Behavioristická teorie řízení vznikla v období druhé světové války (40. léta). Odráží neúspěch teorie charakterových vlastností. Vznikla mezi důstojníky a vojáky, kteří se snažili najít vhodný styl vedení. Je to tedy teorie mezilidských vztahů.
Lewin
Lewin (1938) je autorem těchto stylů vedení:
- demokratický
- autoritativní
- „nechte je konat“ (laissez faire) – nejhorší, vedoucí je na stejné úrovni jako podřízení
Předmětem zájmu této teorie je chování vedoucích.
Michiganský výzkum
Michiganský výzkum z roku 1947 na Michiganské univerzitě nehovoří o demokratickém a autokratickém stylu, ale o stylu, při kterém je vedoucí orientovaný:
- na práci – vedoucí detailně určuje práci strojům a podřízeným, neustále je kontroluje
- na pracovníka – vedoucí má tendenci vytvářet pracovní skupiny s jasně stanovenými cíli. Vedoucí specifikuje cíle, ale při jejich plnění mají podřízení volnost.
Výsledky tohoto výzkumu jsou podloženy zkoumáním tisíců vedoucích pracovníků. Ukázaly, že většina vysoce produktivních skupin byla vedena vedoucím, který uplatňoval styl vedení orientovaný na pracovníka.
Rensis Likert
Rensis Likert (1903 – 1981) vyvinul v 60. letech 4 styly vedení:
- systém 1 (vyděračsky autoritativní = vykorisťující autoritativní) – je pro něj charakteristická přísná kontrola shora, komunikace shora dolů, strach podřízených a podřízení jsou svému vedoucímu pracovníkovi psychologicky vzdálení
- systém 2 (benevolentně autoritativní) – paternalistické (otcovské) vedení shora, používá odměny a existuje i náznak informací zdola nahoru
- systém 3 (konzultativní) – vedoucí rozhoduje po konzultaci se svými podřízenými. Existuje oboustranná komunikace.
- systém 4 znamená společné rozhodování vedoucích a jejich pracovníků, je charakteristický participativním managementem, vedoucí a podřízení jsou si psychologicky blízcí. Tímto stylem je možné dosáhnout vysoké produktivity práce.
Systém 4t – vytvořil ho později, je pro něj typická vysoká úroveň cílů, znalostí, schopností jak vedoucího, tak i jeho podřízených.
Likert tvrdí, že za nízkou výkonnost pracovníků jsou vždy zodpovědní vedoucí, a to způsobem, jakým vykonávají svou práci. Doporučuje vedoucím, aby se více zajímali o cíle než o metody.
Další představitelé
Nejvýznamnější představitelé behavioristického stylu:
Robert Blake a Jane Moutonová – vytvořili dvojrozměrný pohled na styl vedení v podobě manažerské mřížky. Svou teorii založili na poznatcích Michiganské školy. Za základ vedení považovali:
- zájem o výrobu – vedoucího pracovníka bude především zajímat zisk, kvalita, kvantita
- zájem o lidi – vedoucí pracovník preferuje spravedlivé odměny, dobré mezilidské vztahy a spokojenost pracovníků na pracovišti
