Výrobková analýza

Výrobek jako výsledek činnosti podniku je složitou realitou, jednotou několika vlastností, kterými je schopen uspokojovat potřeby. Mezi hlavní vlastnosti výrobku patří:

• užitkové vlastnosti (technické, estetické, ekologické parametry)
• ekonomické vlastnosti (tvoří hodnotu výrobku)

Výrobce prioritně zajímá výrobek jako hodnota – hodnotí zejména ekonomické parametry výrobků (cena, náklady, energetická náročnost). Výrobková analýza je zaměřena na hodnocení ekonomické úrovně výrobků.

Metody výrobkové analýzy

Časově můžeme rozdělit výrobkovou analýzu na dlouhodobou výrobkovou analýzu a krátkodobou výrobkovou analýzu. Mezi základní metody výrobkové analýzy z pohledu finanční analýzy patří:

• Ukazatele ekonomické úrovně výrobků
  • Absolutní výrobkové ukazatele
  • Poměrové výrobkové ukazatele
• Metody stanovení výrobkových preferencí
  • Na základě jednoho kritéria (analyzované výrobky)
  • Na základě dvou kritérií (korelační tabulka a bodový diagram)
  • Metoda multikriteriálního hodnocení (metoda váženého součtu pořadí, bodovací metoda, metoda normované proměnné, metoda vzdálenosti od fiktivního objektu)

Dlouhodobá výrobková analýza

Cílem dlouhodobé výrobkové analýzy je plánovat výrobní program a jeho inovaci tak, aby si podnik zajistil budoucí finanční stabilitu (zajištění příjmů na běžnou činnost podniku i jeho rozvoj). Využívá se BCG matice, která zohledňuje:

• ekonomické faktory: životní cyklus výrobků, charakter výrobních nákladů
• faktory působící na trhu: relativní podíl na trhu, růst trhu

Syntéza těchto skutečností vede ke konstrukci matice se 4 poli, přičemž každý kvadrant představuje určitou skupinu výrobků:

1. HVĚZDY – podíl na trhu: vysoký, budoucí růst trhu: vysoký
2. KRÁVY – podíl na trhu: vysoký, budoucí růst trhu: nízký
3. DOROST – podíl na trhu: nízký, budoucí růst trhu: vysoký
4. PROBLÉMY – podíl na trhu: nízký, budoucí růst trhu: nízký

Matice BCG definuje čtyři kvadranty:

• Dorost: fáze zavádění výrobku, výdaje na výrobu a zavádění převyšují příjmy
• Hvězdy: fáze růstu, příjmy se rovnají výdajům
• Krávy: fáze zralosti, příjmy jsou vyšší než výdaje
• Problémy: příjmy se rovnají výdajům a vzhledem k nasycenosti trhu a životnosti výrobků tato fáze končí

Ekonomické parametry při dlouhodobé výrobkové analýze vycházejí z cenové kalkulace založené na úplné kalkulaci nákladů – z dlouhodobého hlediska je nutné, aby všechny náklady podniku byly uhrazeny tržbami a dosáhl se zisk.

Krátkodobá výrobková analýza

Cílem krátkodobé výrobkové analýzy je hodnotit vyráběný sortiment výrobků z hlediska jejich přínosu k tvorbě podnikového zisku ve sledovaném období. Jde o zhodnocení výrobků z hlediska jejich ekonomické výhodnosti, ale vždy v konfrontaci se situací na trhu a s požadavky potenciálních uživatelů výrobků.

Ukazatele ekonomické úrovně výrobků

Východiskem pro tvorbu výrobkových ukazatelů jsou údaje o nákladech na jeho výrobu a prodejní cena. Výrobkové náklady jsou reprezentovány kalkulacemi. Výrobkové ukazatele a hodnocení ekonomické úrovně výrobků do značné míry závisí na způsobu kalkulace nákladů na výrobek. Známé jsou dvě základní varianty tvorby kalkulací:

• úplné kalkulace
• neúplné kalkulace

Výpočty:

1. Prodejní cena výrobku PC = Úplné vlastní náklady výrobku (UVN) + ZISK
2. Úplné vlastní náklady výrobku (UVN) = Přímé náklady + Režijní náklady
3. Přímé náklady = Mzdy PMZD + Materiál PMA + Ostatní OPN
4. Režijní náklady = Výroba VR + Správa SR + Odbyt OR
5. Úplné vlastní náklady výrobku (UVN) = Variabilní náklady + Fixní náklady
6. Hrubé rozpětí (HR) = Režijní náklady + ZISK
7. Příspěvkový zisk (PZ) = Fixní náklady + ZISK

Absolutní výrobkové ukazatele

Z krátkodobého hlediska jsou výrobky hodnoceny nejen podle zisku, ale i podle toho, jak přispívají v daném období k úhradě společných nákladů podniku. Čím je větší podíl zisku v ceně výrobku, tím je výrobek považován za výhodnější i z hlediska ekonomické úrovně podniku – jeho výnosnosti. Ovšem pozor, výrobkový zisk je zakalkulovaný, tj. jeho výše je vypočítána ve vazbě na určitý objem výroby!

Hodnocení výrobků na základě úplných kalkulací vychází z předpokladu, že prodejní cena výrobku má pokrýt všechny náklady, a teprve poté lze kvantifikovat dosažený zisk. Postup:

Prodejní cena
– přímé náklady výrobku
– hrubé rozpětí (příspěvky na úhradu) výrobní režie
– hrubé rozpětí (příspěvky na úhradu) správní režie
– hrubé rozpětí (příspěvky na úhradu) odbytové režie
Zisk (ztráta)

Cena výrobku má nejprve uhradit náklady, které byly vynaloženy přímo na jeho výrobu, a poté přispívat k úhradě režijních nákladů. Hrubé rozpětí výrobku vystupuje jako výsledek realizace daného výrobku, ale je předmětem dalšího dělení. Hrubé rozpětí ve vztahu k realizovanému objemu výrobků se chová proporcionálně, to však neplatí o nákladech, které mají být z něj uhrazeny. Režijní náklady obsahují nejen variabilní složku, ale i fixní. Režijní náklady podniku se zcela uhradí teprve tehdy, když je k dispozici potřebná suma výrobkových hrubých rozpětí (příspěvků k úhradě). Úplná kalkulace výrobku a zakalkulovaný výrobkový zisk neposkytují pro krátkodobou výrobkovou analýzu kvalitní informace.

Víceúrovňový výpočet příspěvkového zisku

Základem nového postupu kalkulace nákladů bylo přesné rozdělení nákladů na fixní, které jsou považovány za náklady období, a variabilní, jejichž existence a vývoj souvisí s objemem výroby. Na výrobkovou úroveň se přenášejí pouze náklady variabilní, tj. přímé (jednotkové) náklady a variabilní složka režijních nákladů. Z toho je odvozen název – neúplné kalkulace. Fixní náklady se na výrobky nerozvrhují, ale v daném období ovlivňují výši hospodářského výsledku. To mění i pohled na tvorbu zisku. Zisk netvoří každý vyrobený a realizovaný výrobek, ale začne se tvořit až po úhradě fixních nákladů podniku.

Výchozí veličinou, na jejímž základě posuzujeme ekonomickou úroveň a výhodnost jednotlivých výrobků, je ukazatel příspěvkový zisk (hodnota, kterou výrobek přináší k úhradě fixních nákladů a tvorbě zisku).

Při výrobkách je třeba hodnotit nejen ekonomickou výhodnost, ale také selektovat ekonomicky nevýhodné výrobky. V případě neúplných kalkulací se o nevýhodných výrobcích rozhoduje podle toho, zda má příspěvkový zisk hodnotu kladnou či zápornou. Za ekonomicky nevýhodný výrobek lze považovat pouze ten, jehož příspěvkový zisk je záporný. Výrobek s kladným příspěvkovým ziskem je pro podnik výhodný, protože přispívá k úhradě fixních nákladů. Jeho vyřazení z výroby by znamenalo celkové snížení hospodářského výsledku o fixní náklady, které zůstanou neuhrazené.

Velikost příspěvkového zisku výrobku závisí na dosažené prodejní ceně a úrovni nákladů na výrobek. Výpovědní schopnost ukazatele je tím vyšší, čím přesněji jsou vypočteny variabilní náklady výrobků. Výpočet ukazatele tam, kde se vyrábí více výrobků, může mít také stupňovitou strukturu, například:

Tržby z realizace výrobků
– variabilní náklady
Příspěvkový zisk I.
– výrobkové fixní náklady
Příspěvkový zisk II.
– fixní náklady střediska
Příspěvkový zisk III.
– podnikové fixní náklady
Zisk (ztráta)

Uvedený víceúrovňový výpočet příspěvkového zisku má vyšší vypovídací schopnost, protože odděluje tu část fixních nákladů, kterou je možné podle příčinnosti přičíst jednotlivým výrobkům, skupinám výrobků nebo středisku.

PS: Postup při krátkodobé výrobkové analýze (přednáška č. 9):

1. pro každý výrobek vypočítat PZ (PC – Variabilní náklady)
2. vyřadit výrobky s (-) PZ
3. vypočítat poměrové ukazatele
4. použít metody stanovení výrobkové preference

Absolutní výrobkové ukazatele

Základní absolutní výrobkové ukazatele jsou:

1. Ukazatele rentability
   • ukazatele výrobkové rentability: PZ/T, PZ/PC
   • materiálová rentabilita: PZ/PMA
   • mzdová rentabilita: PZ/PMZD
2. Ukazatele charakterizující přínos výrobku k plnění produktivity práce: PC/PMZD, PC/Nh
3. Ukazatele charakterizující materiálovou, mzdovou, energetickou náročnost: PMAT/PC, PMZD/PC, EN/PC

Více o poměrových finančních ukazatelích se dozvíte na stránce Finanční analýza podniku.

Závěr analýzy výrobkových ukazatelů

Z uvedeného vyplývá, že výrobkové efekty můžeme hodnotit nejen na základě jednoho kritéria (PZ), ale manažer může zvolit podle potřeby větší počet kritérií.

Metody stanovení výrobkových preferencí

Výběr metod pro stanovení výrobkových preferencí závisí na počtu zvolených kritérií hodnocení výrobků:

• Na základě jednoho kritéria
• Na základě dvou kritérií
• Na základě více kritérií – multikriteriální hodnocení

Na základě jednoho kritéria

Stanovení výrobkových preferencí na základě jednoho kritéria – analyzované výrobky se seřadí podle hodnot zvoleného parametru – ukazatele.

Na základě dvou kritérií

Stanovení výrobkových preferencí na základě dvou kritérií má za cíl zvolit taková kritéria, která jsou navzájem nezávislá. Můžeme použít tyto metody:

• korelační tabulka: obsahuje tolik řádků a sloupců, kolik výrobků hodnotíme. Výrobky se zapisují do políček (průsečíků): do řádků podle hodnoty 1. kritéria, do sloupců podle hodnoty 2. kritéria. Podle polohy v korelační tabulce stanovíme pořadí výrobků. Výrobek je tím výhodnější, čím blíže leží k políčku 1.1.
• bodový diagram: na osu x nanášíme hodnotu prvního, na osu y hodnotu druhého kritéria. Průsečík graficky znázorňuje jejich vztah a na základě jeho polohy lze posuzovat ekonomickou úroveň jednotlivých výrobků. Ekonomickou úroveň výrobku lze vyhodnotit i na základě úsečky spojující počátek souřadnicového systému s průsečíkem hodnot kriteriálních ukazatelů. Její velikost je určena vztahem pro výpočet přepony trojúhelníka podle vzorce: OX = √(xa² + xb²)

Legenda:

• OX – délka úsečky (druhá odmocnina z xa² + xb²)
• xa, xb – hodnoty souřadnic odpovídající hodnotám kritérií

Pokud posuzujeme výrobky podle ukazatelů, které mají být maximalizovány, nejlepší je výrobek s nejvyšší hodnotou OX. Zohledňuje se také sklon úsečky, vyjadřující podíl jednotlivých kritérií na dosaženém výsledku výrobku.

Metody multikriteriálního hodnocení

Při multikriteriálních metodách je pořadí výrobků stanoveno na