Teorie charakteristických vlastností

Teorie charakteristických vlastností představuje první systematický pokus porozumět problematice vedení. Je zaměřena na rozpoznání zvláštních charakteristik vedoucího, které předznamenávají úspěch. Znamená výzkum, v němž se zkoumají vedoucí pracovníci. Ústředním motivem výzkumu bylo, že vůdci se rodí, a ne vychovávají.

Tato teorie vznikla na počátku 20. století. Předpokládalo se, že úspěšní vedoucí pracovníci mají určité charakteristické rysy. Nicméně nedošlo ke shodě v názorech. Přesto lze definovat některé charakteristiky, které by vedoucí měli mít:

inteligence: vedoucí by měl být o něco inteligentnější než jeho podřízení
iniciativa: schopnost rozpoznat potřebu nějakého zásahu a něco také vykonat. Spojuje se s energií a vitalitou člověka.
sebevědomí: víra vedoucího v to, co dělá, a uvědomění si svého místa v podniku i ve společnosti
„helikoptérový prvek“: určitý nadhled nad situací, porozumět jí a pochopit ji
entuziasmus: odvaha, představivost, schopnost vycházet s lidmi, odhodlání

Kombinace těchto vlastností je velmi důležitá a rozhodující.

VLASTNOSTI MANAŽERŮ:

princip prvního dítěte
ambicióznost
energie, vytrvalost, schopnost překonávat překážky a zklamání
perspektivnost (schopnost myslet v dlouhodobých dimenzích)
orientace na cíl (sledování a vytváření cílů)
politická aktivita (schopnost diplomatického jednání)
introverze (spokojenost s vlastní prací, víra v to, co dělám)
nezávislost na okolí (schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného a nenechat se ovlivnit)