který styl je nám dán, a to na základě škály LPC (Least Preferred Co-worker). Existuje mnoho situací, a pro každou situaci je vhodný jiný styl vedení. Každý styl je nám vrozený, je proto třeba přizpůsobit situaci stylu vedení.
Systém kontroly (kontrola situace) – tvoří jej 3 faktory:
- vztah vedoucího a podřízených – je nejdůležitějším vztahem. Odráží rozsah, v jakém má vedoucí podporu, loajalitu a důvěru své skupiny. Když je tento vztah dobrý, vedoucí může důvěřovat svým pracovníkům.
- struktura pracovního úkolu – úkol, který máme řešit, by měl být jasně a přesně definován. Úkol může být nestrukturovaný, pokud nejsou jasné cíle, metody, způsoby práce, smysl práce a kdo a za co je zodpovědný.
- moc z funkce, z pozice – je zaměřena na motivaci podřízených, tj. jakým způsobem bude vedoucí motivovat pracovníky, zda je bude odměňovat nebo trestat
Vedoucí orientovaný na vztah vedoucí – podřízený i vedoucí orientovaný na úkol mohou být v příznivé situaci dobrými vedoucími, pokud si vytvoří adekvátní situaci.
Při měření škálou LPC se předmětem Fiedlerova výzkumu stali kromě vedoucích také trenéři a další osoby… Kritici nesouhlasí se strukturou škály, tzn. že Fiedler uvažoval pouze s vysokou a nízkou hodnotou LPC.
