Teorie charakteristických vlastností
Teorie charakteristických vlastností představuje první systematický pokus porozumět problematice vedení. Je zaměřena na rozpoznání zvláštních charakteristik vedoucího, které předznamenávají úspěch. Znamená výzkum, v němž se zkoumají vedoucí pracovníci. Ústředním motivem výzkumu bylo, že vůdci se rodí, a ne vychovávají.
Tato teorie vznikla na počátku 20. století. Předpokládalo se, že úspěšní vedoucí pracovníci mají určité charakteristické rysy. Nicméně nedošlo ke shodě v názorech. Přesto lze definovat některé charakteristiky, které by vedoucí měli mít:
- inteligence: vedoucí by měl být o něco inteligentnější než jeho podřízení
- iniciativa: schopnost rozpoznat potřebu nějakého zásahu a něco také vykonat. Spojuje se s energií a vitalitou člověka.
- sebevědomí: víra vedoucího v to, co dělá, a uvědomění si svého místa v podniku i ve společnosti
- „helikoptérový prvek“: určitý nadhled nad situací, porozumět jí a pochopit ji
- entuziasmus: odvaha, představivost, schopnost vycházet s lidmi, odhodlání
Kombinace těchto vlastností je velmi důležitá a rozhodující.
VLASTNOSTI MANAŽERŮ:
- princip prvního dítěte
- ambicióznost
- energie, vytrvalost, schopnost překonávat překážky a zklamání
- perspektivnost (schopnost myslet v dlouhodobých dimenzích)
- orientace na cíl (sledování a vytváření cílů)
- politická aktivita (schopnost diplomatického jednání)
- introverze (spokojenost s vlastní prací, víra v to, co dělám)
- nezávislost na okolí (schopnost rozlišit podstatné od nepodstatného a nenechat se ovlivnit)
SCHOPNOSTI MANAŽERŮ:
- schopnost pracovat s různorodými lidmi
- pocit komplexní odpovědnosti
- jasně stanovené cíle
- zkušenost s vedením lidí – přicházející až v první polovině profesní kariéry
- zkušenosti ve více manažerských funkcích
Názory manažera na podstatu lidí budou ovlivňovat jeho chování a tím i styl vedení, který bude používat bez ohledu na situaci.



























