Analýza hospodářského výsledku podniku

Merítkem úspěšnosti či neúspěšnosti transformačního procesu podniku je zpravidla hospodářský výsledek – zisk nebo ztráta. Efekt vytvořený v transformačním procesu je souhrnně vyjádřen kvalitativním ukazatelem o podnikovém dění nazvaným hospodářský výsledek. Na hospodářský výsledek se uplatňují dva pohledy – problematika tvorby tohoto specifického kapitálového zdroje a problematika jeho využití.

Analýza tvorby hospodářského výsledku

Cílem analýzy tvorby hospodářského výsledku je poznání struktury hospodářského výsledku a analýza faktorů, které určují jeho tvorbu; cílem je odhalit případná slabá místa v zabezpečení a organizaci transformačního procesu, která snižují ziskový potenciál podniku.

Struktura výsledku hospodaření

Strukturu hospodářského výsledku lze analyzovat prostřednictvím modelu desagregace respektujícího formu jeho vyčíslení ve Výkazu zisků a ztrát podle jednotlivých činností (Zalai, str. 165). Rozhodujícím zdrojem zisku za účetní období je zpravidla:

1. Provozní výsledek hospodaření, jehož součástí je:
   • výsledek z obchodní činnosti – obchodní marže
   • výsledek z prodeje vlastních výrobků a služeb – tzv. hospodářský výsledek realizace
   • výsledek související s existencí tzv. doplňkových výnosů (změna stavu vnitropodnikových zásob, aktivace, výsledek z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu, tvorba a čerpání provozních rezerv…)
2. Hospodářský výsledek z finančních operací je výslednicí finančních výnosů a finančních nákladů, převážně spojených s vlastnictvím cenných papírů a jiných finančních investic, využíváním cizích zdrojů v podnikání a z dopadů kurzových rozdílů při obchodování se zahraničními subjekty na ekonomiku podniku.
3. Mimořádný hospodářský výsledek, který určují většinou mimořádné, náhodné události, jež zpravidla ze strany managementu podniku nejsou ovlivnitelné.

Základní přístupy k analýze tvorby výsledku hospodaření

Mezi hlavní činitele, kteří determinují tvorbu výsledku hospodaření z realizace, patří:

1. objem realizace
2. sortiment
3. jednotková prodejní cena
4. jednotkové náklady – kalkulace.

Jednotlivé přístupy k analýze se liší pohledem na uvedené činitele a vztahy mezi nimi. Podstatný je zejména pohled na náklady.

Tradiční přístup k analýze tvorby zisku z realizace

Tradiční přístup k analýze tvorby zisku z realizace uvažuje s úplnou kalkulací bez její vnitřní struktury z hlediska fixnosti a variability nákladů. Předpokládá, že náklady, tržby i zisk se v závislosti na změně objemu realizace mění stejným tempem. Jeho základem je jednoduchý model zisku Z = T – N (zisk = tržby – náklady): PHV = ∑PC*Q – ∑N*Q

Legenda:

• PHV – provozní hospodářský výsledek
• PC – prodejní cena
• Q – objem realizace v daném sortimentu

Při hledání odpovědí na otázku, jak se změnil dosažený zisk v běžném období oproti předchozímu, kvantifikujeme vlivy jednotlivých činitelů na základě následujících vztahů:

• objem realizace ovlivňuje zisk z realizace přímo úměrně, kvantifikace jeho vlivu probíhá ve třech krocích:
  1. vypočteme index změny realizace, který udává růst objemu realizace v porovnatelných cenách Ir = ∑Q1*PC0 / ∑Q0*PC0
  2. indexem realizace „povýšíme“ základní zisk na tzv. přepočtený zisk Zpr = Z0*Ir
  3. kvantifikujeme vliv změny objemu realizace na zisk z realizace ΔZr porovnáním základního (plánovaného) a přepočteného zisku ΔZ = Zpr – Z0
• prodejní cena ovlivňuje zisk z realizace přímo úměrně, její vliv ΔZPC vyčíslíme porovnáním skutečně dosažené realizace oceněné jednou plánovanou a jednou skutečnou prodejní cenou: ΔZPC = ∑Q1*(PC1-PC0)
• náklady ovlivňují zisk z realizace přímo úměrně, kvantifikaci vlivu ΔZN provedeme porovnáním skutečného objemu realizace vyjádřeného jednou v plánovaných nákladech a jednou ve skutečných nákladech: ΔZN = ∑Q1*(N0-N1). Snížení nákladů způsobuje růst zisku, proto je vliv nákladů na zisk z realizace v takovém případě kladný.
• sortiment ovlivňuje zisk z důvodu rozdílné ziskovosti a nákladovosti jednotlivých výrobků: ΔZS = ΔZ – (ΔZQ+ΔZPC+ΔZN)

Závěr: Výpovědní schopnost výsledků analýzy tvorby zisku z realizace zjištěných tradičním přístupem je vzhledem k nerešpektování fixnosti a variability nákladů zkreslená.

Moderní přístup k analýze tvorby zisku z realizace

Moderní přístup k analýze tvorby zisku z realizace respektuje fixnost a variabilitu nákladů, a proto se původní model zisku z realizace, který byl základem tradičního přístupu k jeho analýze, modifikuje s přihlédnutím k existenci variabilních a fixních nákladů:

• Z = T – VN – FN
• Z = ∑PC*Q – ∑VN/kus*Q – FN

Faktorové analýze se podrobí v závislosti na objemu realizace pouze měnící se část modelu, čímž se analýza zisku zužuje na analýzu příspěvkového zisku PNU: PNU = ∑Q1*(PC1 – VN/kus)

Fixní náklady se hodnotí samostatně. Ve vývoji totiž nemusí být bez změn (konstantní). Na změnu fixních nákladů působí řada činitelů, například: růst cen energií, nájemného, pojištění apod., přičemž jejich změna není v žádném případě vyvolána změnou objemu realizace. Takový model příspěvkového zisku obsahuje smíšené – aditivní i multiplikativní matematické vazby, lze ho však relativně snadno řešit metodou řetězového dosazování.

Využití analýzy nulového bodu

Analýza nulového bodu je založena na striktní klasifikaci nákladů vzhledem k jejich reakci na změny objemu výroby a realizace na fixní a variabilní. Základní filozofií této metody je skutečnost, že pokud nejsou z tržeb za realizované výkony uhrazeny variabilní náklady na ně vynaložené, ale i všechny fixní náklady příslušného období, které vznikly bez ohledu na vyrobené a realizované množství výkonů, nelze hovořit o tvorbě zisku. Využití analýzy nulového bodu v analýze tvorby výsledku hospodaření z realizace naleznete na stránce Analýza ziskovosti podniku.

Analýza využití výsledku hospodaření

Při relativní stabilitě ostatních složek vlastního kapitálu rozhoduje o jeho růstu či poklesu převažujícím způsobem tvorba zisku, resp. ztráty v podnikatelské činnosti firmy.
Ve struktuře vlastního kapitálu, který představuje trvalý zdroj krytí podnikovým potřebám, lze v zásadě vymezit tři složky:

1. Základní kapitál – externí zdroj financování
2. Kapitálové fondy (přijaté dary, dotace apod.) – externí zdroj financování
3. Hospodářský výsledek – interní zdroj financování

Využití vytvořeného hospodářského výsledku

Místem rozhodování o použití zisku v kapitálové společnosti je valná hromada akcionářů, resp. společníků. Rozhodují o něm tedy vlastníci. Od 1. 1. příslušného roku do doby schválení rozdělení zisku na valné hromadě je jeho hodnota evidována v účetnictví na účtu 431 – hospodářský výsledek v schvalovacím řízení, což znamená, že s ním nesmí být disponováno jako s volně disponibilním zdrojem. Zákon zasahuje do procesu rozdělování použitelného zisku tím, že stanoví pro kapitálové obchodní společnosti podmínky tvorby rezervního fondu. Po naplnění zákonného rezervního fondu je další využití zisku záležitostí stanov společnosti a dohody vlastníků.

Část hospodářského výsledku, která byla určena na výplatu podílů na zisku, již dále nezůstává ve vlastním kapitálu podniku, ale přes podobu závazků vůči společníkům při rozdělování zisku (364) se mění na cizí zdroj, který zůstává podniku k dispozici pouze dočasně, do doby jeho vyplacení vlastníkům. To, co se při rozdělení zisku neodvedlo z podniku ve formě dividend a podílů na zisku pro vlastníky a ani se účelově neváže v příslušných fondech ze zisku, zůstává ve formě nerozděleného zisku minulých let a slouží potřebám samofinancování firmy.

Vyrovnání ztráty

V případě vykázání ztráty musí valná hromada rozhodnout, jak bude ztráta vyrovnána:

1. ztrátu uhradí vlastníci dodatečným vkladem kapitálu do podniku
2. ztráta se převede na samostatný „záporný fond“ – neuhradená ztráta z minulých let, na kterém může přežívat dle našich právních úprav – neomezeně dlouho. Správně by se tento způsob měl využívat pouze v případě, že ztráta bude moci být uhrazena z předpokládaného zisku v budoucím roce.
3. ztráta bude uhrazena ze zdrojů podniku:
   • z nerozděleného zisku minulých let
   • z rezervního fondu
   • snížením základního kapitálu, což však vyžaduje zápis do obchodního rejstříku. Tím se špatná finanční situace podniku zveřejní, proto se pro toto řešení vlastníci rozhodují pouze v krajním případě.

Úkolem analýzy využití zisku je na základě uvedených skutečností posoudit:

1. dodržení povinné tvorby rezervního fondu
2. splnění povinností podniku vůči různým subjektům, vyplácených na bázi čistého zisku, jako např. splátky úvěrů nebo odměny členům orgánů společnosti
3. míru účelového vázání zisku v různých dobrovolně tvořených fondech
4. adekvátnost výše výplaty podílů ze zisku vlastníků v závislosti na výši dosaženého zisku a potřebách samofinancování podniku

Míra vyplácených dividend

Model pro faktorovou analýzu míry vyplácených dividend: DIV/ZK = (DIV/Z) * (Z/VK) / (ZK/VK)

Legenda:

• DIV – dividendy
• Z – použitelný (čistý) zisk
• ZK – základní kapitál (ZK)
• VK – vlastní kapitál

Podle uvedeného modelu míra vyplácených dividend závisí:

• přímo úměrně od podílu části zisku určené na výplatu dividend ze celkového použitelném zisku (DIV/Z) – v úrovni tohoto podílu se projevuje boj velkých a malých akcionářů
• přímo úměrně od úrovně zhodnocení vlastního kapitálu (Z/VK) – tento faktor by měl být rozhodujícím nástrojem zvyšování míry vyplácených dividend
• nepřímo úměrně od podílu základního kapitálu na vlastním kapitálu podniku (ZK/VK)

Další oblasti zkoumání finanční analýzy

Finanční analýza analyzuje finanční stránky podniku:

• hospodářský výsledek – analýza hospodářského výsledku
• ziskovost – analýza ziskovosti
• efektivita – analýza efektivnosti
• výrobky – výrobková analýza