Posuzování procesů z hlediska hospodářské politiky vyžaduje znalost stavu, vývoje a výsledků jednotlivých částí reprodukčního procesu. Ekonomika státu a volný trh po určité době předpokládají vytváření nové základny hospodářsko-politických vztahů oproti jejich předchozím formám. Při konkretizaci cílů a prostředků pro koordinaci a dosažení prosperity celku je nutné respektovat náročnost tržního prostředí. Hospodářskou politikou lze vytvářet předpoklady pro dosažení efektivních výsledků užitečných pro každý ekonomický subjekt na trhu pouze tehdy, jsou-li přesně definovány úkoly, cíle a nástroje jejich naplnění.
Proto lze úkoly, kterými by se měla současná hospodářská politika zabývat, shrnout následovně:
1) znát současné zdroje vývoje ekonomické a politicko-ekonomické síly, které ovlivňují a určují hlavní cíle ekonomiky,
2) vytvářet ucelený systém cílů ekonomického a sociálního rozvoje,
3) formulovat metody realizace cílů, vytvářet účinné nástroje pro tuto realizaci a zabezpečovat jejich vliv,
4) formovat ekonomický systém země (organizačně uspořádat instituce a jejich demokratické působení na různých stupních řízení),
5) ovlivňovat stanovování taktických a strategických cílů a zájmů ekonomických a politických subjektů tak, aby byly ve prospěch rozvoje společnosti a jejích demokratických svobod,
6) formovat strukturu výrobní základny a realizovat strukturální změny.
V těchto úkolech se odráží základ existence společnosti. Realizace takových postulátů si vyžaduje provést mnoho strategických i taktických, obecných i konkrétních rozhodnutí, volbu cílů a hledání metod a nástrojů jejich realizace. Dnes, v rámci ekonomické reformy (u nás cílem je fixní a stabilní ekonomika), musí hospodářská politika ještě více poznávat a pragmaticky respektovat specifika současné světové situace. Na základě tohoto poznání by měla formulovat taktické a strategické cíle, cesty, způsoby a nástroje k jejich zajištění. Vycházeje z dosavadních poznatků ekonomické teorie, průběhu ekonomické reformy, úloh a požadavků na strategickou hospodářskou politiku by měla být v současnosti formulována do aktuálních cílů (zejména dlouhodobé strategické cíle a úkoly hospodářské politiky, ale také střednědobé úkoly a cíle, které jsou sice rovněž výsledkem teorie, avšak konkrétnější a v praxi dále rozpracované na jednotlivé dílčí části hospodářské politiky).
Soustava cílů hospodářské politiky je výsledkem praktické analýzy vztahů národního hospodářství, teoretických závěrů různých teoretických disciplín a reálné praxe. Tyto poznatky získávají, soustřeďují a zpracovávají pracovní kolektivy státních úřadů ve spolupráci s ostatními ekonomickými subjekty. Používá je vláda a její orgány. Hlavní záměry a cíle obyčejně schvaluje parlament. Formulované cíle přecházejí do praxe a konkrétní podoby prostřednictvím zákonů, vyhlášek a směrnic přímo do praxe.
Konkrétní systémy, konstrukce prvků, cíle, formy a nástroje jsou odvozeny od teoretického systému hospodářské politiky, avšak v reálné (praktické) podobě jsou výsledkem působení těchto skutečností: střetů zájmů politických sil v rámci parlamentní demokracie, prosazování cílů určitých zájmových skupin a jejich schválení v podobě zákonů, zájmů a představ řídícího státního aparátu, poznání, analýzy a závěrů státních orgánů a reakce vlády na konkrétní hospodářskou situaci, vnějších ekonomických vztahů a působení hlavních tržních sil v domácí spotřebě.
Z hlediska výsledků těchto charakteristik lze říci, že základním cílem (rozhodující úlohou hospodářské politiky) je vytvořit uspořádaný a funkční mechanismus tržních sil a vhodnými nástroji zajistit jeho fungování a respektování všemi společenskými subjekty. Uspořádaný a funkční tržní mechanismus je možné vytvořit postupným uplatňováním moderních poznatků a zkušeností hospodářské politiky v souladu s poznatky vyspělých zemí.
Takový systém by měl vytvářet:
a) hospodářskou stabilitu země, vnitřní a vnější rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, cenovou stabilitu, stabilitu platební bilance, racionální zaměstnanost, bezinflační vývoj,
b) podporu dynamického řízení hospodářské politiky (trvalý růst HDP),
c) adaptaci hospodářské politiky na dlouhodobé trendy strukturálních změn realizací rychlé a neustálé modernizace výrobních technologií, pracovních sil, průmyslové výroby,
d) řešení sociálních problémů, která eliminují tvrdé sociální dopady a napětí.
Plnění těchto úkolů je ve vývoji komplikováno řadou faktorů. Dosavadní stav není vždy úspěšně dosažitelný, proto je třeba přihlížet k reálnosti možností a podmínek.
