Výdaje, spotřeba, úspory a investice domácností

Spotřeba, úspory a investice domácností

Spotřeba tvoří největší část hrubého domácího produktu. „Zahrnuje konečnou spotřebu domácností a konečnou spotřebu státu. Její součástí jsou statky dlouhodobé, krátkodobé spotřeby a služby.“ (Lisý, a, 2005, s. 26). Rozborilová definovala spotřebu jako: „Proces, při kterém dochází k uspokojování potřeb.“ (Rozborilová, 2002, s. 21)

Úspory domácností představují to, co zůstane z běžného příjmu po uhrazení výdajů na běžnou spotřebu. Investice domácností představuje například koupě nového domu.

Soukop tvrdí: „Spotřeba má v uzavřené ekonomice podle Keynese dvě základní složky. První složkou je autonomní spotřeba (Ca), její výše je nezávislá na velikosti disponibilního důchodu domácností. I při nulovém disponibilním důchodu domácnosti přesto něco spotřebovávají, například základní potraviny. Zdroj financování jsou dřívější úspory. Druhou složkou je tzv. indukovaná spotřeba (c YD), jejíž výše závisí na disponibilním důchodu domácností. Potom lze spotřební funkci vyjádřit rovnicí: C = Ca + cYD (Soukop et al., 2007, s. 54)

Spotřební funkce a mezní sklon ke spotřebě

Spotřební funkce podle Samuelsona vyjadřuje vztah mezi úrovní disponibilního důchodu a spotřebou domácností. Pokud domácnosti z dodatečného důchodu neutratí nic a vše uspoří, bude mezní sklon ke spotřebě nulový. Pokud spotřebují celý dodatečný důchod, mezní sklon ke spotřebě se rovná jedné. (Samuelson et al., 1992, s. 137)

S růstem důchodu roste absolutní hodnota spotřeby, ale její podíl na důchodu se snižuje. To znamená, že pokud spotřebitelovi roste důchod, zvýší se i jeho spotřeba. Domácnosti s vyšším důchodem spotřebovávají více než domácnosti s nižším důchodem.

Spotřeba je klesající funkcí důchodu. Vyjadřuje vztah mezi celkovou úrovní spotřebních výdajů a úrovní disponibilního důchodu spotřebitelů. (Lisý, a, 2005, s. 26–28)

c = ∆C / ∆Y

Mezní sklon ke spotřebě (c) je dodatečné množství, které lidé spotřebují. Poměr mezi přírůstkem spotřeby a přírůstkem důchodu se nazývá mezní sklon ke spotřebě. Udává, jak se změní spotřeba, pokud se změní disponibilní důchod o jednotku. (Soukop et al., 2007, s. 53, 54)

Teorie spotřeby a úspor

Teorie spotřeby a úspor založená na teorii racionálních očekávání předpokládá, že domácnosti svá rozhodnutí o spotřebě zakládají na disponibilním důchodu, přičemž abstrahují od ostatních faktorů, které by mohly ovlivnit jejich spotřebu.

Každý spotřebitel uvažuje o své budoucí spotřebě různě. Vytváří si tzv. spotřební plán. Autoři této hypotézy předpokládají, že spotřebitelé si volí spotřební plán podle toho, zda předpokládají, že se jejich děti budou schopny o sebe postarat. Pokud si myslí, že ano, jejich spotřeba bude větší; pokud předpokládají, že ne, jejich spotřeba se sníží a budou vytvářet úspory.

Mladé rodiny mají vysokou spotřebu ve srovnání s pracovním důchodem. Vzhledem k předpokladu, že se jejich důchod v budoucnu zvýší, budou si více půjčovat. Ve středním věku dochází ke snížení spotřeby, protože si domácnosti vytvářejí úspory na období odchodu do důchodu. V důchodu je pracovní důchod nulový a spotřeba je relativně vysoká.

Závěry, které vyplývají z hypotézy racionálních očekávání: (Rozborilová, 2002, s. 54)

každý subjekt si vytváří celoživotní spotřební plány
během celého života upřednostňuje vyrovnanou spotřebu
současná spotřeba je ovlivněna současným i očekávaným budoucím důchodem
jejich plánovaná spotřeba nesmí být vyšší než jejich celkové zdroje
pokud si domácnosti chtějí vytvořit úspory a zanechat dětem dědictví, jejich celková spotřeba bude výrazně nižší než jejich celkové zdroje
jejich mezní sklon ke spotřebě z permanentního důchodu se blíží k 1
jejich mezní sklon ke spotřebě z dočasných změn v důchodu je výrazně nižší.

Za největší přínosy této teorie lze označit: (Rozborilová, 2002, s. 54)

všechna očekávání jednotlivých domácností závisí na relevantních poznatcích o současnosti, minulosti i budoucnosti; obecně se předpokládá, že jejich očekávání budou správná, i když se domácnosti mohou mýlit; pokud zjistí, že jejich očekávání nejsou správná, provedou korekce
výši spotřeby na příští rok lze předpokládat na základě spotřeby v tomto roce, budoucnost však nikdy není jistá, a proto se příští roční spotřeba může odlišovat od plánované spotřeby; například pokud se neočekávaně zvýší důchod, může se zvýšit i spotřeba.

Výdaje domácností na Slovensku

Výdaje domácností značně ovlivňuje státní politika. Výdaje slovenských domácností byly v minulosti deformovány, tj. výdaje byly vybavovány státem, takže domácnost nepotřebovala tolik hotovostních zdrojů pro spotřebu. Spotřeba byla převážně orientována na výživu a odění.

Transformační proces se projevil především poklesem reálných příjmů v důsledku liberalizace cen, ale i restrukturalizace národního hospodářství a otevřením se světu, což doprovázel nástup jevu, jakým je nezaměstnanost.

Výsledkem těchto změn je přechod k úspornějšímu typu hospodaření.

Struktura výdajů

Změnila se struktura výdajů:

snížily se výdaje na nákup předmětů
snížily se reálné výdaje na oděv a průmyslové zboží
poklesla investiční výstavba

Výdaje kryjí potřeby členů domácností. Spotřeba je závislá na důchodech. Čisté peněžní výdaje domácností se v zásadě kryjí s čistými příjmy. Rozdíl mezi nimi představuje přírůstek nebo úbytek hotovosti, jehož pohyb se sleduje.

Rozdíl mezi hrubým a čistým příjmem (výdajem) jsou platby – odvody, které odvádí každá ekonomicky aktivní osoba. Jedná se o odvody:

výdaje na zabezpečení v případě nemoci, úrazu či nezaměstnanosti
hmotné zabezpečení v seniorském věku

Dále je povinnost platit daň z dosažených příjmů.

Velikost peněžních výdajů ovlivňují také naturální příjmy domácností. Naturální osobní spotřeba má největší hodnotu u rolníků – 25 %, důchodců – 12 %, u soukromníků – 7–9 %, u nejčetnější domácnosti (s dvěma dětmi) – 7–8 %, u rolnických domácností – 22,5 %.

Konečná spotřeba domácností představuje cca 48 % HDP.

Perspektivní růst produktivity práce se projeví zvýšením průměrné mzdy jak v nominální, tak v reálné hodnotě.

Výdaje domácností – SR: