Burzovní a mimoburzovní trhy

Burzovní a mimoburzovní trhy

Burzovní trh

Burza je typické místo pro obchodování futures, akcií nebo opcí na akcie a futures. Burzovní trh má charakter oboustranné aukce (flexibilita nabídky, poptávky a cen). Burza, ať již fyzická nebo elektronická, nabízí svým členům možnost zadávat objednávky. Tito členové mohou tuto možnost za poplatek zpřístupnit svým klientům. Objednávky všech účastníků burzy následně tvoří burzovní cenu. Nikdo nemá nad burzovní cenou výhradní kontrolu.

Konvenční obchod – prodávající stanoví cenu, kupující nakoupí více, méně nebo nic, rozhoduje se podle ceny nebo hledá výhodnější cenu. Cena je v podstatě fixní, množství se přizpůsobuje.

Jednostranná aukce – prodávající disponuje fixním množstvím, kupující nabízí nebo přebíjí nabídky ostatních kupujících. Fixní množství, cena se přizpůsobuje.

Mimoburzovní trh (OTC)

Výraz OTC trh pochází z anglického Over-The-Counter, což lze přeložit jako mimo pult. OTC trh je mimoburzovní trh, který je typicky tvořen jedním či několika velkými hráči. Na rozdíl od burzy, kde tržní cenu tvoří svými objednávkami všichni účastníci trhu, na OTC trhu většinou dominuje jeden tvůrce trhu, market-maker. Market-maker sbírá nákupní a prodejní objednávky od velkého množství svých protistran či klientů a následně podle nich tvoří vlastní cenu.

Historie vzniku burz

Historicky se burzy vyvinuly z pravidelných setkání obchodníků na určitých místech. Taková setkání probíhala již ve středověku v některých italských městech (např. ve Florencii a Benátkách). Obchodovalo se prakticky pouze se směnkami.

Název burza vznikl v Brugách, kde se obchodníci scházeli v místnostech rodiny Van de Burze. Po úpadku Brug se burza v roce 1440 přesunula do Antverp. V 16. století vznikly další burzy (např. v roce 1546 v Londýně, v roce 1549 v Toulouse, v roce 1556 v Rouenu a Londýně, v roce 1563 v Paříži). V polovině 16. století vznikly i burzy v Augsburgu a Norimberku.

Další etapou ve vývoji byla první polovina 17. století, kdy byla založena burza v Amsterdamu. Obchodovalo se na ní především s koloniálním zbožím a se směnkami. V roce 1771 byla založena burza ve Vídni a v roce 1871 v Praze. V 18. a 19. století docházelo ke specializaci burz a k oddělení komoditních a finančních burz. Místní a časové soustředění nabídky a poptávky vedlo k tomu, že burzy se staly významnými centry ovlivňujícími obchod a ceny zboží, která jsou předmětem obchodování.

Při vývoji finančních burz v průběhu 19. století a začátku 20. století vznikly různé typy burz:

• Francouzský typ burzy – burza je obecně přístupným shromážděním. Na těchto burzách je možné uzavírat obchody pouze prostřednictvím zprostředkovatelů, kteří jsou jmenováni burzovní správou a potvrzeni státní správou.
• Středoevropský typ burzy – burza představuje uzavřené shromáždění. Přístup na burzu mají pouze její členové. Mimo volenou burzovní správu zde vykonává dohled státní komisař jmenovaný orgánem.
• Angloamerický typ burzy – jedná se o soukromoprávní organizaci. Přístup na burzu je omezen na vlastníky „křesel“, tedy míst na burze. Burzu řídí burzovní správa volená z řad členů. Burzovních obchodů se mohou účastnit i nečlenové burzy, avšak transakce jsou realizovány pouze prostřednictvím členů burzy. Stát do burzovních operací přímo nezasahuje. Burzovní obchody se řídí obecně platnými předpisy a speciálními burzovními pravidly.

Novodobé milníky vývoje burz

• 1920. léta 20. století – rozmach burzovnictví, končí velkou hospodářskou krizí
• po světových válkách – nástup socialismu, státní intervencionismus nepřál burzovním trhům
• 1980. léta – omezení státních zásahů, burzovní systém se reformuje, opětovné zakládání burz: Bratislava, Budapešť, Varšava, Praha
• centralizace burz a vytváření silných národních burz (Belgie, Nizozemsko, Švýcarsko, Francie)
• využití výpočetní techniky (zanik obchodů na parketu, elektronika)
• internacionalizace
• rozvoj specializovaných burz pro finanční deriváty
• tvorba soukromých burz

Základní členění burz

Z hlediska předmětu burzovního obchodu burzy dělíme:

• komoditní,
• finanční,
• služební.

Z hlediska významu rozlišujeme:

• burzy s mezinárodním významem,
• burzy s národním charakterem.

Z hlediska právní formy existují:

• veřejnoprávní typ burzy,
• soukromoprávní typ burzy,
• burzy ovládané bankami.

Burzy, stejně jako finanční trhy, je možné klasifikovat z různých hledisek s cílem co nejpřesněji vystihnout podstatu této instituce.

Burzy podle předmětu obchodu

Z hlediska předmětu obchodu je možné rozlišovat burzy:

• všeobecné – obchoduje se s různými druhy komodit,
• specializované – obchoduje se pouze s určitým druhem komodity.

Burzy podle specializace

Dělí se na:

• burzy cenných papírů (efektové burzy),
• devizové burzy,
• komoditní burzy,
• burzy lodního prostoru.

Burzy cenných papírů

Na burzách cenných papírů se obchoduje se zastupitelnými cennými papíry, mezi které patří:

• dluhopisy (podnikové, komunální, bankovní a jiné),
• státní půjčky,
• hypoteční zástavní listy,
• akcie.

Devizové burzy

Na devizových burzách se obchoduje s devizami, tj. likvidními, kdykoliv splatnými pohledávkami v cizí měně a v zahraničí splatnými. Jedná se tedy o obchody s bezhotovostními platebními prostředky.

Komoditní burzy

Na komoditních burzách (tovarových burzách) se obchoduje s jedním nebo více druhy komodit, které jsou reprezentovány vzorky. Burzovní obchody se obvykle uzavírají na standardizované množství komoditet nebo jeho násobky stanovené pro každý druh zboží. Mezi nejvýznamnější světové komoditní burzy patří burzy v Londýně, New Yorku, Chicagu, Winnipegu, Liverpoolu, Amsterdamu a další.

Burzy lodního prostoru

Burzy lodního prostoru (lodní burzy) se zabývají pronájmy lodních prostor, především trampových, a také prodejem lodí. Obchod zprostředkovávají lodní brokeři, členové burzy. Nejznámější z těchto burz jsou Londýnská a Newyorská lodní burza. Význam lodních burz v poslední době výrazně klesá, protože značná část obchodů je dnes vyřizována přímo mezi zájemci, případně je zprostředkována přímo lodními brokery mimo burzu.

Burzy podle předmětu obchodu II.

Z hlediska předmětu burzovního obchodu lze také burzy rozdělit na:

• komoditní burzy,
• finanční burzy,
• burzy služeb.

Je třeba připomenout, že burza cenných papírů je užší pojem než kategorie finanční burzy. V současné burzovní terminologii rozlišujeme tyto finanční burzy:

• burzy cenných papírů, kde probíhají promptní obchody s klasickými nástroji,
• devizové burzy, kde se obchoduje s devizami,
• termínové finanční burzy, kde se realizují termínové finanční obchody (finanční futures a akciové indexy),
• opční obchody, kde se obchoduje s opcemi.

Burzy podle právní formy

Z hlediska právní formy dělíme burzy následovně:

• burzy veřejnoprávní povahy – jejich organizaci významně ovlivňuje stát,
• burzy, které jsou obchodními společnostmi a jsou považovány za samosprávné organizace s relativně vysokou mírou samostatnosti.

Burzy podle rozsahu

Z hlediska rozsahu, dosahu a významu činnosti lze rozlišit burzy:

• lokální,
• regionální,
• národní,
• mezinárodní.

Rozdíl mezi burzovním a mimoburzovním trhem

Novou emisi je možné umístit na burzu nebo mimoburzovní trh. Umístění na burzu je pro emitenta z jedné strany výhodnější, protože má přehled s dostatečným množstvím informací, na druhé straně však musí splnit různé podmínky, které burza vyžaduje. Většina akcií na tomto trhu je kótována. Při vstupu na tento trh musí emitent vynaložit značné fixní náklady na reklamu, administrativní náklady, provize, různé poplatky apod.

Celosvětově dnes obecně klesá zájem o umísťování nových emisí na burzu. V zásadě lze říci, že na burze se obchoduje pouze s nejsilnějšími akciemi. Podíl burzovních obchodů v současnosti nepřesahuje 30 % celkového objemu obchodů s akciemi. Pro menší akciové společnosti je typické umístění akcií mimo burzu. Nejčastěji se touto činností zabývají specializované instituce a subjekty (banky, obchodníci s cennými papíry).

Rostoucí digitalizace ve značné míře minimalizuje rozdíly mezi burzovními a mimoburzovními trhy. V současnosti se i na mimoburzovních trzích zavádějí pravidla velmi podobná burzovním. Předpokládá se, že v budoucnosti rozdíly mezi burzovním a mimoburzovním trhem úplně zaniknou.

Při umisťování nových akcií na burzovní a mimoburzovní trh mají klíčovou roli tzv. ručitelé, kteří za určitou odměnu garantují emitující společnosti odkup neumištěných akcií za předem stanovenou cenu. V některých případech je ručitel ochoten akcie odkoupit jen za nižší cenu než emisní kurz, a emitent tak může utrpět i ztráty. Kromě toho ručitelé zajišťují přechod akcií z mimoburzovního na burzovní trh, kde platí přísnější vstupní kritéria (kótování akcií).

Výhody a nevýhody burzovního a OTC trhu

Burzovní i mimoburzovní produkty mají své výhody i nevýhody. Za největší výhodu burzovních produktů je považována transparentnost. Ta znamená, že všechny objednávky a jejich realizace jsou burzou zveřejněny, proto každý ví, kdy a za jakou cenu byly obchody uskutečněny.

Výhodou OTC produktů je možnost, že market-maker nabízí svým klientům lepší podmínky než burza. Market-maker má ze svého postavení tvůrce trhu značnou výhodu, a snaží se ji udržet prostřednictvím lepších podmínek, jako jsou nižší marže, menší velikost kontraktů nebo někdy i lepší likvidita.

Porovnání produktů na OTC a burzách

Burza byla v minulosti primárním místem finančních spekulací. Postupem času se však situace změnila natolik, že burza si udržela hlavní působnost při obchodování akcií a komodit. Akcie i komodity lze samozřejmě obchodovat i mimo burzu, a to prostřednictvím CFD kontraktů (z anglického „Contract for Difference“). Měnový trh forex se obchoduje primárně jako OTC trh. Pokud se zajímáme o forex, obchody na něm realizujeme většinou prostřednictvím market-makerů, kteří nám nabízejí obchodování pomocí CFD kontraktů. Význam transparentnosti však mnohé větší obchodníky přiměl začít obchodovat i forex prostřednictvím burzovních futures.