Stres a jeho definice
Podle slovníku cizích slov je stres (stress, napětí) souhrn pocitů způsobených provokujícími faktory různého druhu, například infekční nemocí, chladem, duševním vzrušením, šokem z tělesného poranění a podobně (Orel, 2007–2009).
Stres pochází z anglického slova „stress“ a znamená tlak, zátěž, nadměrnou námahu. Tento pojem definoval a teorii stresu vytvořil Slovák Hans Selye, rodák z Komárna, endokrinolog, který se v první polovině 20. století přestěhoval do Kanady. Tvrdil, že jakákoliv nadměrná zátěž – tedy stres – vyvolá tzv. „GAS“: obecný adaptační syndrom, což je specifická hormonální reakce organismu, zejména hypofýzy a dřeně nadledvin, které uvolňují do krve hormony (Mokrohajská, 2013).
Distres jako špatný stres
V běžném jazyce se o stresu mluví jako o události nebo sledů událostí, které obvykle vyvolávají reakci v podobě „distresu“ (špatného stresu), ale někdy také jako o napjaté situaci, která vede k pocitu radostné nálady, tedy „dobrého“ stresu. Termín stres je velmi nejednoznačný. Většinou se používá ve smyslu působící události (stresoru) (Joshi, 2007, s.19).
Stres jako emoční stav
Výraz „stres“ označuje spíše emocionální stav, citové napětí, které je natolik silné, že omezuje naši schopnost normálně „fungovat“. Když totiž pozorujeme změny, které člověk prožívá pod vlivem stresu, docházíme k závěru, že stres je spojení fyziologických a psychologických reakcí organismu vystaveného zvýšeným nárokům (Melgosa, 1998, s.22).
Co není stres
Selye se zaměřil na definování toho, co stres není – stres neznamená nervové napětí. Stresové reakce nalezneme i u nižších živočichů, kteří nervový systém nemají. Stres není nouzovým uvolněním hormonu z dřeně nadledvin. Stres není nespecifickým výsledkem poškození. Značným stresem může být zcela normální činnost, například tenisový zápas nebo vášnivý polibek, přičemž takový stres nemá žádné příznaky poškození. Stres není ani to, co vyvolává poplachovou reakci – ta je dílem stresoru, nikoliv samotného stresu (Selye, 1966, s.80–81).
Důležité je také vymezení zátěže, protože zátěž a stres úzce souvisejí. Pojem zátěž chápeme v širším smyslu jako nadřazené označení různých psychických stavů a s nimi souvisejících psychických a fyziologických reakcí vyvolaných zátěžovými situacemi. Zátěžové činitele se projevují formou ohrožení existence člověka škodlivými podněty nebo přímým útokem či působením na něj po delší dobu (například hluk, teplo) (Bratská, 1992, s.20).
Stres nemusí být nutně negativní
Především: stres není jen negativním jevem. K plnosti života patří i napětí a duševní i tělesná zátěž. Stres je kořením života, který by jinak byl fádní jako polévka bez soli. Každá tělesná nebo duševní činnost jde ruku v ruce s napětím nebo vypětím. Rozčilení v nečekaných nebo komplikovaných situacích signalizuje schopnost organismu bránit se před ohrožením a zvládnout nové požadavky. Napětí může mít různou intenzitu a různě dlouho přetrvávat v závislosti na důležitosti úkolu, jeho obtížnosti, významu pro jednotlivce a osobní angažovanosti.
Dávkový stres trénuje organismus a zvyšuje jeho výkonnost.
Pod pozitivním stresem rozumíme překonávání obtíží – i mezilidské problémy vyžadující přeorientování, často prudkou změnu myšlení, znásobené vypětí a osobní angažovanost (Seefeldt, 1982, s.39).
Stresory
Pro agensy vyvolávající stres se používá pojem stresor. Stresorem v pracovních podmínkách může být několik faktorů. Například nedostatek kyslíku, nezaměstnanost, nadměrná námaha, vnucené pracovní tempo, nedostatek peněz. Stresor mohou způsobovat agresivní lidé, nevyspalost, střídání denních a nočních směn, náročná psychická i fyzická práce.
Stresové faktory na nás působí celý život a ovlivňují naše jednání a chování v nepříznivém směru. Zasahují zejména do emocionální oblasti člověka, fyziologických procesů i do behaviorální oblasti. Pokud zasáhnou emocionální sféru, mohou působit prudké změny nálady, podrážděnost, nadměrnou péči o zdraví či vzhled. Vyvolávají pocit únavy, slabosti, což se odráží ve snižování pracovní výkonnosti.
Stres a jeho vliv na zdraví
Každému z nás je vlastní určitý druh stresu. Mezi základní typy stresů patří časový stres, duševní stres, stres z podnikání, ze zodpovědnosti, ze manipulace.
Jak reagovat na stres:
- v akutním stresu o ničem nerozhodujte, nic neřešte
- počítejte pomalu do deseti
- zaměřte se na svůj dech, pomalu nadechujte nosem a vydechujte ústy
- naučte se poznat, co vám stres vyvolává
- odlišujte věci důležité od méně důležitých
- rozlišujte skutečné problémy
- učte se delegovat, rozdělit úkoly, něco ubrat, něco neudělat
Pracovní zátěž
Pracovní stres představuje vyčleněnou kategorii spojenou s pracovními podmínkami. Jde o spojení tělesných a duševních sil, tedy u některých pracovních činností převažuje práce svalů – spojená s výdejem energie, jinde duševní činnost – spojená se přijímáním a zpracováním informací.
Zátěž může být podle stupně:
- lehčí (jednoduchá, náročná)
- střední (konfliktogenní, stresová)
- těžká (patogenní)
Podle druhu zátěže dělíme na:
- senzorickou (vyplývá z požadavků na činnost periferních smyslových orgánů a jim odpovídajících struktur centrální nervové soustavy)
- mentální (vyplývá z požadavků na zpracování informací, klade nároky na psychické procesy, hlavně na pozornost, paměť, myšlení, rozhodování)
- emoční (psychosociální stres)
Preventivní opatření proti zátěži:
- poradenský zásah (konzultace s psychologem)
- různé formy relaxace (autogenní trénink, Jacobsonova relaxace, hypnóza)
- ergonomická úprava pracoviště (technická úprava pracoviště)
- organizace práce (jde o zlepšení činnosti pracovníků zejména při monotónní práci, kde je třeba střídat různé činnosti, zajišťovat rotaci pracovníků)
- režim práce a odpočinku (zařazení vhodných oddechových přestávek)
Somatické projevy stresu
Mezi somatické projevy patří rozšíření zornic a zlepšení zrakového vnímání, zvýšené pocení, zrychlení činnosti srdce a pulzu, stažení periferních cév a zblednutí kůže, zvýšení krevního tlaku, zrychlení a prohloubení dýchání, pokles vylučování moči, pocit sucha v ústech, zpomalení střevní peristaltiky, zvýšení mentální bdělosti, zvýšení svalového napětí, zvýšení hladiny cukru, člověka ovládá letargie, únava a neaktivita, může dojít k poklesu fyziologických funkcí a svalového napětí skeletálních svalů.
Psychické projevy stresu
Mezi psychické projevy patří úzkost, hněv, verbální a motorické projevy, stejně jako zvládací a nevědomé obranné mechanismy. Některé jsou užitečné, jiné působí jako překážka.
Způsoby zvládání (mobilizační dynamizmy) rozumíme procesy, jimiž člověk zvládá zátěžové situace. Patří k nim řešení problému, strukturování, sebekontrola či sebedisciplína, fantazie a žádost.
Obranné mechanismy proti stresu
Obranné mechanismy (nevědomé) jsou popření, racionalizace, kompenzace, represe, regrese, sublimace, identifikace, projekce, konverze, přemístění a opačná reakce (Suchá, 1998).
Eustres a distres
Rozlišujeme však mezi přijatelným stresem, kterému se říká eustres, a negativním stresem, který nazýváme distres. Eustres je spojen například s překonáváním překážek, příjemným očekáváním nebo sledováním detektivky – jde tedy o situace, které máme pod dobrou kontrolou. Distres se objeví tam, kde věci přestáváme zvládat, cítíme se přetížení, ztrácíme jistotu a nadhled (Praško, Prašková, 1996, s.12).
Tři fáze stresu
Stres od svého vzniku probíhá ve třech fázích (Melgosa, 1998, s.24–25):
Varovná fáze
Nejprve se objeví tělesné reakce, které jsou pro člověka nejen varováním, ale i výzvou k obezřetnosti. Pokud však stresová situace začne člověku „přerůstat přes hlavu“ a jedinec si uvědomí, že nemá dostatek sil, přicházejí pocity skutečného stresu.
Fáze odolávání
Když postižený začíná zjišťovat, že ztrácí příliš mnoho energie a klesá jeho produktivita, mohou se u něj objevit pocity frustrace. Navíc čím větší obavy ze selhání má, tím je úspěch méně pravděpodobný.
Fáze vyčerpání
Projevuje se únavou, stavy úzkosti a depresí. Únava nelze odstranit dobrým spánkem, často ji provází nervozita, napětí a zlost. Úzkost se projevuje i za normálních okolností. Pokud v této souvislosti hovoříme o depresi, máme na mysli především ztrátu motivace. Postižený trpí nespavostí, zabývá se pesimistickými myšlenkami a jeho negativní pocity se stále prohlubují.
Zvládání a řešení stresu v podniku – DITOR
V praxi se používají různé postupy při řešení úloh, experimentálně je možné využít heuristickou schéma tvořivého řešení problémů DITOR, kterou navrhli Zelina M., Zelinová M. (1990, s.81, upraveno):
- 1. krok D: Definuj problém. Ze všech témat vyber problém, formuluj ho, rozděl na podproblémy, pokus se sestavit ideální řešení, cíl, kterého chceš dosáhnout.
- 2. krok I: Informuj se o problému. Jak byl dosud řešen? Shromáždi poznatky, které mohou přispět k jeho řešení. Konzultuj problém s odborníky. Jak byl tento problém dříve řešen v literatuře? Jaké jsou podmínky? Je třeba přizvat odborníky?
- 3. krok T: Tvoř řešení, nápady, hypotézy. Vytvoř co nejvíce, co nejrůznorodějších a co nejoriginálnějších nápadů na řešení problému. Uvolni si fantazii. Kombinuj nápady, řešení. Použij brainstormingovou metodu. Modifikuj a dopracuj návrhy. Používej analogie. Brainstorming je skupinová metoda tvořivého myšlení, která se využívá při řešení problémů za účelem vygenerovat co největší množství nápadů a možných řešení, přičemž jejich výběr a hodnocení následuje až po tomto procesu.
- 4. krok O: Ohodnoť nápady, řešení. Posuď jejich novost a užitečnost, reálnost a možnost realizace podle různých kritérií.
- 5. krok R: Realizuj vybrané řešení v praxi. Přemýšlej, jak bys mohl v budoucnu využít zkušenosti z řešení tohoto problému.
Nejdůležitější v konfliktních a stresových situacích je komunikace mezi zúčastněnými stranami. Pokud se zaměstnanci podnikové prostředí jeví jako velmi stresující a zatěžující z hlediska jeho psychiky i fyzické stránky, měl by komunikovat s nadřízeným o daných podmínkách a navrhovat možné možnosti řešení. Nadřízený by měl tento problém brát v potaz a společně se zaměstnancem nalézt vhodné řešení.
Nemusíte mnoho mluvit, ale dávejte pozor na dosah doručení zprávy tak, aby motivovala již v okamžiku přijetí.
Ideálním přístupem při předávání informací je, aby každý o všem, co se ho přímo či nepřímo týká, věděl přesně, podrobně a co nejdříve. Vždy usilujte o ideál: více je lepší než méně.
Výmena informací
Použijte otevřený systém managementu, který podporuje výměnu informací a názorů v týmu, umožňuje vedoucím a pracovníkům tvořivě spolupracovat. Tipy: posilněte svou zprávu použitím několika komunikačních prostředků, vnitropodnikové zprávy doručujte co nejdříve, vyzývejte pracovníky k zapojení do rozhodování, nejistota je velmi demotivující, postarejte se o to, aby byli vaši lidé informováni (Heller, 2001,
