10 nejdůležitějších ekonomických krizí v historii lidstva a krize v roce 2020

V dosavadní historii proběhlo v rámci světové společnosti množství větších či menších ekonomických krizí. Teorií hospodářského cyklu a vzniku ekonomických krizí se zabýváme na stránce Hospodářská krize a cyklický vývoj ekonomiky. Mezi nejznámější ekonomické krize lze zařadit:

1. Amsterdamská krize tulipánů 1637
2. Velká hospodářská krize 1929 – 1933
3. Krize osmdesátých let 20. století 1981 – 1986
4. Mexická krize v roce 1982
5. Krize v Brazílii v roce 1999
6. Argentinská krize v roce 2002
7. Asijská krize v roce 1997
8. Ruská krize v roce 1998
9. DOT.com bublina USA v roce 2000
10. Moderní finanční krize roku 2008
11. Ekonomická krize 2020 – pandemie COVID-19

Amsterdamská krize tulipánů 1637

Amsterdamská krize tulipánů je ekonomická krize, kterou lze považovat za jednu z prvních ekonomických krizí na světě. Amsterdam jako přístavní město se již v 16. století stal jedním z nejvýznamnějších obchodních center v rámci Evropy. V Amsterdamu byla založena Východoindická společnost, jejíž vznik se stal základem pro vznik prvního trhu s akciemi na světě.

V Nizozemsku se tulipány pro svůj jedinečný vzhled staly velmi populární komoditou. Díky tomu, že cibulky tohoto květu byly velmi vzácné, staly se symbolem statusu a společenského postavení akcionářů Východoindické společnosti i dalších bohatých měšťanů.

Protože pěstování jedné cibulky vyžadovalo poměrně dlouhou dobu (u některých nejvzácnějších tulipánů až 12 let), někteří obchodníci si chtěli zajistit příjmy z obchodování s touto velmi lukrativní komoditou i do budoucna. Kromě komoditní burzy se proto začala rozvíjet i burza derivátů. Obchodníci rozdělili cibulky tulipánů podle jejich vzácnosti do různých cenových kategorií.

Ceny některých cibulek začaly růst do závratných výšin a některé cibulky tulipánů se prodávaly i za desetinásobek roční mzdy řemeslníka. Ošálení nabylo neuvěřitelných rozměrů a obchodníci byli ochotni za jednu cibulku tulipánu zaplatit v přepočtu na dnešní hodnotu více než 50 000 USD. Za takovou cenu šlo v té době koupit dům v centru Amsterdamu.

Zlom nastal na jaře roku 1637, kdy kupující začali nedůvěřovat celému systému. Spekulanti, kteří nakoupili ve velkém cibulky tulipánů, je začali prodávat, ale nikdo nebyl ochoten je kupovat, a v důsledku toho cena cibulek tulipánů klesla na setinu jejich dosavadní hodnoty.

Prasknutí tulipánové bubliny mělo za následek několik let trvající krizi. To způsobilo, že nizozemští obchodníci se vůči všem netradičním investicím stali velmi skeptičtí, což platí dodnes, kdy velmi racionálně analyzují jednotlivá investiční rizika.

Velká hospodářská krize 1929 – 1933

Velkou hospodářskou krizi způsobil krach na newyorské akciové burze v roce 1929. Jednalo se o první celosvětovou ekonomickou krizi, která ovlivnila téměř všechny země světa. V jednotlivých zemích trvala různě dlouhou dobu. Jelikož tato krize vznikla v USA, měla nejtvrdší dopad právě na Spojené státy americké (Butler, 1998).

Mezi příčiny této krize patřilo nezodpovědné poskytování úvěrů bez jistoty, že budou někdy splaceny. Jak uváděl tehdejší ekonom Anderson: „V polovině roku 1922 a v dubnu 1928 jsme bankovní úvěry bez potřeby, ospravedlnění, s lehkým srdcem a nezodpovědně více než zdvojnásobili, a v letech, která následovala, jsme za to zaplatili strašnou cenu.“ (De Soto, 1998).

Krize se nejvíce projevila v dosud průmyslově nejrozvinutějších zemích, jako byly Německo, Spojené království Velké Británie, Kanada, Francie, Japonsko a Československo. V uvedeném období se zastavila výstavba a venkovské oblasti i zemědělci trpěli kvůli propadu cen za úrodu, který se pohyboval mezi 40 % až 60 %.

Byla zasažena všechna odvětví hospodářství, nejvíce však hornictví, hutnictví a dřevozpracující průmysl. Krizi způsobila cenová bublina na akciovém trhu, která díky optimistické náladě vyháněla ceny akcií do stále větších výšin, přičemž kupující měli neustálou vidinu zisku z těchto akcií v podobě dividend. Cena akcií však nekorespondovala s reálným stavem ekonomiky. Kromě toho přispěl k propuknutí krize nárůst volných peněz v USA v letech 1921 až 1929, který představoval až 60 %.

Prvotním důsledkem takového nárůstu volných peněz byl pokles úrokových sazeb, což vedlo k tomu, že lidé i prostřednictvím takto získaných úvěrů investovali i do akcií. Federální rezervní systém USA však ze strachu před vytvořením cenové bubliny začal zvyšovat úrokové sazby. Zvýšené úroky však investoři nemohli pokrýt zisky z akcií. Proto 24. října 1929 došlo k pádu burzy na Wall Street, což, jak již bylo zmíněno, odstartovalo Velkou hospodářskou krizi.

Krize se následně přenesla do Evropy. Některé země devalvovaly své měny a opustily tzv. zlatý standard (dolar, libra, marka). To mělo za následek postupný kolaps všech měnových systémů navázaných na tyto měny.

Nastalo nelehkého období dlouhé deprese, která nejvíce postihla země závislé na těžkém průmyslu. Krize zasáhla také bankovní sektor, která vyvrcholila poté, co americký prezident F. D. Roosevelt vyhlásil tří týdenní bankovní prázdniny, během kterých byly banky nuceny znovu žádat o povolení k činnosti (Kotlebová, Chovancová, 2010).

Mezi nejpostiženější země patřilo Československo, kde pokles průmyslové výroby činil až 40 % a celková devalvace dosáhla 30 %. Počet nezaměstnaných vzrostl v letech 1929 až 1933 z 42 000 na 740 000 (Muchová, Lisy, 2009).

V roce 1933 vstoupil v platnost zákon o cenných papírech a v roce 1934 zákon o burzách. Tímto začala éra regulace trhu s cennými papíry.

Jednotlivé země se z krize snažily dostat realizací velkých vládních projektů (které však navyšovaly státní deficit), jež měly vytvořit nová pracovní místa a tím zvýšit vnitřní spotřebu. V USA se realizovala například Hooverova přehrada, která byla tehdy největší vodní elektrárnou na světě. Další opatření zahrnovala zvyšování dotací do zemědělství, určování minimálních cen zemědělských produktů, nátlak na zaměstnavatele, aby zvyšovali mzdy a podobně. Velká hospodářská krize vedla také k posílení a šíření fašistické ideologie v rámci Evropy.

Krize osmdesátých let 20. století

Krizi osmdesátých let odstartoval dramatický opakující se cyklus růstu a poklesu kurzu dolaru. Začátkem osmdesátých let Spojené státy zvýšily úrokové míry a snížily daňové sazby, což vedlo k výraznému posílení dolaru. Obtíže v kontinentální Evropě, politické nepokoje a zadluženost v latinskoamerických zemích vedly investory k masivním investicím do dolaru.

Již v roce 1985 bylo mnoho ekonomů přesvědčeno, že dolar je značně nadhodnocený, a začali při investicích spekulovat na jeho kurz. Vysoké úrokové sazby v USA však omezily investice a snížily agregátní výdaje, což mělo za následek zvýšení nezaměstnanosti a výrazné zpomalení ekonomiky. Vysoké dolárové úroky rovněž zvýšily dluhovou službu zemí, což vyvolalo mezinárodní dluhovou krizi (Samuelson, Nordhaus, 2000).

Mexická krize 1982

Mexická krize vypukla v roce 1982, kdy mexická vláda ztratila všechny devizové rezervy a neměla prostředky na splácení zahraničního dluhu. V rámci této krize musel zasáhnout Mezinárodní měnový fond, který Mexiku poskytl finanční prostředky ve výši 3,84 mld. USD formou překlenovacího úvěru. Poskytnutí úvěru bylo však podmíněno přísnými úspornými opatřeními ve výdajové části státního rozpočtu. Mexická vláda zaváděla ozdravný program, jehož plnění vyvolalo značnou nespokojenost obyvatelstva. V důsledku omezení výdajů došlo ke stagnaci ekonomického růstu a k nárůstu nezaměstnanosti v Mexiku.

Brazílská krize 1999

Brazílska krize vypukla v roce 1999. Z obavy před finanční krizí vláda přistoupila k devalvaci brazilské národní měny. Protože brazilská ekonomika patřila mezi největší v Latinské Americe, obávalo se, že by se tato krize mohla rozšířit i do dalších zemí regionu. Již od počátku 90. let se Brazílie potýkala s výrazným inflačním růstem, který v některých letech dosahoval až 2 000 %.

Předpokládá se, že bez této devalvace by měna v důsledku inflačních tlaků oslabila mnohem výrazněji. Brazílie požádala Mezinárodní měnový fond o pomoc, aby situaci zvládla a zabránila přenosu krize do ostatních zemí Latinské Ameriky.

Argentinská krize 2002

Argentinská krize započala v 90. letech 20. století a v několika fázích postihla zemi. Vyvrcholila v roce 2002 úplným kolapsem měnového kurzu. Země se ocitla v platební neschopnosti jak ve vztahu k zahraničním, tak domácím úvěrům. HDP klesl čtyřnásobně a nezaměstnanost dosáhla 17 %. Argentinská vláda nakonec přistoupila k devalvaci měny a zmrazení úspor občanů, což spolu s půjčkou od Mezinárodního měnového fondu přispělo k obnově ekonomické situace.

Asijská krize 1997

Asijská krize zasáhla zejména Thajsko, Jižní Koreu a Indonésii. V roce 1997 špekulativní kapitál v Thajsku způsobil, že i přes intervenci centrální banky došlo k deficitu platební bilance a centrální banka byla nucena změnit dříve fixní devizový režim na plovoucí, což vedlo ke zhoršení platební schopnosti společností a chaosu v thajské ekonomice. Krizi prohloubil i nezájem centrální vlády o řešení situace. Vzhledem k provázanosti thajské ekonomiky na Jižní Koreu a Indonésii zasáhla krize i tyto země.

Ruská krize 1998

Po pádu socialismu a rozpadu Sovětského svazu nastal v Rusku přechod od plánované k tržní ekonomice. Tento přechod však provázely negativní jevy (korupce, špatná politická rozhodnutí, nízká vymahatelnost práva a rozmach mafie). Tyto faktory měly za následek rostoucí deficit státního rozpočtu a následné navyšování státního dluhu.

Mezi firmami se rozšířilo barterové obchodování. Stát vydával státní dluhopisy s vysokými úrokovými sazbami, které ale nebyl schopen splácet. Daňový systém byl na velmi nízké úrovni. Do země vstupoval zejména spekulativní kapitál; ostatní zahraniční investice byly převážně krátkodobé.

Nedostatek kapitálu omezoval bankovní úvěry. Všechny tyto aspekty vedly k tomu, že vláda, státní podniky i některé soukromé firmy přestaly vyplácet mzdy a splácet dluhy. Dalším negativním faktorem byl prudký pokles ceny ropy, která klesla na desetileté minimum. Krize vyvrcholila v roce 1998 (Kotlebová, 2006).

DOT.com bublina 2000

Rozvoj technologií a zejména rychlý rozvoj internetu vedly ke vzniku mnoha společností v USA na konci 20. století, které se zabývaly vývojem v těchto oblastech. Tyto firmy často přinášely inovace na dynamicky rostoucím trhu, což způsobilo rychlý růst jejich akcií.

Strmý nárůst a vidina vysokých zisků vedly k masivním investicím do tohoto segmentu. Vrcholu dosáhla bublina v roce 2000, kdy nabídka akcií výrazně převýšila poptávku. Trh byl nadhodnocený, a tak došlo k prasknutí technologické bubliny. Ceny akcií prudce spadly, což negativně ovlivnilo investice finančních institucí i veřejnosti. V kombinaci s teroristickými útoky v roce 2001 měl tento vývoj silný negativní dopad na podnikatelské prostředí a ekonomický růst v USA. Federální rezervní systém reagoval snižováním klíčové úrokové sazby ze 6,25 % na 1 %, čímž stimuloval růst HDP a pomohl ekonomické krizi uniknout (Kotlebová, Chovancová, 2010).

Moderní finanční krize 2008

Moderní finanční krize začala v roce 2008 v USA a lze ji považovat za milník v dosavadních ekonomických krizích. Ukázala, že současný kapitalismus není pouze ve standardní krizi ekonomického cyklu, ale i v krizi celého systému. Krizi nezpůsobilo jen selhání bank, ale i nedostatky systému a jeho reakce na krizi. Jak již bylo zmíněno, tato krize začala jako finanční krize v USA a postupně přerostla v hospodářskou krizi, která se stala globální.

Hlavní příčinou bylo vznik toxických aktiv umožněný demonetizací, deregulací, homogenizací finančních trhů