Osobnost pedagoga
Osobnost pedagoga je v dnešní době vnímána různými způsoby. Pro některé je vzorem, pro jiné nepřítelem. Do jaké míry ovlivňuje osoba pedagoga životy dětí, žáků a studentů? Jaké vlastnosti by měl mít pedagog, aby se jim stal zároveň přítelem? Učitelství je krásné, ale také velmi odpovědné povolání těch, kteří na sebe berou úlohu vyučovat ve školách a pomáhat tak rodičům při plnění jejich povinností i zastupovat lidskou společnost. Toto povolání vyžaduje zvláštní schopnosti mysli i srdce, velmi pečlivou přípravu a také stálou a pohotovou schopnost obnovy a adaptace.
Vliv osobnosti pedagoga
Osobnost učitele je klíčem k úspěchu i neúspěchu v jeho výchovně-vzdělávací práci. Kvalita učitelovy osobnosti má především velký výchovný dosah. Mezi učitelovými výchovnými výsledky a kvalitami jeho osobnosti existuje velmi úzká souvislost. Vlastnosti učitelovy osobnosti podmiňují jeho autoritu a oblíbenost u žáků. Přitom učitelé s velkou autoritou, resp. oblíbení učitelé, hluboce výchovně ovlivňují studenty, protože studenti se rádi a ochotně podrobují jejich výchovnému působení a konají v duchu jejich požadavků. Takoví učitelé vychovávají především vlastním příkladem. Osobní vlastnosti učitelů se stávají vzorem pro seberozvoj studentů.
Autorita pedagoga
Učitelé s malou autoritou, resp. neoblíbení učitelé mají obvykle pouze slabý výchovný vliv na studenty. Je důležité pochopit, že termínem „neoblíbený“ se v řeči studentů dnes obvykle označuje takový učitel, který bývá většinou přísný. Oblíbenost v tomto případě znamená jeho oblíbenost v tom smyslu, že „umí naučit“, nikoli že je „povolný“ nebo „neautoritatívní“. Kvalita učitelovy osobnosti má formující vliv nejen na utváření osobnosti jednotlivých studentů, ale také na vzájemné vztahy studentů ve třídě. Například učitel, který pro své negativní vlastnosti vykonává v třídě protekci, negativně ovlivňuje i vztahy v třídním kolektivu. Osobnost učitele ovlivňuje také vztahy studentů k učiteli. Vztahy kladné či záporné, napjaté mají ve výchovně-vzdělávacím procesu velký význam.
Učitelova osobnost
Učitelova osobnost má také velký vzdělávací dosah, protože podmiňuje učitelovy vyučovací výsledky. V popředí je především učitelova pedagogická a odborná úroveň, od které závisí šířka a hloubka žákovských znalostí. Od vlastností učitelovy osobnosti a jeho vztahu k vyučované látce závisí vztah studentů k učivu, resp. k vyučovacímu předmětu (Je samozřejmé, že učitel, který je zapálený pro dané téma a nadšeně a poutavě ji přednáší, upoutá studenty více). Vlastnosti učitelovy osobnosti ovlivňují i vztah žáků k učení vůbec.
„Učitelé, pod jejichž vedením vládne ve třídě nepořádek – nejistý tolerantní typ, nejistý agresivní typ a drilátorský typ – vykazují relativně nízkou úspěšnost v učení, zatímco direktivní, autoritativní a tolerantní učitelé mají poměrně vysoký výkonnostní standard – studenti se jim lépe učí.“
V důsledku toho vlastnosti učitelovy osobnosti rozhodují i o celkovém vztahu studentů ke škole. Vlastnosti učitelovy osobnosti ovlivňují také určitou atmosféru ve třídě, která je více či méně příznivá pro vzdělávání. Pokud je například učitel příliš přísný a kritický, žáci ztrácejí sebedůvěru, jsou nesamostatní, neiniciativní, zaražení. Existuje velmi tenká hranice mezi přiměřenou přísností a nároky.
Učitelské povolání
Učitelské povolání má rozhodující význam v oblasti vzdělávání i výchovy žáků, ale někdy i rodičů, a proto je na učitele kladen celý řetězec požadavků a očekávání. Ideální učitel by měl být každý člověk, který vykonává výchovně-vzdělávací činnost. Být dobrým učitelem však neznamená pouze být vzdělaný a mít vztah k dětem. Povinností ideálního učitele je nejen učit, ale také motivovat, podporovat a rozvíjet osobnost žáka, jeho schopnosti, dovednosti a způsobilosti. Kromě toho by měl žáky respektovat a chovat se jako vzor, z něhož mohou čerpat příklad.
Požadavky na učitele
Učitel musí mít odpovídající odbornou, pedagogickou a kulturní úroveň. Odborné vzdělání učitele zahrnuje znalosti z vědních disciplín vyučovaných předmětů. Od učitele se vyžaduje, aby dobře ovládal přednášený učební obsah. „Je všeobecně známo, že nikdo nemůže naučit to, co sám neví, nebo čemu nedokáže rozumět.“
Požadavky na pedagogovo všeobecné vzdělání jsou v dnešní době rychlého rozvoje vědy, techniky a umění velmi vysoké. Na učitele jsou kladeny nároky jako na málokoho jiného. Učitel musí neustále a nutně odpovídat na otázky svých žáků, které se často týkají těch nejnovějších věcí. To vyvolává tlak na učitele, aby rozhodně nezanedbával přípravu před hodinou, a už vůbec ne přípravu jako takovou, včetně neustálého samovzdělávání mimo školu.
Chování učitele vůči žákům
Požadavky na chování učitele vůči žákům lze nejstručněji vyjádřit takto: učitel by měl mít žáky rád – projevovat úctu k osobnosti žáka a zároveň být k žákům přiměřeně náročný. Úcta učitele k osobnosti žáka by se měla spojovat s důvěrou. Při určování místa pedagoga ve výchovně-vzdělávacím procesu je třeba si uvědomit, že pokud hovoříme o žácích nejmladšího věku, je pro ně učitel v dnešní době mnohdy více než jejich rodiče.
Není to třeba chápat tak, že rodiče jsou v životě dítěte na druhém místě, ale je třeba si uvědomit, že dítě tráví se svým učitelem často mnohem větší část dne než se svými rodiči. Navíc svých rodičů si dítě mnohdy váží jako něčeho samozřejmého a naopak se chce v očích učitele prezentovat v co nejlepším světle. Dítě velmi rychle pochopí, že jeho úspěch ve škole je pro mnohé rodiče tím nejdůležitějším. A to je často také důvod, proč se tolik snaží o přízeň učitele.
V dnešní době mnoho rodičů považuje školu a učitele za ty, kdo mají vychovat jejich děti. Podle mého názoru má být hlavním činitelem výchovy dítěte jeho rodina. Rodina, rodiče by měli své dítě vychovávat k životu, naučit ho základní věci o něm samém. Učitel by měl na jejich práci navázat už s hotovým „materiálem“ a připravit dítě do života z hlediska jeho působení v kolektivu – spolupráce, soutěživosti a tolerance vůči ostatním ve společnosti.
