Aplikace právních norem
– realizace práva státními orgány. Jedná se o zvláštní formu vykonávání práva. Při aplikaci práva státními orgány tyto orgány na základě své pravomoci a kompetence zabezpečují realizaci právních norem vydáváním tzv. individuálních právních aktů.
Aplikace práva
– státními orgány je třeba chápat jako druh státního řízení společnosti metodou zákonnosti. Aplikační pravomoc mají pouze orgány, které jsou k tomu zmocněny obecně závaznými normativními právními akty.
Proces aplikace právní normy: musí být dodrženy
1. Vymezení pravomoci při aplikaci práva – je způsobilost vydávat právní akty příslušných státních orgánů
2. Kompetence při aplikaci práva – je okruh společenských vztahů, na které se pravomoc vztahuje
3. Proces aplikace práva: a) zjištění skutkového stavu
b) zjištění právní normy a její výklad
c) vydání aktu aplikace práva Individuální právní akt – je výsledkem činnosti státního orgánu, kterým se zakládají, mění nebo ruší případně se autoritativně zjišťují oprávnění a právní povinnosti konkrétně určitých subjektů. IPA se vždy vztahuje pouze na konkrétní případ. Státnomocenský charakter IPA: IPA může vydávat pouze státní orgán, změnu IPA lze dosáhnout pouze postupem, který je dovolený v právu a v normativním právním aktu, je právně závazný, jím je vázán i státní orgán, který ho vydal, je nezávislý na vůli adresátů, platí presumpce správnosti.
Klasifikace IPA:
1. podle druhu pravomoci státních orgánů vydávat akty:
– rozhodování sporů
– uložení trestu
– správní akty
– akty kontroly, dozoru a dohledu
2. na základě jakého podnětu se vydávají:
– vydání IPA na základě iniciativy orgánu, který ho vydává
– vydání aktu pouze na základě vnějšího podnětu
3. jaké právní následky jsou s ním spojené:
– konstitutivní – jeho vydáním vzniká nová situace s účinky do budoucna
– deklaratorní – jimi se deklarují oprávnění a právní povinnosti konkrétních subjektů a účinky jsou jak do budoucna, tak i zpětně
4. kterou část struktury právní normy realizují:
– akt aplikace právní normy, kterým se realizuje dispozice
– akt aplikace práva, kterým se realizuje sankce
5. podle vztahu státních orgánů k adresátům aktů:
– buď státní orgán je účastníkem právního vztahu
– nebo státní orgán není účastníkem právního vztahu
Účinnost aktu aplikace práva
znamená, že právní akt má všechny náležitosti a je způsobilý mít zamýšlené právní účinky. Oprávněný subjekt je povinen se řídit způsobem, který je obsahem aktu.
Právoplatnost aktu aplikace práva
– znamená, že právní akt od určitého okamžiku se stává relativně nezměnitelným a závazným pro subjekty právních vztahů, kterých se týká.
Vykonatelnost aktu aplikace práva
– je možnost vymoci splnění právních povinností povinnými subjekty určitou cestou. Právní akt je vykonatelný, pokud proti němu nelze podat opravný prostředek. SUBJEKTY, OBJEKTY A OBSAH PRÁVNÍHO VZTAHU
Subjekty právního vztahu
– jsou předpokladem a zároveň i prvkem právního vztahu. Jde o osoby v právním slova smyslu, tj. právnické osoby. Každý právní vztah má nejméně dva subjekty. Subjekty našeho práva mohou být fyzické osoby a právnické osoby.
Právní způsobilost
– právní subjektivita – je vlastnost subjektů práva vyplývající z právních norem a spočívající ve schopnosti osoby být subjektem vztahů, t.j. nositelem oprávnění a právních povinností. Druhy právní subjektivity:
Způsobilost k právům a povinnostem
– je způsobilost být účastníkem právních vztahů, která spočívá ve schopnosti subjektů mít práva a povinnosti.
Způsobilost k právním úkonům
– je schopnost subjektu práva vlastním jednáním zakládat, měnit nebo rušit právní vztahy. Způsobilost k právním úkonům (zásahy) vzniká v plném rozsahu dovršením 18 let věku. Způsobilost k právním úkonům může být odejmuta nebo omezena:
přímo ze zákona
rozhodnutím soudu
Formy způsobilosti k právním úkonům:
způsobilost k právním úkonům – výsledkem je soukromoprávní úkon
pravomoc – výsledkem je veřejnoprávní akt.
Způsobilost k protiprávnímu jednání
– je schopnost subjektu být odpovědný a nést následky svého chování, které je v rozporu s právem.
Obsah právního vztahu
– prvky právního vztahu jsou oprávnění a právní povinnosti, které současně tvoří obsah právního vztahu. Existence oprávnění a právní povinnosti jako právního vztahu je odvozená z dispozice právní normy vyjadřující platné právní pravidlo chování (obsah právní normy).
Objekty právního vztahu
– je to, o co se subjekty právního vztahu ve vztahu právním angažují a co se stává předmětem vzájemných oprávnění a právních povinností.
Druhy objektů právního vztahu:
věci – materiální potřeby
– nemovité – pozemky, stavby
– movité – ostatní věci
chování – jako výsledek jednání člověka
výsledky tvůrčí duševní činnosti – patent, vynálezy
hhodnosti lidské osobnosti, které jsou chráněny právem
