Cena Švédské říšské banky za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (Nobelova cena za ekonomii) se odlišuje od ostatních cen udělovaných při ceremoniálu Nobelových cen, protože není součástí odkazu Alfreda Nobela. Zavedla ji Švédská říšská banka při své 300. výročí v roce 1969.
Přehledte si seznam laureátů (nositelů) ceny Švédské říšské banky za ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (nesprávně označované rovněž jako Nobelova cena za ekonomii) se stručnou charakteristikou jejich přínosu pro světovou ekonomii.
| Rok | Laureát | Přínos |
|---|---|---|
| 2020 | Paul Milgrom a Robert Wilson | Za zdokonalení teorie aukcí a vynálezy nových formátů aukcí. |
| 2019 | Abhijit Banerjee, Esther Duflo a Michael Kremer | Za experimentální přístup k snižování chudoby. |
| 2018 | William Nordhaus a Paul Romer | Za začlenění klimatických změn do dlouhodobé makroekonomické analýzy (Nordhaus) a za začlenění technologických inovací do dlouhodobé makroekonomické analýzy (Romer). |
| 2017 | Richard Thaler | Za přínos k behaviorální ekonomii. |
| 2016 | Oliver Hart, Bengt Holmström | Za rozvoj teorie smluv. |
| 2015 | Angus Deaton | Za analýzu spotřeby, chudoby a bohatství. |
| 2014 | Jean Tirole | Za analýzu tržní síly a regulace. |
| 2013 | Eugene Fama, Robert J. Shiller, Lars Peter Hansen | Za empirické analýzy cen akcií, úvěrů a nemovitostí. |
| 2012 | Alvin E. Roth, Lloyd S. Shapley | Za teorii stabilních tržních alokací a praktický návrh trhů. |
| 2011 | Thomas J. Sargent, Christopher A. Sims | Za empirický výzkum příčin a následků v makroekonomii. |
| 2010 | Peter Diamond, Dale Mortensen, Christopher Pissarides | Za analýzu trhů práce zatížených náklady na vyhledávání. |
| 2009 | Elinor Ostrom | Za analýzu ekonomického řízení, zejména společného vlastnictví. |
| 2009 | Oliver Williamson | Za analýzu ekonomického řízení, především za objev v otázce hranic řízení firem. |
| 2008 | Paul Krugman | Za analýzu obchodních vzorců a lokalizace ekonomické aktivity. |
| 2007 | Leonid Hurwicz, Eric S. Maskin a Roger B. Myerson | Za položení základů teorie návrhu mechanismů. |
| 2006 | Edmund S. Phelps | Za analýzu mezních příležitostí v makroekonomické politice. |
| 2005 | Robert J. Aumann a Thomas Schelling | Za hlubší porozumění konfliktům a spolupráci prostřednictvím analýzy teorií her. |
| 2004 | Finn E. Kydland a Edward C. Prescott | Za příspěvky k dynamické makroekonomii: časová konzistence hospodářské politiky a hnací síla hospodářských cyklů. |
| 2003 | Robert F. Engle | Za metody analýzy ekonomických časových řad s časově variabilní volatilitou (ARCH). |
| 2003 | Clive W. J. Granger | Za metody analýzy ekonomických časových řad se společně se měnícími trendy (kointegrace). |
| 2002 | Daniel Kahneman | Za zavedení poznatků psychologického výzkumu do ekonomické vědy, zejména pokud jde o hodnocení a rozhodování za nejistoty. |
| 2002 | Vernon L. Smith | Za využití laboratorních experimentů jako nástroje v empirické ekonomické analýze, zejména ve studiích různých tržních mechanismů. |
| 2001 | George Akerlof, Michael Spence a Joseph E. Stiglitz | Za analýzu trhů s asymetrickými informacemi. |
| 2000 | James Heckman | Za vývoj teorií a metod analýzy selektivních vzorků. |
| 2000 | Daniel McFadden | Za vývoj teorií a metod analýzy diskrétních rozhodnutí při volbě. |
| 1999 | Robert Mundell | Za analýzu měnové a fiskální politiky v různých režimech měnových kurzů a za analýzu optimálních měnových oblastí. |
| 1998 | Amartya Sen | Za zásadní teoretické příspěvky k ekonomii blahobytu zejména v rozvojových zemích. |
| 1997 | Robert Merton a Myron Scholes | Za vytvoření matematického vzorce pro oceňování opcí na burze. |
| 1996 | James Mirrlees a William Vickrey | Za základní příspěvky k ekonomické teorii stimulů při různých úrovních informovanosti účastníků trhu. |
| 1995 | Robert E. Lucas | Za formulaci teorie racionálních očekávání o chování různých účastníků ekonomického dění. |
| 1994 | Reinhard Selten, John Forbes Nash Jr. a John C. Harsanyi | Za základní analýzu rovnováhy v nekooperativní teorii her. |
| 1993 | Robert Fogel a Douglass North | Za obnovení výzkumu v oblasti hospodářských dějin aplikací ekonomické teorie a kvantitativních metod s cílem vysvětlení ekonomických a institucionálních změn. |
| 1992 | Gary Becker | Za rozšíření mikroekonomické teorie na širokou oblast lidského chování a spolupráce. Analýza neekonomických jevů a jejich dopadů na ekonomiku. Teorie lidského kapitálu. Důležitost investic do lidského kapitálu. Analýza role rodiny, resp. domácností ve společnosti. Problémy ekonomické a sociální diskriminace v zaměstnání a v domácnosti. |
| 1991 | Ronald Coase | Za objev a objasnění významu tzv. transakčních nákladů a dispozičních práv pro institucionální strukturu a fungování ekonomiky. |
| 1990 | Harry M. Markowitz | Za rozvoj teorie výběru portfolia. |
| 1990 | Merton Miller | Za základní vědecké příspěvky k teorii podnikového financování. |
| 1990 | William F. Sharpe | Za základní příspěvky k vědecké teorii tvorby cen ve finanční oblasti. |
| 1989 | Trygve Haavelmo | Za formulaci základů ekonometrie v oblasti teorie pravděpodobnosti. |
| 1988 | Maurice Allais | Za průlomové příspěvky k teorii trhů a efektivního využívání zdrojů. |
| 1987 | Robert M. Solow | Za práce o ekonomických teoriích růstu. |
| 1986 | James M. Buchanan | Za rozvoj kontraktových a ústavních základů ekonomického a politického rozhodování. |
| 1985 | Franco Modigliani | Za průlomovou analýzu spořícího chování finančních trhů. |
| 1984 | Richard Stone | Za průlomový přínos ve vývoji systémů národních účtů, což zásadně zlepšilo empirický základ hospodářské analýzy. |
| 1983 | Gerard Debreu | Za zavedení nových analytických metod do národohospodářské teorie a za rigorózní přeformulování teorie všeobecné rovnováhy trhů. |
| 1982 | George Stigler | Za průlomové studie fungování a struktur trhů a příčin a dopadů státních regulací. Optimální programování a teorie cen. Státní regulace ekonomiky. Mikroekonomické základy makroekonomických procesů. Fungování a struktura trhu. Dějiny ekonomických teorií. |
| 1981 | James Tobin | Za analýzu finančních trhů a jejich dopad na rozhodování o výdajích, a tím i na zaměstnanost, výrobu a vývoj cen. Rozvinutí Keynesovy ekonomické teorie, zejména teorie preference likvidity v oblasti teorie portfolia. Vypracování makroekonomického modelu založeného na modelování operací finanční a měnové politiky. |
| 1980 | Lawrence Klein | Za konstrukci ekonomických konjunkturálních modelů a jejich využití při analýzách hospodářské politiky. |
| 1979 | Theodore W. Schultz a William Arthur Lewis | Za průlomové práce ve výzkumu hospodářského rozvoje, zvláště se zaměřením na problémy rozvojových zemí. |
| 1978 | Herbert Simon | Za průlomový výzkum rozhodovacích procesů v hospodářských organizacích. |
| 1977 | Bertil Ohlin a James Meade | Za průlomové práce v oblasti teorie mezinárodního obchodu a mezinárodního pohybu kapitálu. |
| 1976 | Milton Friedman | Za přínos k analýze spotřeby, dějin a teorií peněz a za objasnění komplexnosti stabilizační politiky. Teorie peněz a inflace, nezaměstnanosti a lidského kapitálu. Monetaristická koncepce tržní ekonomiky. Významné hospodářsko-politické koncepce. |
| 1975 | Leonid Vitalievič Kantorovič a Tjalling Koopmans | Za přínos k teorii optimálního využití zdrojů. Aplikace matematiky v ekonomii, optimální programování a funkcionální analýza, optimalizace alokace zdrojů, konstrukce algoritmů pro počítače. |
| 1974 | Gunnar Myrdal | Za důkladné analýzy vzájemné závislosti ekonomických, sociálních a institucionálních poměrů. Teorie peněz a analýzy hospodářských výkyvů, vztahy ekonomických, společenských a institucionálních jevů. Problémy mezinárodních ekonomických vztahů a otázky rozvoje rozvojových zemí. Metodologické otázky ekonomie. |
| 1974 | Friedrich von Hayek | Za průlomové práce v oblasti teorie peněz a hospodářského cyklu. Peněžní teorie a ekonomický cyklus. Příčinou ekonomické nerovnováhy jsou peníze, nerovnoměrné změny cen, disproporce mezi změnami cen spotřebních a investičních statků. |
| 1973 | Wassily Leontief | Za vypracování metody vstupů a výstupů (input-output analysis) a za její aplikaci na důležité ekonomické problémy. Analýza mezisektorových vztahů, ekonomického růstu a jeho dopadu na životní prostředí. |
| 1972 | John Hicks a Kenneth Arrow | Za průlomové práce v oblasti obecné teorie ekonomické rovnováhy a teorie blahobytu. |
| 1971 | Simon Kuznets | Za empiricky nalezená vysvětlení hospodářského růstu, která vedla k hlubšímu pochopení hospodářských a sociálních struktur a vývojových procesů. Empiricky zdůvodněná interpretace problémů ekonomického růstu s cílem vysvětlit ekonomický a společenský rozvoj. |
| 1970 | Paul A. Samuelson | Za vědecké práce, kterými rozvinul statickou a dynamickou vědeckou teorii a významně přispěl ke zvýšení úrovně analýzy v ekonomické vědě. Problémy ekonomické statiky a dynamiky, využití matematických metod v ekonomii, optimální programování, ekonomie blahobytu. |
| 1969 | Ragnar Anton Kittil Frisch a Jan Tinbergen | Za vývoj a aplikaci dynamických modelů pro analýzu ekonomických procesů. Vypracování dynamických makroekonomických modelů, teorie ekonomie blahobytu, model optimální regionální alokace investic. |
Cena Švédské říšské banky za ekonomické vědy
O této ceně rozhoduje, obdobně jako o Nobelově ceně za chemii a fyziku, Královská švédská akademie věd a udílí se spolu s ostatními cenami v oblasti věd. Každoročně kvalifikovaní nominátoři nominují sto žijících osob, jejichž jména následně obdrží osmičlenný výbor, který nakonec předloží návrh na udělení ceny Nobelovu shromáždění. Nobelovo shromáždění poté hlasuje o kandidátech (maximálně tři kandidáti).
Proč to není Nobelova cena za ekonomii?
Jedním z kritiků této ceny je Peter Nobel, člen Nobelovy rodiny, který upozorňuje na:
- spojování ceny s Nobelovým jménem, přestože není součástí Nobelova odkazu
