ARBITRÁŽNÍ STRATEGIE
ARBITRÁŽNÍ STRATEGIE jsou zaměřené na dosahování bezrizikových zisků tím, že se využívají cenové rozdíly cenných papírů a finančních derivátů na různých trzích. Jde zejména o:
– o rozdíly kurzů cenných papírů mezi regionálními trhy – tyto rozdíly lze využít v případě, kdy je daný cenný papír kótován na dvou nebo více burzách a kdy se z nejrůznějších důvodů kurz tohoto cenného papíru na jednotlivých trzích liší. V takovém případě arbitrážník koupí cenný papír na trhu, kde je jeho kurz nejnižší, a okamžitě jej prodá na trhu s vyšším kurzem. Obchod je výhodný pouze tehdy, pokud je kurzový rozdíl větší než náklady spojené s transakcí.
– o rozdíly mezi cenami na promptním a termínovém trhu – zde se nejčastěji vytvářejí arbitrážní příležitosti. U futures kontraktů se jejich spravedlivá realizační cena považuje za spotovou cenu podkladového aktiva zvýšenou o náklady přenesení daného aktiva z aktuálního času do data splatnosti futures. Do nákladů přenesení zahrnujeme náklady skladování (při fyzických komoditách), pojištění, dopravní a finanční náklady (nejdůležitější jsou na trhu finančních futures). Pokud se cena futures na trhu odchyluje od takto stanovené spravedlivé realizační ceny, vzniká možnost arbitráže. Pokud je cena futures na trhu nadhodnocená, jedná se o tzv. cash-and-carry arbitráž. Pokud je cena futures podhodnocená, existuje možnost tzv. reverzní cash-and-carry arbitráže.
– o rozdíly mezi cenami jednotlivých derivátů na termínovém trhu – například pokud se podaří prodat prodejní opci na určité podkladové aktivum dráže, než koupit prodejní opci na toto aktivum se stejnou realizační cenou a stejným expiračním termínem, přičemž cenový rozdíl převyšuje transakční náklady.
Rozdíly umožňující dosáhnout zisku z arbitráže jsou na rozvinutých trzích minimální a jejich trvání je rovněž velmi krátké. Proto může být arbitrážní strategie zajímavá pouze u velkých objemů kontraktů, které jsou dostupné pouze některým skupinám velkých institucionálních investorů (v takových případech jsou transakční náklady relativně nízké). Významným přínosem arbitrážních obchodů je, že přispívají k udržování rovnováhy na trzích. Pokud se totiž někde objeví příležitost k zisku z arbitráže, vždy ji někdo využije, čímž dochází k vyrovnávání cenových rozdílů.
Finanční deriváty – finanční produkty, jejichž hodnota je odvozena (derivována) od hodnoty primárního finančního nástroje. Primárním finančním nástrojem mohou být úrokové sazby (krátkodobé, dlouhodobé), cizí měny, cenné papíry, burzovní indexy, cena komodit a podobně. Finanční deriváty jsou tedy finanční produkty nebo operace, které umožňují v daném okamžiku zafixovat či dohodnout kurz nebo cenu, za kterou lze podkladové aktivum koupit nebo prodat k určitému budoucímu datu. Rozhodující podmínkou uzavření obchodu s deriváty jsou rozdílná tržní očekávání partnerů v kupně-prodejním vztahu (jeden z partnerů očekává růst ceny podkladového aktiva, druhý její pokles).
Finanční deriváty se začaly rozvíjet na světových trzích začátkem 70. let. K jejich výraznému rozvoji dochází v 80. a 90. letech v důsledku zvýšené finanční a cenové nejistoty na finančních trzích (růst inflace, zvýšené kolísání úrokových sazeb, přechod od fixních k pohyblivým devizovým kurzům). Mezi hlavní motivy jejich vzniku a rozvoje patří:
– zajištění se proti možným finančním rizikům (hedging)
– spekulace za účelem dosažení zisku (trading)
– arbitráž
– zabezpečení portfolia cenných papírů
Mezi základní finanční deriváty patří forwardy, finanční futures a opce.
