Zahraniční obchod a globalizace podniku

Podnik v procesu globalizace světové ekonomiky

Globalizace se stává součástí každodenního života každého. Existují dva přístupy: odpůrci a zastánci globalizace.

Zastánci tvrdí, že globalizace skrývá obrovský potenciál a nečekané možnosti rozvoje výroby a technologií.
Odpůrci tvrdí, že existují určité hrozby pro civilizaci (globalizace ohrožuje civilizaci, životní prostředí, vyčerpání zdrojů), civilizace je na rozcestí globalizace.

Existuje rozdílný přístup ke globalizaci, důvodem je například cyklus obnovy fondů na výstavbu (u nás je to 5 let, zatímco ve vyspělých státech 1 rok).

Podniky v rámci globalizace

Podnik může počítat s celým světem jako s odběratelem nebo dodavatelem. V současnosti existuje mnoho podniků podle stupně: od národního podniku až po podnik globální světové ekonomiky.

Hranice již nepředstavují překážky v podnikání, v dnešní době je každá firma založena na kooperaci a má dlouhodobé smluvní základy. Je běžná majetková účast zahraničního podniku v domácí firmě i kapitálová účast domácí firmy v zahraniční firmě, což vytváří dceřiné společnosti.

Výchozím bodem pro domácí podnik, který pracuje s domácími surovinami a vyrábí pro domácí trh, je, že trh je omezený.

Stupně globalizace

1. stupeň – internacionalizace podniku – pokud je jeho činnost spojena s exportem a importem, diverzifikuje se na jiné trhy.
2. vyšší stupeň – specializace a kooperace – smluvní vazby na jiné podniky v zahraničí, mají dlouhodobý charakter,
3. majetková účast zahraničního kapitálu v domácím podnikání,
4. domácí podnik má v zahraničí dceřiné společnosti.

Čistý globální podnik

Další kritéria pro budoucí vývoj představují ukazatele, na jejichž základě můžeme charakterizovat čistý globální podnik:

podíl exportu a importu na celkové produkci a počet trhů, na které podnik vyváží,
počet kooperujících partnerů,
počet dceřiných společností v zahraničí,
obrat, zisk,
podíl zahraniční majetkové účasti na celkovém kapitálu podniku.

Čistý globální podnik je takový podnik, který operuje v mnoha zemích vybraných z hlediska synergického zhodnocení jeho kapitálu v celoplanetárních podmínkách. Jeho kapitál ztratil národní původ a má multinacionální resp. transnacionální charakter. TOP management má mezinárodní složení. Má obrovskou ekonomickou moc zejména v hospodářsky málo rozvinutých zemích.

Reengineering je adekvátní reakcí na změny nejen v teoretické rovině, ale i v praktické. Revoluční změnou v oblasti strategického řízení podniku je tvorba nové filozofie řízení podniku.

Heslo „čas jsou peníze“ je nahrazeno heslem „přestav svůj podnik už dnes, aby ses uplatnil v ekonomice zítřka!“.

Ekonomika rychlosti se nahrazuje ekonomikou velkovýroby. Konkurence je tak velká a rychlá, že každý časový úsek je cennější než předchozí.

Význam a funkce zahraničního obchodu

Zahraniční obchod je významným odvětvím národního hospodářství, vyúsťuje do globální interdependence (ekonomika jedné země je zcela závislá na ekonomice druhé země). Dalším důsledkem globalizace je integrace – spojování a sjednocování prvků a částí do jednoho vyššího celku. Více se dozvíte na stránce Zahraniční obchod – funkce, úkoly, význam.

Mezinárodní ekonomická integrace

Mezinárodní ekonomická integrace je objektivní proces vzájemného a postupného propojení, přizpůsobování a sbližování jednotlivých národních ekonomických struktur, proces prohlubování vzájemných závislostí a postupné transformace národních ekonomických struktur na novou ekonomickou strukturu vznikajícího regionálního hospodářského komplexu. Více na stránce Komoditní a teritoriální struktura zahraničního obchodu. Tento komplex nelze chápat jako jednoduchý souhrn národních ekonomik. Je to nová kvalita, která zabezpečuje optimální průběh reprodukčního procesu, růst produktivity práce, úsporu času a podobně.

Mezinárodní obchod

Mezinárodní obchod zahrnuje mezinárodní výměnu zboží a služeb mezi skupinami států, které jsou ekonomicky seskupeny – umožňuje spotřebovávat takové zboží, které země není schopna vyrábět. Mezi hlavní přínosy mezinárodního obchodu patří rozšiřování sortimentu prodávaných výrobků.

Zahraniční obchod

Zahraniční obchod je jedním ze způsobů národního zapojení národního hospodářství země do mezinárodní dělby práce – součást národního reprodukčního procesu, přičemž má relativně samostatné postavení. Rozsah zapojení země do mezinárodní dělby práce (MDP) a do zahraničního obchodu (ZO) závisí na těchto faktorech:

velikost domácího trhu,
výrobní možnosti,
přírodní bohatství,
klimatické podmínky,
geografická poloha země,
politická situace příslušné země.

Zahraniční obchod má velký význam, protože úzce souvisí s vývojem ekonomiky, působí na životní úroveň a ekonomický růst. Další aspekty zahraničního obchodu jsou:

Rizika v zahraničním obchodu a jejich eliminace

O zahraničně-obchodních rizicích, jejich eliminaci a dokumentárních platbách pojednávají tyto články:

Zahraničně-obchodní politika

Zahraničně-obchodní politika každého státu je součástí hospodářské politiky státu. Zahraničně-obchodní politika je souhrn zásad a opatření, jimiž stát usměrňuje oblast zahraničního obchodu. V každém období má konkrétní cíle – z vnitřních a vnějších podmínek daného období. Dosahuje se prostřednictvím nástrojů.

Závažnost a intenzita zahraničně-obchodní politiky obvykle přímo závisí na stupni zapojení země do procesů mezinárodní dělby práce, ale také na celkové politické strategii a orientaci země v oblasti mezinárodních vztahů. Zahraničněobchodní politika může mít charakter:

protekcionistický – podpora výroby a vývozu domácích produktů, pokles nezaměstnanosti, růst domácí spotřeby,
liberální – zásada svobodného obchodování (nezasahování státu do zahraničního obchodu = utopie).

Cílem podniků v Slovenské republice je prosadit se s našimi výrobky na trzích zemí EU. Proto je nutné provádět strukturální změny našich podniků. Smluvní prostředky zahraničně-obchodní politiky:

bilaterální prostředky,
multilaterální prostředky (obchodní smlouvy, obchodní dohody, platební a úvěrové dohody, dohody o průmyslové, hospodářské, vědecko-technické spolupráci, GATT – dohoda o clech a obchodě).

Vývoz nebo export

Vývoz nebo export je:

činnost, jejímž cílem je prodej statků (zboží nebo služeb a podobně) do zahraničí,
export znamená také zboží vyvezené touto činností,
v národním účetnictví a makroekonomii představuje vývoz celkový objem statků (zboží nebo služeb), který určitá národní ekonomika (stát) dodala za určitou dobu do zahraničí.

Důvody vývozu:

podnik se chce uchytit na zahraničním trhu,
podnik chce prodat nadprodukci, nevyužité zásoby,
podnik potřebuje devizové prostředky,
podnik chce získat prostředky na dovoz,
podnik chce dosáhnout zisku,
podnik chce zvýšit výrobu,
podnik chce získat zahraniční odběratele,
podnik nemůže zboží prodat na domácím trhu kvůli příliš vysoké ceně.

Tři základní fáze vývozu jsou přípravná fáze, smluvní fáze a realizační fáze.

Dovoz nebo import

Dovoz (také import) je objem zboží, služeb (technologií, licencí, autorských práv), který určitý stát dokáže přivézt na své území ze zahraničí.

Na rozdíl od vývozu dovoz z makroekonomického hlediska již není tak pozitivní. Pokud jeho hodnota převyšuje hodnotu exportu, rozdíl tvoří úbytek na hrubém domácím produktu. Všechny vlády zemí, které mají výrazně vyšší dovoz než vývoz, se proto snaží tuto situaci kompenzovat. Například Slovenská republika, která dlouho byla zemí s přebytkem dovozu nad vývozem, se v roce 2005 díky zahraničním investicím dostala do stavu aktivní obchodní bilance – export převýšil import, čímž se zvýšil i růst hrubého domácího produktu (HDP).

Dovoz nebo import je:

činnost, jejímž cílem je získávání statků (zboží nebo služeb a podobně) ze zahraničí koupí (nebo výměnou),
import znamená také zboží dovezené touto činností,
v národním účetnictví a makroekonomii představuje dovoz celkový objem statků (zboží nebo služeb), který určitá národní ekonomika (stát) získala za určitou dobu ze zahraničí koupí (nebo výměnou).

Dodací podmínky INCOTERMS

INCOTERMS jsou všeobecně používané dodací podmínky v mezinárodním obchodě. Jsou to podmínky vydané mezinárodními obchodními organizacemi. INCOTERMS upravují dodací podmínky mezi prodávajícím a kupujícím (jde o přechod práv a odpovědnosti). Poprvé byly vydány v roce 1936 Mezinárodní obchodní komorou, několikrát prošly úpravami, poslední verze je z roku 2010, proto se označují jako INCOTERMS 2010. INCOTERMS obsahují 13 doložek. Základní výhodou existence těchto pravidel je právní a ekonomická jistota všech subjektů, které se jimi řídí.