Požadavky na efektivní daňový systém
Obecný názor uvádí, že dobrý daňový systém by měl mít těchto 5 vlastností:
- Ekonomická efektivnost – daně ovlivňují chování spotřebitelů, proto by daňový systém neměl způsobovat výrazné rozdíly v cenách a užitku z různých druhů činností.
- Spravedlnost – je třeba zvážit, že spotřeba tvoří základ pro určení výše daní a příjmy se rovnají součtu spotřeby a úspor. Každý daňový systém je nevyhnutelně spravedlivý pouze do určité míry.
- Administrativní jednoduchost – daňový systém by měl být jednoduchý, aby bylo možné jej snadno aplikovat. Provoz systému je poměrně nákladný, a to jak pro daňové úřady, tak i pro daňové subjekty.
- Flexibilita – daňový systém by měl pružně reagovat na změny v ekonomice.
- Politická přehlednost daňového systému – přehled o tom, kolik a kam daňovníci platí, a o legislativních změnách daní.
Daň je finanční kategorie, která vyjadřuje finanční vztah mezi daňovníkem a státem. Je to nejdůležitější příjmová položka veřejného rozpočtu, která má nucený charakter.
Historie daňových systémů ve světě
- V období liberalismu vycházela ekonomická teorie z principu co nejnižšího daňového zatížení.
- Naopak v období 30. let 20. století John Maynard Keynes prosazoval tendence maximalizace daní jako hlavního zdroje aktivní fiskální politiky.
- 70. léta 20. století – daně byly tak vysoké, že se ztrácela motivace podnikat, což vedlo k rozsáhlým daňovým únikům.
- 80. léta 20. století – daně začaly klesat.
Při nízkých daňových sazbách roste výnos státu s růstem daňové sazby do určitého bodu, který se nazývá Lafferův bod. Daňové teorie se orientují na řešení a hledání optimálního daňového zatížení.
Náležitosti daní
Základními náležitostmi daňových zákonů rozumíme soubor finančně-správních opatření, které musí mít každá daň. Z formálně-právního hlediska je daň povinná, zákonem stanovená platba, která se zpravidla pravidelně opakuje a musí se odvádět v přesně stanovené výši a v přesně určených lhůtách. Z ekonomicko-finannčního hlediska je daň finanční kategorií, pomocí níž je vyjádřen finanční vztah mezi daňovníkem a státem založený na zásadě neekvivalentnosti. Základní formální náležitosti se u jednotlivých daní liší, avšak mezi základní náležitosti daní patří:
- Subjekt daně – může být fyzická osoba (FO) nebo právnická osoba (PO), která má příjmy nebo majetek, případně vykonává činnost podléhající dani, a které zákon ukládá povinnost platit daně – je to daňovník. Subjekt daně je také FO nebo PO, která je ze zákona povinna daň vypočítat, vybrat od daňovníka a odvést do určité lhůty správci daně – v tomto případě je to plátce daně.
- Objekt daně – je předmětem zdanění, veličinou, z níž se daň vyměřuje. Může jím být majetek, příjem nebo vykonávání určité činnosti.
- Základ daně – je numericky vypočítaný, kvantitativně vyjádřený objekt daně. Z něj se určuje výše daňové povinnosti; úpravou o připočitatelné a odpočitatelné položky vzniká upravený základ daně.
- Sazba daně – představuje míru pro vyčíslení výše konkrétní daně. Je to procentní vyjádření výše daně, které má vliv na výpočet daně. Je zákonem stanovena. Sazba může být pevná, pohyblivá nebo kombinovaná.
- Osvobození od daně – může se vztahovat na určitý okruh předmětu daně nebo na určitou skupinu daňových subjektů.
- Předpis a výběr daně – uskutečňuje se podle druhu daně, například daňovým přiznáním, nebo daní vybíranou srážkou.
- Zdaňovací období – časový úsek shodný s účetním obdobím, za který se příslušná daň vyměřuje. Může být roční nebo měsíční.
- Daňové sankce – vyjadřují způsob postihu za nesplnění platebních povinností, tj. za prodlení nebo nezaplacení či nezaplacení v požadované výši. Mohou to být penále, pokuty nebo úrok z prodlení.
- Úleva na dani – částka, o kterou se daň snižuje. Může mít podobu odpočtu od daňového základu, snížení daňové sazby nebo prominutí daně.
- Nezdanitelné minimum – částka, která nepodléhá zdanění.
- Splatnost daně – termín, do kterého je nutné daň zaplatit.
- Minimální daň – daňová povinnost uplatňovaná vůči daňovým subjektům, kteří nevykázali zisk. Využívá se u daně z příjmů podnikatelských subjektů.
- Daňové přiznání – oznámení daňovníka, v němž uvádí údaje potřebné k určení výše své daňové povinnosti.
- Daňové hlášení – podává se v případě, kdy byla daň zaplacena nebo kdy splatná částka daně nastala.
Daňový systém v Slovenské republice
Od roku 2005 má slovenský daňový systém novou podobu. Člení se na dvě základní skupiny – přímé a nepřímé daně. Daňová soustava byla zjednodušena a v nové soustavě se více využívá nepřímé zdanění, které má vyšší podíl na státním rozpočtu.
Daně tvoří až 90 % příjmové stránky státního rozpočtu. Některé výdaje státu směřují k občanovi přímo (příspěvky, podpory, státní prémie), jiné zprostředkovaně (zdravotnictví, školství, kultura). Zavedení nepřímých daní bylo do značné míry ovlivněno snahou harmonizovat daňový systém v EU. Předmětem daně z přidané hodnoty (DPH) jsou všechny dodávky zboží a služeb, jakož i dovozy zboží, a tato daň je dominantní v daňové soustavě SR.
Spotřební daně jsou uplatňovány samostatně a jsou stanoveny pevnou částkou za jednotku. Tyto daně výrazně zvyšují podíl daní na celkových příjmech státního rozpočtu. Nepřímé daně se vybírají při prodeji zboží nebo při poskytování služeb, jsou zahrnuty v cenách, a tedy nepřímou daň hradí kupující. U přímých daní je výběr realizován přímo od jednotlivých daňovníků a nelze je přenášet na jiné osoby. Daňový systém má jednotný přístup ke všem FO a PO, vytváří jim stejné podmínky pro podnikání. Do daňové soustavy nepatří platby, které jsou účelové, například pojistné na financování potřeb zdravotního, nemocenského a důchodového zabezpečení či podpory v nezaměstnanosti.
Různé evropské země mají různé daňové systémy. Rozdíly naleznete v článku Zahraniční daňové systémy.
Nepřímé daně
Daň z přidané hodnoty
Daň z přidané hodnoty – DPH je svou ekonomickou podstatou všeobecnou spotřební daní, která zatěžuje konečného spotřebitele, ale kterou odvádí dodavatel. Tato daň zatěžuje výrobky a služby při každém prodeji od začátku výrobního cyklu až po distribuci ke konečnému spotřebiteli. Výpočet daňové povinnosti je stanoven na základě odvodu salda DPH (rozdíl mezi DPH na vstupu a na výstupu).
Mechanismus DPH zajišťuje, aby plátce daně odváděl daň pouze z té části hodnoty výrobku, kterou sám přidal. Při respektování ekonomických podmínek a doporučení EU je určitý okruh činností a právnických či fyzických osob osvobozen od daňové povinnosti. Kritéria jsou zejména sociální důvody, náročnost stanovení základu daně a doporučení zahraničních expertů. DPH se netýká ani vývozu zboží a služeb, stejně jako mezinárodní přepravy osob, zboží a peněz. U těchto činností je však umožněn odpočet daně zaplacené při nákupu vstupů.
Hlavní výhody DPH:
- vztahuje se na všechny podnikatelské subjekty, tedy obecnost zdanění
- neutralita zdanění z hlediska konkurence
- eliminace daňových úniků
- stabilní příjem pro státní rozpočet
- zabraňuje kumulaci zdanění
Nevýhody DPH:
- ovlivňuje cenu zboží a služeb
- nehodnotí příjmovou situaci spotřebitele
- správa daně je poměrně náročná
- zvyšuje administrativní povinnosti
- má vliv na růst cen a tím i inflaci
Plátci DPH jsou FO a PO, které provádějí zdanitelná plnění. Jsou to osoby:
- jejichž obrat za posledních 12 měsíců dosáhl částky 1 500 000 Kč
- které vykonávají plnění na základě smlouvy o sdružení, pokud celkový obrat všech těchto osob dosáhl 1 500 000 Kč
- osoby, které nesplňují uvedené podmínky, si mohou podat žádost o registraci kdykoli
Od daňové povinnosti jsou osvobozeny činnosti, u nichž by bylo obtížné vybírat daň. U těchto činností nemá plátce nárok na odpočet daně na vstupu. Patří sem například poštovní služby, finanční služby, pojišťovací služby, výchovné a vzdělávací služby, služby sociální pomoci, služby v oblasti kultury a další.
Spotřební daně
V SR existují tyto druhy spotřebních daní, přičemž každou upravuje samostatný zákon:
- Spotřební daň z piva – plátcem je PO nebo FO, která v tuzemsku pivo vyrábí, nebo u níž má být vyvážené či dovážené pivo uvolněno do navrhovaného režimu. Předmětem je pivo vyrobené nebo dovezené do tuzemska. Základem je množství piva, při němž vznikla daňová povinnost, vyjádřené v hektolitrech. Sazby jsou stanoveny v EUR za koncentraci piva. Daň se vypočítá jako součin množství piva v hektolitrech a příslušné sazby.
- Spotřební daň z vína – plátcem je FO nebo PO, která vyrábí nebo dováží víno. Předmětem jsou hroznová vína, šumivá vína, dezertní vína a vína vyrobená či dovezená do tuzemska. Základem je množství vína vyjádřené v hektolitrech. Sazby daně jsou určeny v EUR za hektolitr. Daň se vypočítá jako součin množství vína v hektolitrech a příslušné sazby.
- Spotřební daň z lihu – plátcem je výrobce, kupující, dovozce nebo vývozce, případně správa státních hmotných rezerv SR. Předmětem je líh vyrobený nebo dovezený do tuzemska. Základem je množství lihu vyjádřené v litrech absolutního alkoholu. Daň se vypočítá jako součin základu daně a stanovené sazby v EUR/l.
- Spotřební daň z tabáku a tabákových výrobků – plátcem je FO nebo PO, která vyrábí tabákové výrobky. Předmětem je tabák a tabákové výrobky vyrobené či dovezené v tuzemsku. Základem daně je množství tabákových výrobků vyjádřené v kusech nebo kilogramech. Daň se vypočítá jako součin základu daně a příslušné sazby vyjádřené v EUR/kg.
- Spotřební daň z minerálních olejů – předmětem jsou minerální oleje vyrobené nebo dovezené na daňové území. Základem je množství oleje vyjádřené v litrech nebo kilogramech. Sazba daně je stanovena podle druhu oleje v EUR za 1000 litrů nebo 1000 kg.
PŘÍMÉ DANĚ
Daň z příjmů fyzických osob
Daňovníkem daně z příjmů fyzických osob je FO, která má na území SR trvalý pobyt nebo se zde obvykle zdržuje (minimálně 183 dní v roce) a má tzv. neomezenou daňovou povinnost z příjmů plynoucích ze zdrojů na území SR i ze zahraničí. Nebo má neomezenou daňovou povinnost pouze z příjmů plynoucích ze zdrojů na území SR. Předmětem daně jsou příjmy ze: závislé činnosti a funkčních požitků, z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, z kapitálového majetku a ostatní příjmy.
Od daně
