VÝVOJ V LETECH 1994 – 1996
Uvedená léta lze považovat za období rozmachu ve vývoji bankovního sektoru. Rozmach z hlediska počtu bank, tempa růstu aktiv a pasiv, bilanční sumy, počtu zaměstnanců, ale také objemu poskytnutých úvěrů. Kromě nezpochybnitelných pozitiv to bylo také období růstu klasifikovaných úvěrů a úrokových sazeb, což jsou problémy, které v současnosti vyústily do restrukturalizace bank v České republice.
Počet bank dosahuje vrcholu v roce 1996. V tomto roce 34 peněžních institucí vlastní univerzální bankovní licenci. Základní kapitál bank představuje 22,5 mld. Kč, přičemž podíl zahraničních investorů na základním kapitálu činil 10,5 mld. Kč. K 31. 12. 1996 celková hodnota aktiv komerčních bank dosahovala 716,57 mld. Kč. Primární zdroje byly ve výši 420,15 mld. Kč a sekundární zdroje představovaly 180,02 mld. Kč. K uvedenému datu v komerčních bankách pracovalo 23 535 pracovníků.
Období rozmachu bankovní činnosti je spojeno s privatizací národního hospodářství a s ní souvisejícími pozitivy i negativy, která šla na úkor bankovního sektoru. Zjednodušeně řečeno, v konečném důsledku, malá i velká privatizace proběhla na úkor bankovního sektoru. Nekryté ztráty peněžních institucí k 31. 12. 1996 činily 13,129 mld. Kč, přičemž klasifikované úvěry se podílely 29,69 % na celkovém úvěrovém portfoliu. V absolutním vyjádření měly hodnotu 112 mld. Kč. Opravné položky byly vytvořeny ve výši 32,05 mld. Kč a rezervy ve výši 24,89 mld. Kč. Koeficient kapitálové přiměřenosti bankovního sektoru nedosahoval mezinárodně požadovaných 8,0 %, vykazoval hodnotu 7,73 %. Průměrná úroková sazba v bankovním sektoru kolísala okolo 13,3 %.
Banky dosáhly uvedených výsledků při absenci institucionálního a právního prostředí, povědomí o pravidlech a sankcí za jejich nedodržování. Na klasifikované úvěry a ztráty bank se podepsala zejména nedostatečná metodika poskytování úvěrů, hodnocení rizik a záruk, a tím i subjektivismus při hodnocení ratingu klienta. Ze strany klientů šlo o nedostatečnou znalost podnikatelského prostředí a rizik spojených s realizací podnikatelského záměru a splácením úvěrů, ale často také o vědomý podvod. Absence reálně fungujících represivních opatření podporovala činnosti, které mají všechny znaky trestného činu v tržní ekonomice.
Negativně se projevil i přístup, který část vládních ekonomů prosadila při řešení problémů spojených s trvale se obracejícími zásobami. Obrazně řečeno, přijaté řešení proměnilo tyto zásoby ve sněhovou kouli, která narostla do laviny, jež dnes vyústila v platební neschopnost a systém, ve kterém každý každému dluží, přičemž Ministerstvo financí ČR se snaží naplnit státní rozpočet neúnosným zvyšováním zdanění podniků a domácností, které ještě platí daně.
Období rozmachu bankovního sektoru za podmínek nestabilního politického a ekonomického systému generovalo negativní jevy, které se naplno projevily koncem 90. let. Vyústily v konstatování, že nemocná ekonomika ohrožuje zdraví bankovního systému.
