Základy managementu

Rysy dokonalých podniků podle Petersa a Watermana

byly vždy orientované na inovační aktivity
velmi dobře znaly potřeby svých zákazníků
ve firmách je třeba prosazovat řídicí autonomii a soutěživost
dosahovaly zvýšení produktivity práce, protože se velmi věnovaly svým zaměstnancům
řízení v těchto firmách vycházelo z části z filozofie hodnot, které vyznávali vedoucí manažeři podniku
v těchto firmách bylo zaměření na ty obchody, které považovaly za nejlepší
tyto firmy měly jednoduchou organizační strukturu, ale také loajální zaměstnance oddané firmě
některé divize byly centralizované, ale i decentralizované v závislosti na daných podmínkách

2. Produktivita – charakteristika

– podíl výstupů k vstupům za časovou jednotku a v požadované kvalitě

Drucker: „Největší příležitost pro zvýšení produktivity spočívá ve vlastní produktivitě práce.“ Firmy ke zvyšování produktivity využívají práci, materiál a kapitál. Produktivita zahrnuje účinnost a efektivnost.

a) Produktivita může vzrůst:

zvýšením výstupů při konstantních vstupech
snížením vstupů při konstantních výstupech
zvýšením výstupů a současným snížením vstupů

b) Účinnost znamená dosažení cíle

c) Efektivnost znamená dosažení cíle s minimálním množstvím zdrojů

3. Je řízení věda nebo umění? Je možné uvedené vysvětlení aplikovat na inženýrství nebo účetnictví?

Řízení, stejně jako všechny ostatní činnosti – například medicína, účetnictví či fotbal – je umění. Je to „vědět, jak dělat v daném světě a situaci“. Manažeři mohou pracovat lépe, pokud používají systematické znalosti managementu, tedy znalosti vycházející z vědy. Praxe v řízení je umění. Organizované znalosti, na které se opíráme, můžeme označit jako vědomosti, které jsou základem vědy.

4. Jak jsou chápány pojmy „věda“, „princip“ a „teorie“?

Prvky vědy:

věda je organizované poznání
podstatnou vlastností jakékoliv vědy je používání vědeckých metod
věda zahrnuje jasné koncepce, teorie a další nahromaděné znalosti odvodené z hypotéz (předpokladů, že něco je pravdivé)
teorie je systematické seskupení vzájemně souvisících koncepcí a principů

Principy v managementu jsou vysvětlující. Principy mohou být, přičemž nikdy nejsou rigidními pravidly. Techniky managementu jsou v podstatě zásady, jak vykonávat činnost, resp. jak dosahovat potřebných výsledků.

Mezi manažerské techniky patří:

rozpočtování
účtování
plánování
techniky řízení
metoda síťové analýzy
metoda kritické cesty

5. Znázorněte schematicky systémový přístup k managementu:

6. Charakterizujte funkce manažerů.

Plánování zahrnuje stanovení cílů a cest, jak těchto cílů dosáhnout (atributy: cíle, strategie, plány, politiky).

Organizace je ta část řízení, která zahrnuje určení struktury rolí pro lidi v dané organizaci.

Personalistika zahrnuje zaplnění a udržování obsazených pozic v organizaci. Realizuje se pomocí:

identifikace požadavků na pracovní síly
přehled disponibilních lidských zdrojů
nábor
výběr, oceňování, plánování
zaměstnávání, školení a rozvoj uchazečů

Vedení znamená ovlivňování lidí tak, aby byli v organizaci přesvědčeni a splňovali požadavky pro skupinové cíle organizace.

Kontrolování zahrnuje měření a korekci aktivit v organizaci s cílem zajistit, aby činnosti organizace byly v souladu s plánem, sledovat postup a včas přijímat opatření k nápravě.

Koordinování je nezbytné pro sladění úsilí k dosažení společných cílů. Každá manažerská funkce přispívá určitým způsobem ke koordinaci.

7. Uveďte podstatné rozdíly v manažerských praktikách ve vybraných zemích.

Země	Charakteristika manažerské praxe
Francie
Německo
Korea
Austrálie	moralistický přístup, úspěch závisí na podstoupeném riziku
Taliansko (Itálie)	vyšší konkurenceschopnost, skupinové rozhodování
Rakousko	snaha o seberealizaci
Anglie	sociální jistota, dostatek zdrojů, adaptabilita, logika

Japonský management:

Charakterizujte manažerskou praxi z pohledu celoživotního zaměstnání a konsensu rozhodování.
Teorie „Z“

8. Teoretik managementu Schonberg zahrnuje 9 poučení japonského úspěšného řízení výroby. Uveďte tyto poučení a charakterizujte je:

Technika a technologie a s nimi spojené metody řídící práce jsou přenositelné. Velká pozornost by se měla věnovat systému komplexního řízení: kvality výroby a systému přesného časového plánování výroby bez meziskladů.
Řízení výroby systémem přesného časového plánování „Just in time“ odhaluje rezervy; klíčové místo má výrobní proces bez zásob nedokončené výroby a meziskladů, tj. plná časová synchronizace.
Kvalita výroby začíná z její organizace. Jde o systém zabezpečování kvality; klíčové místo mají prevence nedostatků, personál má být veden k návyku považovat kvalitu své práce za nevyhnutelnou záležitost své cti.
Zavedení nových metod řízení výroby zároveň mění vztah zaměstnanců a jejich činnosti.
Moderní výroba vyžaduje její účelové projektování, které poté zajistí jednoduchou organizaci.
Úspěch výrobně-hospodářské činnosti je do značné míry podmíněn pružností systému řízení výroby.
Hospodárné fungování systému řízení výroby rozšiřuje i návazný systém hmotného zabezpečení potřebných dodávek, surovin a materiálů, nástrojová příprava.
Maximálně rozvíjet tvořivou iniciativu a ducha spolupráce všech zainteresovaných v systému řízení výroby.
Využití japonských metod řízení výroby vyžaduje v podmínkách USA především „to skutečně chtít a plánovitě to zajistit“.

9. Uveďte principy formování organizačních struktur:

Princip optimálního počtu řídicích stupňů
Princip souladu centralizace a decentralizace rozhodovacích procesů v řídicí struktuře
Princip rozpětí řízení
Princip souladu struktury řízení divize s požadavky například holdingu
Princip souladu struktury s příslušným stupněm inovace
Princip souladu struktury řízení s potřebami reprodukčního procesu
Princip souladu práv a odpovědností v každém článku řídicí struktury
Princip souladu struktury a procesů řízení
Princip souladu struktury řízení s potřebami a efektivitou automatizovaných systémů řízení

10.

a) Na jaký účel slouží v strategickém plánování analýza silných a slabých stránek:

b) Jaké charakteristiky byste uplatnili při analýze odvětví?

druh vyráběných výrobků
rozsah diferenciace výrobků
srovnatelné výrobky
rozsah automatizace
zkušenosti a z nich vyplývající přednosti
nezbytná velikost výrobních středisek
náklady na transport a distribuci
bariéry vstupu na trh
velikost produkce potřebná pro vstup na trh

c) Jak byste analyzovali konkurenci

budoucí cíle konkurence
současné strategie konkurence
jaké jsou předpoklady konkurence
schopnosti (silné a slabé stránky) konkurence

1. – představitel operačního managementu, jeho dílo

Fayol – zakladatel myšlenkového proudu „Správné řízení“
– dílo „Zásady správy obecně a správy podniku“
– řízení podniku chápal jako vedení k předem zadanému cíli při maximálním využití možností z disponibilních zdrojů

Funkce správy

Plánování – stanovení cílů a postupů, jak jich dosáhnout
Organizování – zabezpečení hmotných a lidských zdrojů
Přikazování – dávání úkolů a instrukcí podřízeným pracovníkům
Koordinování – sladění činností pracovníků
Kontrola – ověřování souladu plánu a skutečnosti a příprava návrhů

Rozdělení činností (6 činností) – řízení chápal jako sladění 6 základních činností:

technické (výrobní, technologické)
obchodní (nákupní a prodejní)
finanční (získání a využití kapitálu)
ochranné (zabezpečení vlastnictví a ochrana osob)
pojišťovací
účetní (evidence, kontrola, statistika, rozbory hospodaření)

14 principů Fayola:

zajištění dělby práce
vyvážení pravomoci a odpovědnosti
zajištění dodržování disciplíny
zajištění principu jediného vedoucího
zajištění jednotnosti řízení
zajištění podřízenosti individuálních zájmů zájmům organizace
dbát na spravedlivé odměňování
dodržet princip centralizace
zajištění linie pravomoci
udržování pořádku
dbát na rovnost v jednání
udržovat stabilitu zaměstnanců ve funkci a práci
podněcovat iniciativu zaměstnanců k zdokonalování organizace a práce
udržovat kooperativního ducha pro společnou práci

2. Etapy vývoje managementu

Vývojové epochy vyvolávající změny manažerského stylu:

Začátky industrializace – lidská práce: ruce, dlaně, fyzická síla; motivace: nátlak, zabezpečení životních potřeb; řídící metoda: rozkaz, dozor; řídící styl: velitelská hierarchie, autorita
Začátek konkurence (po 2. světové válce) – lidská práce: znalosti, intelektuální kapacita; motivace: plat, různé životní úrovně; řídící metoda: plánování, kontrola, norma; řídící styl: instrukce, rozhodování v rámci struktury
Plná konkurence – lidská práce: cit, vůle, totální zájem; motivace: uznání, aktivní spolurozhodování; řídící metoda: dialog; řídící styl: decentralizace, neformální struktura

3. Přednosti formálního plánování

Písemně zaznamenaný plán poskytuje méně interpretačního prostoru, je přístupný všem, je motivačním činitelem, protože jsou v něm termínovány úkoly.

4. Částečné analýzy kromě analýzy podniku

Analýza podniku (podíl na trhu, kvalita výrobků, životní cyklus výrobků, čas potřebný k výrobě jednotky produkce, věk strojů a zařízení, produktivita práce, intenzita marketingových aktivit, výše disponibilního cash flow, kvalifikace pracovníků, informační a komunikační struktura)
Analýza odvětví (druh vyráběných výrobků, rozsah diferenciace, srovnatelné výrobky, rozsah automatizace, zkušenosti a z nich vyplývající přednosti, nezbytná velikost výrobních středisek, náklady na transport a distribuci, bariéry vstupu na trh, velikost produkce potřebná pro vstup na trh)
Analýza trhu (fáze životního cyklu výrobku, velikost trhu a tržní potenciál, sezónní vlivy, segmentace trhu, koncentrace zákazníků, elasticita poptávky, četnost nákupů, koncentrace nabídky, agresivita konkurence, stupeň využití kapacit)
Analýza konkurence (budoucí cíle konkurence, současné strategie konkurence, jaké jsou předpoklady konkurence, schopnosti – silné a slabé stránky konkurence)
Analýza okolí (technický rozvoj, politický, hospodářský, sociálně-kulturní vývoj)