Celní a cenová politika

Celní a cenová politika je součástí zahraničněobchodní politiky a tím i hospodářské politiky státu. Je souhrnem zásad, norem a opatření, které stát používá k dosažení určitých cílů a zájmů v hospodářských vztazích. Může být liberální – podporuje pohyb zboží přes hranice, nebo protekcionistická – stát chrání své území tím, že brzdí import nebo export. Celními opatřeními se reguluje dovoz zahraničního zboží a vývoz domácího zboží do zahraničí.

Clo funguje jako autonomní prostředek zahraničněobchodní politiky, jako určitá forma daní, která je zdrojem příjmů státního rozpočtu a vybírá se při přechodu celního území. Využitím cla můžeme výrazně ovlivňovat spotřebu zboží, na které bylo clo uvaleno.

Druhy cel:

podle rozsahu platnosti:

• autonomní (všeobecně platné pro všechny země)
• smluvní

podle účelu:

• fiskální
• ochranné (výchovné, negociační, vyrovnávací, antidumpingové, kompenzační, preferenční, odvetné, celně-kvótové, prohibitivní)

podle směru dopravy:

• vývozní
• dovozní
• tranzitní

podle způsobu výpočtu:

• valorické
• specifické
• diferencované
• smíšené
• klouzavé
• diferenční

Celní režimy

• volný oběh
• tranzit
• skladování zboží v celním skladu
• aktivní zušlechťovací styk
• pasivní zušlechťovací styk
• přepravování pod celním dohledem
• dočasné použití

Vytvoření celní unie

Vstup Slovenské republiky do Evropské unie vytváří předpoklad vzniku celní unie, jejíž realizace předpokládá dva druhy obchodněpolitického charakteru:

1. opatření mezi členy celní unie (zahrnuje odstranění cel a kvantitativních opatření při vzájemném obchodu se zbožím a službami)
2. nahrazení jednotlivých národních celních dovozních tarifů v obchodních vztazích členů celní unie s nečleny společnou celní tarifou

Tato unie však může znamenat i hrozby pro jednotlivé členské země (zejména malé, jako například Slovenskou republiku):

• konkurenceschopnost výrobků není tak vysoká
• na druhé straně je náš trh lákavý pro konkurenty zvenčí
• silní investoři na druhé straně
• slabý manévrovací prostor týkající se investic na naší straně
• velký tržní segment – potřeba individuálního přístupu – vysoké výdaje na průzkum trhu, reklamu, průnik apod.
• naše firmy jsou malé a neznámé
• zvyšování závislosti na okolních zemích
• potřeba akceptace politiky jako členských států
• nutnost přizpůsobování se normám, předpisům, instrukcím
• zvýšený důraz se klade na harmonizaci ve všech oblastech
• potřeba chránit domácí trh
• zvýšená potřeba certifikátů a zkoušek našich výrobků

Cenová politika

Cenová politika je soubor opatření firmy v oblasti cen, která jsou součástí firemní politiky. Zahrnuje všechny aktivity, které souvisejí s určením nebo změnou prodejních cen či podmínek, které cenu ovlivňují. Existuje také chápání cenové politiky z národohospodářského hlediska jako součást důchodové politiky státu, která je zaměřena na realizaci cenových nástrojů.

Cenovou politiku ovlivňují následující faktory:

1. stanovení cenověpolitických cílů
2. cenová strategie
3. subjekt stanovování ceny
4. ceny a cíle konkurence
5. vztah firmy ke konkurenci – tržní podíl
6. chování zákazníka a jeho kupní síla
7. výše výrobních nákladů a cílový zisk
8. životní cyklus výrobku a podniku
9. elasticita ceny
10. politické, ekonomické, demografické, právní, technické a jiné rozdíly trhů

Cenověpolitické cíle

Vyplývají z cílů firmy a jsou rozhodujícím kritériem pro volbu vhodné ceny.

Mezi ně patří:

• přežití – využití, když firma má nevyužité kapacity, čelí silné konkurenci nebo změnám v požadavcích zákazníků
• maximalizace běžného zisku – když firma chce dosáhnout co nejvyššího zisku/příjmů nebo návratnosti investic, používá krátkodobý finanční efekt
• maximalizace růstu prodeje – cenové pronikání produktu na trh, firmy stanovují ceny co nejnižší
• maximalizace využití trhu – sbírání „smetany“ na trhu, při zavedení novinky se cena stanoví vysoko
• vedení v oblasti kvality produktu – vyšší ceny, spojování s kvalitou, image kvality
• vytlačení konkurence z trhu

Cenověpolitické strategie

Metody, jak dosáhnout cílů:

A. Strategie cenotvorby nových produktů

1. strategie vysokovýnosových cen (odčerpávající cenová strategie)
2. průniková strategie – strategie nízkých nákladů

B. Strategie cenotvorby imitujících výrobků

1. strategie vedení
2. strategie vysoké ceny
3. strategie výjimečné hodnoty
4. strategie nadhodnocení
5. strategie průměru
6. strategie dobré hodnoty
7. strategie odtržení
8. strategie falešné hospodárnosti
9. strategie ekonomická

C. Strategie cenotvorby sortimentu produkce

1. stanovení cen produktové řady
2. stanovení cen nepovinného příslušenství
3. stanovení cen komplementárních produktů
4. stanovení cenových balíčků

D. Adaptační cenové strategie

1. geograficky orientované ceny
   • a) ceny free on board (FOB)
   • b) jednotné dodací ceny
   • c) zónová cenotvorba
   • d) cenotvorba podle základních bodů
   • e) ceny s překvapením
2. cenotvorba se slevou a příplatkem
3. cenová diferenciace
4. psychologicky orientované ceny
5. akcí ceny

E. Strategie cenového vyrovnání

1. časové cenové vyrovnání:
   • a) simultánní kompenzace
   • b) sukcesivní kompenzace
2. produktové cenové vyrovnání

F. Vnitropodnikové cenové strategie

B Metody cenotvorby

1. Nákladově orientované
   • a) cenotvorba prostřednictvím ziskové přirážky
   • b) cenotvorba při požadované návratnosti z prodeje
   • c) cenotvorba při požadované návratnosti kapitálu (cílová výnosnost)
2. Poptávkově orientované
   • a) přímé cenové porovnávání
   • b) přímé porovnávání vnímaných hodnot
   • c) diagnostická metoda
3. Konkurenceschopné orientované metody
   • a) cenotvorba pomocí běžných cen
   • b) cenotvorba pomocí cenových nabídek
4. Specifické metody tvorby ceny
   • a) metoda přibližné kalkulace
   • b) cenová kontrola s využitím burzovních kotací
   • c) stanovení ceny na základě analýzy kvality výrobků
   • d) cenotvorba v obchodních podnicích