Systémové myšlení v podnikání a managementu

Obecné vymezení systémového myšlení

Systémové myšlení a systémová dynamika představují specifický a unikátní způsob vnímání světa. Tento systém si podrobněji přiblížíme v této kapitole.

Co je systém?

Systém je soubor vzájemně propojených a závislých složek, které tvoří komplexní a jednotný celek. Systémy jsou všude, například oddělení v podnicích, oběhový systém v těle, vztahy v přírodě atd. Ekologické systémy a lidské sociální systémy patří mezi živé systémy. Umělé systémy jsou například automobily a pračky. Většina lidí zabývajících se systémovým myšlením se zaměřuje na živé systémy, zejména na lidské sociální systémy.

Systémy mají několik charakteristik:

Každý systém má svůj účel v rámci širšího systému (například marketingové oddělení musí vytvářet nové produkty a nápady pro podnik).

Všechny části systému musí mít specifické místo v systému a musí plnit svou úlohu co nejlépe
Změna v systému vyvolá zpětnou vazbu. Tato zpětná vazba hraje velmi důležitou roli. Je to informace, že se proces vrátí do původního stavu, ale vysílá vlivy, které tyto změny způsobily.
Systém udržuje rovnováhu na základě této zpětné vazby

Co je systémové myšlení

Je to způsob vnímání světa, který se snaží respektovat a překonávat určitá omezení našeho každodenního myšlení, daná přirozeností a strukturou našeho mozku, nebo výchovou a vzděláním.

K tomu potřebujeme příslušné nástroje, kterými jsou v našem případě problémově orientované počítačové simulační modely (analogickými výrazy jsou například i manažerské simulátory či interaktivní vzdělávací prostředí) a metody, jak tyto nástroje používat pro úspěšné řešení problémů, budování znalostí nebo efektivní komunikaci.

Systémové myšlení je myšlení založené na chápání systému jako celku, skládajícího se ze vzájemně propojených a ovlivňujících se částí. Důležité jsou vztahy mezi nimi a případné zpětné vazby. Liší se od tzv. příčinně-následkového myšlení, případně redukcionistického myšlení. V případě příčinně-následkového myšlení chápeme své okolí jako řetězec příčin a jejich následků, v případě redukcionistického myšlení věříme, že systém, celek známe, když jej rozložíme na co nejmenší části, které detailně analyzujeme.

Proč je systémové myšlení důležité?

Proč je systémové myšlení tak cenné? Protože vám může pomoci s rychlým návrhem trvalých řešení problémů. V nejjednodušším smyslu vám dává přesnější obraz skutečnosti, abyste mohli pracovat s přirozenými formami systémů a dosáhnout požadovaných výsledků. Doporučuje, abyste si uvědomili možné problémy a řešení předem. A co neočekávané vzniklé důsledky? Systémové myšlení nabízí několik jednoduchých, univerzálních principů, které začnou odhalovat nesrovnalosti ve všech oblastech života.

Myšlení, modely a simulace

Když myslíme, uvažujeme přímo či nepřímo o něčem, co známe z reality kolem nás. Objekt, o kterém přemýšlíme, je však obvykle velmi složitý a „velký“ na to, abychom jej mohli pojmout v mysli. Proto si vezmeme jen určité části, vytvoříme jeho model, zjednodušení. Pracujeme s tímto modelem a uvažujeme, jak se chová, co dělá, simulujeme jeho činnost. Existují různé způsoby vytváření mentálních modelů a jejich simulace, které se často vzájemně prolínají.

Co se snažíme dělat, když myslíme systémově

Tvorba modelů

Při tvorbě modelu je důležité uvědomit si, o jakém systému uvažujeme a proč se mu právě věnujeme, co o něm chceme zjistit. Na začátku se díváme na systém takříkajíc shora, jako když hledíte na krajinu před sebou z vysoké hory. Nerozkládáte systém do nejmenších detailů, ale sledujete jeho jednotlivé složky (stromy, zvířata, pracovníky, žáky, banky…), jejich vztahy a proudění toků (informace, vody, živin, peněz) v systému. Nezapomínáme, že existence systému je často i příčinou toho, co se v něm a s ním děje. Když knihu pustíme z ruky na zem, spadne, ale není to jen kvůli gravitaci; kdyby tam kniha nebyla, nemohla by spadnout. Systém považujeme za dynamický, měnící se v čase, neskládá se pouze z výjimečných bodů, jako jsou důležité historické události, ale i z maličkostí, které k nim vedly. Toto nám pomůže správně určit, které části systému jsou pro nás právě důležité a na které vztahy se máme zaměřit.
Je zajímavé uvědomit si, že existují velké podobnosti mezi modely systémů z různých věd, ať už přírodních či sociálních. Jeden model lze zobecnit a používat opakovaně.

Simulace činnosti modelů

Už jsme se na systém podívali, vybrali vztahy a složky, které potřebujeme, nyní budeme přemýšlet o tom, jak funguje, simulovat jeho činnost. Většinou nás zajímá, co se stane, když nějakou část systému změníme, nebo jak máme změnit nějakou jeho část, aby se celý systém změnil podle našich představ. Zda je nutné něco přidat, odebrat, změnit proudění některého toku… Když hledáme odpovědi na tyto otázky, musíme myslet na to, že systém:

obsahuje cykly zpětných vazeb; změna jedné složky ovlivní jinou, která může změnit další složky systému, jež zpětně ovlivní tu původní
nefunguje lineárně; může se stát, že zásadně změníme část systému, ale na celku se to významně neprojeví, a naopak – někdy malá změna zdánlivě nevýznamné části může zásadně narušit dosavadní chod systému
existuje v čase a změny se projeví až po určité době, nikoliv okamžitě

Systémová dynamika a systémové myšlení

Systémové myšlení a systémová dynamika se snaží překonat omezení našich vlastních mentálních modelů (tedy zjednodušení reality, která si vytváříme, abychom ve světě vůbec našli smysl). Na základě našich mentálních modelů běžně odhadujeme, co se asi může stát ve vnějším světě a jaké strategie a kroky povedou k dosažení cílů.

Bohužel se často mýlíme a nepředpokládané důsledky naše úmysly znehodnocují.

Systémové myšlení spolu se systémovou dynamikou jsou disciplíny, které nám pomáhají vytvářet s realitou lépe sladěné mentální modely a přesněji je simulovat. Zvyšují tak pravděpodobnost, že naše jednání a rozhodnutí povedou k výsledkům, které jsme měli předem v úmyslu.

Systémová dynamika (angl. „system dynamics“), jak vyplývá z názvu, se zabývá systémy a jejich chováním v čase. Byla založena prof. Jayem W. Forresterem z MIT v 50. letech 20. století a od té doby se velmi rychle rozvíjí. Jde o prakticky orientovanou disciplínu, která pomáhá lépe poznávat okolní systémy, zejména ty, v nichž se objevuje vysoká míra detailní a dynamické komplexnosti. Mezi ně patří jakékoli sociální systémy od rodiny až po různé typy organizací (firmy, státní instituce), typy států nebo globální ekonomika.

Práce profesora Forrestera a jeho následovníků (například manželé Meadowsovi, prof. Sterman, Peter Senge a další) měla značný ohlas. Mezi světově známé modely patří například průmyslová dynamika („Urban Dynamics“) a dynamika světa („World Dynamics, Limits to Growth“). Další významné modely řeší problémy spojené například s distribučními řetězci, projektovým řízením, chováním spotřebitelů a trhu a další.

Pojem systémové myšlení pochází z anglického „systems thinking“, což lze přeložit i jako „myšlení o nebo v systémech“. Nejde o obecnou teorii systémů, systémovou analýzu ani teorii měkkých systémů, i když má systémové myšlení s těmito disciplínami řadu společných bodů.

Pokud bychom měli systémové myšlení definovat, můžeme říci, že představuje sdílenou paradigmu, metodu učení a řešení problémů a společný jazyk pro vytváření lepších mentálních modelů, jejich kvalitnější simulaci a efektivnější komunikaci.

Systémové myšlení je obecně modernějším přístupem než systémová dynamika. Přímo navazuje na systémovou dynamiku, přebírá z ní mnoho věcí a rozvíjí její nástroje a přístupy tak, aby je mohli využívat nejen odborníci, zejména ve vzdělávání systémové dynamiky, ale i běžní uživatelé – manažeři, studenti, technici a vědci z jiných oborů.

Systémové myšlení jako specifický jazyk

Jazyk systémového myšlení a systémové dynamiky využívá obecně srozumitelné univerzální grafické symboly, díky nimž lze popsat strukturu vznikajícího chování jakéhokoli systému v čase. Pokud jsou jednotlivé prvky správně definovány, je možné model simulovat na počítači v příslušném softwaru (Powersim Studio, iThink/Stella, Vensim) a interpretovat výsledky (například ve formě grafů).

Výhodou tohoto univerzálního jazyka je jeho univerzálnost, srozumitelnost a jednoznačnost oproti běžnému jazyku. Zkuste se například zeptat IT manažera a finančního manažera na kvalitu informačního systému firmy. Každý bude mít pod stejným pojmem na mysli něco odlišného – to je častý problém komunikace ve firmě a implementace strategií, protože mentální modely jednotlivých aktérů se jen velmi málo překrývají.

Jako jazyk systémového myšlení má jedinečné vlastnosti, které nám pomohou komunikovat s ostatními o mnoha systémech kolem nás i v nás:

Důraz je kladen spíše na části a zdůrazňuje význam propojenosti nás samých v tomto systému například při práci.

Podstatná je také kruhová zpětná vazba (například A vede k B, které vede k C, což vede zpět do A).

Obsahuje speciální terminologii, která popisuje chování systému, jako je zesilující proces (zpětná vazba toku, generující exponenciální růst nebo kolaps) a vyrovnávací proces (zpětná vazba toku, která řídí změnu a pomáhá udržovat stabilitu systému).

Systémový archetyp

Archetyp jako samostatná entita (objekt) neexistuje, pojmem archetyp rozumíme soubor vztahů a vazeb mezi jednotlivými prvky, které mají charakteristickou strukturu.

Hlavním posláním znalosti těchto archetypů je usnadnit jejich nalezení v komplexních systémech. Toto poznání přináší zrychlení analytických procesů při tvorbě modelu problémů a hledání vhodného řešení. Jakmile se tyto procesy naučíme rozpoznávat, lze je pochopit a vymanit se z nich, a to již na úrovni osobního života nebo v organizaci.

Originální označení systémových archetypů je zaměřeno na firemní prostředí a mnoho systémových archetypů lze nalézt právě ve firmách. Můžeme tedy říci, že na základě systémových archetypů můžeme pochopit fungující struktury v organizaci. Systémové archetypy dokazují, že ne všechny problémové oblasti managementu jsou nové či specifické. Nejen v organizaci se však vyskytují opakující se vzorce chování.

Toto rozpoznání může být často součástí úspěchu. Systémové archetypy umožňují převést komplexní složitost systému na jednodušší schéma, z něhož se dá vyčíst správný postup řešení aktuální situace. Poskytují řadu podnětů k principům patologických situací a umožňují odhalit problémové symptomy. Archetypy odhalují jednoduchost, která se skrývá za složitostí problémů v oblasti řízení.

Cílem systémových archetypů je změnit náš způsob vnímání, abychom lépe viděli struktury a našli způsoby, jak v nich dosáhnout obratu, vidět struktury, které nejsou zjevné, ale jsou základem pro pochopení komplexních situací. Ovládnutí systémových archetypů je pro organizaci prvním krokem na cestě k praktickému uplatňování systémové perspektivy.

Systémové archetypy však nelze chápat jako neměnnou pravdu a mechanicky hledat příklady této pravdy ve vývoji a fungování organizace. Využití dalších popsaných systémových archetypů směřuje ke změně našeho vnímání a může přispět k procesu učení, jako procesu, ve kterém se snažíme přizpůsobit změnám v našem okolí – proces, v němž pomocí zpětných vazeb měníme naše vlastní modely okolního světa.

Je důležité chápat systémové archetypy jako struktury, které se objevují v realitě a aktéři je vedou k určitému chování. Za určitých podmínek je může vyvolat malá, i náhodná změna určitým směrem, jejíž dlouhodobější důsledky účastníkům nejsou předem jasné. Tato změna má nečekané vedlejší důsledky.

Rozsáhlejší a hlubší poznatky o systémových archetypech nám nepochybně pomohou vyřešit jeden z nejnepříjemnějších problémů, s nímž manažeři a vůdci bojují neustále – se specializací a roztříštěnými znalostmi. Z mnoha hledisek je největším příslibem systémového přístupu sjednocování znalostí všech různých oborů. V praxi to znamená, že stejné archetypy se objevují v biologii, psychologii, ekonomii, politice i managementu.

Systémové archetypy v managementu

Systémoví myslitelé definovali přibližně deset archetypů; přesný počet se liší podle toho, zda přijmeme některé složitější struktury jako samostatné archetypy, nebo je považujeme za složené z několika jednodušších archetypů. Stejně tak relativně malý počet těchto archetypů je společný pro širokou škálu situací v oblasti managementu.

Dosud byly identifikovány tyto typy: