I když se to na první pohled nezdá, Pán Bůh miluje i Vladimira Putina. Člověk Putin začal považovat sám sebe za Boha. Vlastně se o to jen pokusil.
Jako z Bible
Byl jsem v šoku, když jsem se dozvěděl, že křesťané se modlí, aby Bůh změkčil Putinovo srdce. Proč to měkčit?! Vždyť by ho po tom všem měl nechat propíchnout!
Říkali mi, že nějaký Faraón, který se považoval za Boha na zemi, nejprve tušil, a později i viděl, že není skutečným Bohem. A možná už tehdy chtěl vzdát se a propustit Izraelity z otroctví, ale Bůh mu ještě více zatvrdil srdce. Protože ho miloval, a také aby Faraónovi ukázal jeho malost.
Bůh si to může dovolit. Putin ne.
Samá dobro
Dvacáté století začalo dvěma světovými válkami. I když se to na první pohled nezdálo, na rozdíl od něj dvacáté první století začalo celkem dobře:
- Evropská unie je jednotná, jako nikdy předtím.
- Finsko a Švédsko pravděpodobně přestanou váhat a připojí se k Severoatlantické alianci NATO.
- Německo přehodnotí svou energetickou politiku a začne více investovat do soběstačnosti.
- Vlády Slovenska, Česka, Polska, pobaltských zemí a dokonce i Maďarska jsou nebývale konzistentní ve svých vyjádřeních i rozhodnutích.
- Evropa se očišťuje od nežádoucích vlivů nedemokratických režimů.
- Ukrajina svým nereálným, ale motivujícím „výjimečně urychleným konvergenčním procesem“ aktivuje i ostatní kandidátské země usilující o vstup do Evropské unie, jako je Albánie, Severní Makedonie, Černá Hora, Srbsko a Turecko.
A jako by toho nebylo dost, zničenou Ukrajinu bude třeba znovu obnovit a vybudovat, což je prakticky Boží dar pro Ukrajince a jejich přátele.
Červené tlačítko
Rusko se neštítilo použít konvenční, ale také zakázané termobarické zbraně a hrozilo těmi obávanými jadernými zbraněmi, které jsou synonymem konce světa. Realita je však taková, že ani nejbližší Putinovi spojenci nemají odvahu stisknout oné proslulé červené tlačítko, a kdo ví, co by se stalo, kdyby to někdo z nich riskl.
Možná by to probudilo nočního strážce jaderných hlavic, který by jim vynadal, že ho budí právě ve chvíli, kdy přepnul na druhý spánkový režim.
Udržovat v pohotovosti natankované a aktivované rakety nesoucí jaderné hlavice je totiž sakra drahé. To ví Putin, Lavrov, Kolokoltsev, Medinskij i jejich oligarchičtí sponzoři. A zdá se, že i Američané, kteří tuto tragikomedii sledují s podezřelým klidem, aniž by výrazně zasáhli.
Koho Bůh miluje, toho trestá
Hrozba jaderné války byla, nebo spíše brzy bude, odvrácena. Armáda, která se při vítězném tažení na nepřátelské hlavní město zasekla, protože nemá palivo pro svá obrněná transportéry a chleba pro své vojáky, si zaslouží lítost. Zaslouží.
Stohy demilitarizovaných, denacifikovaných, mrtvých a k smrti vystrašených lidí však zůstávají. Na obou stranách.
Můj milovaný otec říkal, že koho Bůh miluje, toho trestá. A nikdy nezapomněl dodat: Tak ať mě už tolik nemiluje!
Smrt v přímém přenosu
Toto šílenství se, jak jinak, děje v online přenosu skrze sociální sítě do celého světa. Od katastrofy jsme byli jen takhle blízko. A všichni to viděli. Naživo.
Snad to trochu vystrašilo alespoň jednu či dvě světové generace, stejně jako nás před osmdesáti lety. A snad ji naši potomci nebudou muset během dalších osmdesáti let znovu prožívat.
K tomu nám pomáhej Pán Bůh.
