Teorie transformačního vedení – zde dochází k návratu určitých charakterových vlastností, které souvisejí s osobností a vlastnostmi vedoucího pracovníka. Tato teorie zahrnuje pojem charisma vedoucího pracovníka (preferuje se takový pracovník).
Charisma (Max Weber) – konec 40. let. Charismatičtí vedoucí mají významný vliv na své podřízené.
Burns, Bass – konec 70. let. Naznačují, že vedoucí jsou za účelem dosažení cílů ochotni (a zároveň schopni) stimulovat, měnit a využívat hodnoty, názory a potřeby podřízených. Jsou schopni zasahovat do hodnotové orientace podřízených – proto je nazýváme také transformačními vedoucími. Vedoucí, u kterých je vztah k podřízeným založen na výměně (práce za odměnu), nazýváme transakčními vedoucími. Všechny situační teorie i behaviorismus jsou transakční.
Transformační vedoucí jsou charismatičtější manažeři a více intelektuálně stimulují než vedoucí transakční. Pro transformační vedoucí jsou charakteristické čtyři vlastnosti:
- vedoucí má vizi, kterou je schopen jasně formulovat; může jít o cíl, plán nebo určitý prioritní směr
- vedoucí je schopen o této vizi jasně komunikovat, umí předložit dodatečné, jasné a logické důvody pro její realizaci
- vedoucí si dokáže vybudovat pověst slušného, spravedlivého a rozhodného člověka, který svému okolí dokazuje vytrvalost i přes překážky a obtíže
- vedoucí má pozitivní pohled na sebe, své podřízené i okolí
