Charakteristika finančního trhu

Trh jako instituce

Trh je instituce, kterou vytváří společnost za účelem alokace zdrojů, které jsou relativně vzácné vzhledem k poptávce po nich. Trhy odpovídají za alokaci zdrojů a poskytování výrobků.

Trhy představují kanály, díky nimž se prodávající a kupující dostávají do vzájemného kontaktu. Trh určuje, jaké zboží bude vyráběno, jaké služby budou poskytovány a v jakém množství – trh distribuuje příjmy.

Finanční trhy a finanční systém

Finanční systém (FS) je soubor trhů, institucí, zákonů, regulací a technik, jejichž pomocí se:

  1. obchodují akcie, dluhopisy a jiné cenné papíry,
  2. určují úrokové sazby,
  3. poskytují finanční služby po celém světě.

Finanční systém determinuje cenu úvěru a množství úvěrových prostředků, které budou k dispozici pro platby za široké spektrum zboží a služeb. Pokud rostou ceny úvěrů, úvěr je hůře dostupný, klesá celková spotřeba zboží a služeb, roste nezaměstnanost a klesá ekonomická úroveň.

Primární úlohou finančního systému je přesunout vzácný půjčovaný kapitál od těch, kdo spoří, k těm, kdo si půjčují na spotřebu a investice.

Funkce finančního systému

Mezi hlavní funkce finančního systému patří:

  1. depozitní funkce – nabízí relativně ziskové a relativně málo rizikové možnosti ukládání úspor do cenných papírů,
  2. funkce zabezpečení bohatství – poskytuje nástroje pro uchování kupní síly až do doby, kdy bude potřebná k uskutečnění konkrétního nákupu zboží a služeb,
  3. funkce likvidity – nabízí prostředky pro získání finančních prostředků na základě směny cenných papírů za hotovost,
  4. kreditní funkce – nabízí úvěry podnikům za účelem zabezpečení spotřeby a investičních výdajů v rámci ekonomiky. Úvěr představuje půjčení peněz na základě slibu o jejich navrácení,
  5. platební funkce – poskytuje mechanismus k provádění plateb za nákup zboží a služeb,
  6. funkce ochrany proti riziku – poskytuje prostředky na ochranu firem, spotřebitelů a vlády před riziky vyplývajícími z činností jednotlivců, z majetkových či příjmových oblastí,
  7. politická funkce – zajišťuje kanály pro realizaci záměrů vlády v oblasti společných cílů, například zabezpečení změn míry nezaměstnanosti, poklesu inflace, a stabilního ekonomického růstu.

Rovnováha úspor a investic

Finanční systém funguje tak, aby uvedl do rovnováhy plánované úspory domácností, firem a vlády s plánovanými investicemi domácností, firem a vlády. Umožňuje doplňování úspor prostřednictvím půjček.

Finanční trhy jako jádro FS

Finanční trhy jsou jádrem finančního systému:

  • umožňují tok úspor především z domácností k těm jednotlivcům a institucím, které potřebují více finančních prostředků, než jim poskytují vlastní příjmy,
  • určují objem disponibilního úvěru,
  • podporují spořivost,
  • formují úrokové sazby a ceny cenných papírů,
  • uskutečňují transformaci běžného příjmu na příjmy v budoucnosti (protože splácení půjček probíhá z příjmů budoucích),
  • jsou místem, kde se setkává nabídka volných finančních prostředků ve formě úspor různých ekonomických subjektů a poptávka po těchto prostředcích, které se následně využívají jako investice.

Spotřeba

Spotřeba tvoří největší část hrubého domácího produktu. „Zahrnuje konečnou spotřebu domácností a konečnou spotřebu státu. Její součástí jsou statky dlouhodobé, krátkodobé spotřeby a služby.“ (Lisý, a, 2005, s. 26)

Rozborilová definovala spotřebu jako: „Proces, při kterém dochází k uspokojování potřeb.“ (Rozborilová, 2002, s. 21)

Soukop uvádí: „Spotřeba má v uzavřené ekonomice podle Keynese dvě základní složky. První složkou je autonomní spotřeba (Ca), jejíž výše je nezávislá na velikosti disponibilního důchodu domácností. I při nulovém disponibilním důchodu domácnosti alespoň něco spotřebují, např. základní potraviny. Zdroj financování představují dřívější úspory. Druhou složkou je tzv. indukovaná spotřeba (c YD), jejíž výše závisí na disponibilním důchodu domácností. Spotřební funkci lze pak vyjádřit rovnicí: C = Ca + cYD (Soukop et al., 2007, s. 54)

Úspory

Úspory tvoří domácnosti, podniky a vláda:

  1. Domácnosti: Úspory jsou to, co zbude z běžného příjmu po uhrazení výdajů na běžnou spotřebu.
  2. Podniky: Úspory představují běžný čistý zisk po uhrazení daní, dividend a všech ostatních hotovostních výdajů. Ne veškerý příjem z prodeje zboží a služeb je vždy okamžitě spotřebován. Firmy si vytvářejí finanční rezervy pro případné budoucí využití a z důvodu dlouhodobých kapitálových investic.
  3. Vláda: Úspory vznikají, pokud dojde k přebytku běžných příjmů nad běžnými výdaji.

Investice

Většina finančních prostředků, které jsou odloženy ve formě úspor, protéká prostřednictvím finančních trhů tak, aby mohla podpořit investice podniků a vlády.

  1. Domácnosti: nákup nového domu,
  2. Firmy: výdaje na trvalá (fixní) aktiva,
  3. Vláda: investice do občanské vybavenosti – infrastruktury.

Celkové investice zahrnují investice do budov a zařízení, surovin a zásob zboží na další prodej.

Moderní ekonomiky vyžadují rozsáhlé investice do dlouhodobých statků.

Úrok je odměna za poskytnutí peněz a přijetí rizika. Je nutné zajistit návratnost půjčeného kapitálu.