Subjekty podnikání

Podle Obchodního zákoníku se za podnikatele považuje osoba (fyzická či právnická), která:

je zapsaná v obchodním rejstříku
podniká na základě živnostenského oprávnění
podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů
je fyzickou osobou, která vykonává zemědělskou výrobu a je pro její výkon evidována

Subjekty podnikání můžeme rozčlenit do dvou skupin:

podnik jednotlivce – fyzická nebo právnická osoba; vždy se jedná o právně samostatný, vlastnicky oddělený podnik. Obvykle jde o malý podnik, který je ve vlastnictví jediné osoby, jež plně a neomezeně ručí za výsledky své podnikatelské činnosti a sama nese podnikatelské riziko.
podnikatelská jednotka – právně samostatný a vlastnicky oddělený subjekt podnikání, v němž rozvíjí podnikatelské aktivity kolektiv podnikatelů. Patří sem všechny obchodní společnosti, banky, družstva a sdružení podniků.

Podnik

Definice podniku:

Synek – organický soubor lidí (podnikatel a další pracovníci) a hmotných prostředků (výrobní prostředky jako stroje, budovy, suroviny, peněžní prostředky) vytvořený k trvalému uspokojování cizích potřeb za účelem dosažení zisku.
Sedlák – ekonomicky a právně samostatná podnikatelská jednotka, jejíž základními znaky jsou:
- kombinace výrobních faktorů (každá podnikatelská činnost musí být vybavena výrobními faktory a jejich vhodnou kombinací je možné dosáhnout zhodnocení – řetězec „výrobní faktory → produkt → zisk“)
- právní samostatnost (umožňuje podniku vstupovat do právních vztahů s ostatními podnikatelskými subjekty. Formálním důsledkem právní subjektivity je zápis většiny podniků do obchodního rejstříku. Právní subjektivita podniků, které tuto povinnost nemají, je určována živnostenským či jinými druhy oprávnění.)
- ekonomická samostatnost (projevuje se v nezávislém rozhodování o majetku a činnosti podniku při zachování právních norem)
Obchodní zákoník – soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které náležejí podnikateli a slouží k provozování podniku, nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit.

Znaky podniku podle Gutenberga:

Všeobecné – nezávislé na uplatňovaném hospodářském systému:
- kombinace výrobních faktorů – pouze taková jednotka je podnikem, v níž jsou účelně kombinovány výrobní faktory s ohledem na požadovaný výstup
- princip hospodárnosti (ekonomický princip) – vyjadřuje snahu podniku jednat co nejhospodárněji, a to těmito způsoby:
  - maximalizace výstupu (při daných vstupech dosáhnout co nejvyššího výstupu)
  - minimalizace vstupu (daný výstup realizovat při co nejmenším vstupu)
  - optimalizace vztahu mezi vstupy a výstupy
- princip finanční rovnováhy – schopnost podniku plnit své platební závazky
Specifické – související s uplatňovaným hospodářským systémem:
1. pro podniky v tržní ekonomice:
  - princip soukromého vlastnictví (právo vlastníka podílet se na řízení podniku)
  - princip autonomie (svoboda podnikání bez státních zásahů, riziko neúspěchu nese podnik)
  - princip ziskovosti (tendence maximalizovat zisk vzhledem k vloženému kapitálu)
2. pro podniky v centrálně řízené ekonomice:
  - princip společenského vlastnictví (společenský nárok na řízení podniků)
  - princip nadřízeného orgánu (podniky jsou řízeny státními orgány na základě centrálního národohospodářského plánu)
  - princip plánovitého řízení (výkony podniku jsou určeny státním plánem)

Úspěšnost podniku na trhu závisí nejen na vnitropodnikových (interních) faktorech, ale také na okolí podniku (externích faktorech). Podnikatelsky úspěšné podniky (špičkové podniky) jsou zpravidla ty, které mají dlouhý životní cyklus, dosahují dlouhodobě vysokou rentabilitu a vysokou rozvojovou dynamiku a úspěšně inovují. K vnitřním atributům špičkových podniků patří:

podnikatelé a management jsou proinovačně orientovaní, schopní nést podnikatelská rizika
kompetentní top management s komunikačními a delegačními schopnostmi, disponující přirozenou autoritou
personál tvořený tvořivými osobnostmi schopnými spolupráce
vysoká úroveň vnitropodnikového řízení
flexibilita vůči zákazníkovi
jednoduchá organizace s malým štábem a vysokým stupněm delegování rozhodovacích pravomocí
firemní mzdový systém s vysokou motivační úrovní

Na základě specifických předností podniku se vytváří image podniku, tj. souhrn představ, které má veřejnost o podniku, jeho názory a postoje. Image se vytváří dlouhodobým působením mnoha objektivních i subjektivních činitelů. Využívají se k tomu nástroje jako public relations, reklama, záruky apod.

Okolí podniku:

nepřímé – působí na všechny podnikatelské subjekty prostřednictvím politických, hospodářských, přírodních a jiných prvků
přímé – působí pouze na konkrétní podnik prostřednictvím prvků jako dodavatelé, zákazníci, věřitelé, konkurenti
vertikální vazby podniku – mají částečně charakter mocenských vztahů, nejčastěji jde o vztahy mezi ekonomickými centry státu, obce a podniku, ale také mezi podnikatelskými subjekty sdruženými v určité formě sdružení
horizontální vazby – mají charakter tržních vztahů mezi podniky a jsou ovlivněny zejména postavením podniku v podmínkách dokonalé či nedokonalé konkurence

Obsah podnikatelské strategie

Obsah podnikatelské strategie spočívá ve formulaci strategických cílů a určení strategických operací, jimiž se má zabezpečit jejich realizace. Cíl podniku je veličina budoucnosti, která vyjadřuje takový budoucí stav, který chce podnik dosáhnout. Množina podnikových cílů určuje cílové chování podniku. Zahrnuje především hodnotovou orientaci (majetek, zisk, rentabilitu, likviditu), ale také etické cíle, které odrážejí podnikatelskou etiku vlastníků a vrcholového managementu. Na formulaci cílů podniku působí interní i externí zájmové skupiny.

Vrcholový cíl podniku „dlouhodobá maximalizace zisku“ je považován za klasický přístup. V současné době již není upřednostňována hodnotová orientace při výběru vrcholového cíle podniku. Vrcholový cíl se často definuje jako „přežití a rozvoj podniku“. Přežití a rozvoj jsou podmíněny ziskem, růstem produktivity práce, zvyšováním podílu vlastního kapitálu a likviditou podniku. Zároveň obsahují etické cíle vůči zákazníkům, zaměstnancům, státu a obci.

Množina podnikatelských cílů zahrnuje velké množství prvků. Nejčastěji se klasifikují podle následujících hledisek:

Podle obsahu cílů: ekonomické, technické, sociální.
Podle rozsahu: cíle podniku jako celku, cíle vnitropodnikových jednotek, cíle jednotlivých funkčních oblastí.
Hierarchická klasifikace: vrcholový cíl, základní cíle a pomocné cíle (podřízené a nadřazené).
Z časového hlediska: dlouhodobé a krátkodobé.
Vzájemný vztah mezi cíli umožňuje rozlišit čtyři skupiny cílů:
- identické (mají stejný dopad na vrcholový cíl)
- komplementární (v účincích se vzájemně podporují)
- konkurenční (protichůdně ovlivňují vrcholový cíl)
- indiferentní (vzájemně nezávislé)
Na základě rozsahu se vytvářejí dvě skupiny cílů:
- maximalistické (vyjadřují maximální možný růst)
- minimalistické (měl by umožnit ochranu podniku)

Ekonomický obsah mají zejména ty cíle, které se zaměřují na kvantitativně měřitelný výsledek podnikové činnosti. Mezi nejdůležitější ekonomické cíle patří: