Daňové efekty
Každá daň s sebou nese dva efekty:
- Důchodový efekt daně – vyjadřuje skutečnost, že daň subjektu odčerpává část jeho disponibilního důchodu, buď přímo, nebo tím, že ho nutí zaplatit vyšší cenu za spotřebovaný výrobek. Každá daň má tento efekt, jeho velikost závisí na výši základu daně a roste s růstem daňové sazby.
- Substituční efekt daně – znamená, že poplatník mění své preference v závislosti na tom, jak se mění jeho užitek ze spotřeby výrobků, výnosu práce apod. Velikost efektu závisí na sazbě daně, čím vyšší je sazba daně, tím větší je substituční efekt.
Dopad daně
Důležité je, kdo daň skutečně platí; nemusí to být vždy subjekt, který daň státu odvádí. Daňový dopad nese vždy ten, kdo daň hradí. Subjekt daně může náklady daně přenést na někoho jiného – daňový přesun (na spotřebitele – DPH, přesun daně na dodavatele nebo zaměstnance). Možnost využití daňového přesunu je dána elasticitou nabídky a poptávky na trhu s produkty, na které je daň uvalena.
Cíl daně se nemusí shodovat s jejími skutečnými dopady (například zdaňování luxusního výrobku může vést ke snížení příjmů výrobců luxusního zboží místo zvýšení daňových výnosů).
Náklady mrtvé ztráty
Náklady mrtvé ztráty souvisejí s dopadem daně na subjekt, který nese daňové břemeno, tzv. nadměrné daňové břemeno. Dodatečné náklady, které daňový systém vytváří, souvisejí s administrativní náročností. Nová daň způsobuje změny v relativních výnosech a užitcích. Tento jev vede ekonomické subjekty k hledání možností, jak se daňovému zatížení vyhnout, a pokouší se o substituci. Nahrazují tedy spotřebu zdaněného výrobku či služby jiným výrobkem nebo službou. Tím však ztratí část svého užitku, přičemž tato ztráta není nijak kompenzována.
Daňové plánování
Pod pojmem daňové plánování lze rozumět takový postup, kdy firma z daní, které je povinna platit vzhledem ke své právní formě, výši obratu, vybavenosti hmotným majetkem a předmětu podnikání, uhradí co nejméně. Zároveň by daňový subjekt měl zaplatit minimální daňové zatížení v časovém harmonogramu, který neruší jeho ekonomický rozvoj a nezatěžuje zbytečně vložené finanční zdroje.
Daňová optimalizace je v podstatě souhrn daňových nástrojů, jak uhradit co nejmenší objem daní z celkové daňové povinnosti, kterou firma podle daňových zákonů musí státu zaplatit v návaznosti na uvedená kritéria. Za posledních deset let slovenské daňové subjekty výrazně pokročily ve využívání daňové optimalizace. Stále však existuje potenciál pro další využití rezerv v této oblasti. Efekt daňové optimalizace se projevuje účinně zejména v dlouhodobém časovém horizontu. Kromě přímého vlivu na zvýšení zisku daňových subjektů přispívá i ke snížení rizik podnikové ekonomiky v tržním prostředí.
Metody daňového plánování
Daňové plánování lze rozdělit na tři hlavní činnosti:
- Domácí daňové plánování
- Zahraniční (resp. mezinárodní) daňové plánování
- Kombinace domácího i zahraničního daňového plánování.
Základní metody mezinárodního daňového plánování využívají například následující principy:
- převod výrobků a služeb (porovnáním transferové ceny a tržní ceny získat cestou od zdroje ke konečnému klientovi tak, aby zisk byl realizován v tom prvku struktury, kde je nejnižší zdanění)
- půjčky [oblíbený prostředek dočasného přesunu finančních prostředků v rámci skupiny – kde samotná jistina není předmětem daně z příjmů, a je tedy možné dočasně volné prostředky poskytovat jiné společnosti, která si započítáním úroků do daňových výdajů (daňově uznatelných nákladů) sníží své daňové břemeno]
- faktoring (využití změny daňové jurisdikce při prodeji krátkodobě nezajištěných pohledávek z obchodní činnosti)
- pohledávky (využívání modelu na principu, že platba za pohledávku není obvykle zatížena srážkovou daní)
- pronájem (profituje z principu, kdy je v některých případech výhodnější, když vlastnická práva k věci má majitel umístěná v jiné daňové jurisdikci než v té, kde sídlí)
- podíl na nákladech (např. při vývoji softwaru – dohoda mezi podniky v rámci skupiny o podílu na nákladech a rizicích vývoje nehmotného majetku, vytváření nebo získávání aktiv, služeb či práv)
- holdingové transakce (majetkové či ziskové transfery mezi členy holdingu využívající sdružené podniky a konsolidaci zisku na bázi znalosti a kombinace zejména smluv o zamezení dvojího zdanění)
- bankovní služby (některé offshore jurisdikce nabízejí založení bank za nízké ceny – což je silným lákadlem a magnetem)
- pojišťovací služby (podobný princip jako bankovní služby – při pojišťování vybraných rizik podniků ve skupině)
- licence a ochranné známky (různé produkty a práva průmyslového vlastnictví opatřené speciálními licenčními smlouvami představují možnost efektivního přesunu finančních prostředků z dražších daňových rezidencí do levnějších a výhodnějších)
- služby nakupované v zahraničí (využívají především princip tzv. transferových cen u obtížně dokázatelných služeb – z hlediska toho, zda byly uskutečněny nebo byly nezbytné k dosažení zdanitelných příjmů, např. zprostředkovatelské či průzkumné služby)
- oblast zdanění elektronických transakcí (e-commerce představuje z hlediska práva a zdanění stále mnoho rezerv a rozdílů po celém světě, což je velká příležitost pro zařazení mezi účinné nástroje efektivního mezinárodního daňového plánování například u daně z přidané hodnoty)
Daňová optimalizace
Daňová optimalizace je soubor praktik, opatření a postupů zaměřených na minimalizaci daní a optimalizaci daňové povinnosti firmy tak, aby nebylo zaplaceno více, než je nezbytné v rámci řádného procesu (podání daňového přiznání) a aby nevznikaly zbytečné škody vedlejšího procesu (daňové řízení – registrační povinnost, evidenční povinnost, hlásící povinnost apod.).
Daňová optimalizace se provádí na základě využití domácí daňové legislativy (například zvládnutím procesního daňového zákona – tzv. daňového řádu a hmotných daňových zákonů – například zákona o dani z příjmů, o dani z přidané hodnoty) nebo zahraniční (offshore = daňové ráje, jichž je ve světě více než 220, v EU nejznámější) jurisdikce, případně nejčastěji v jejich kombinaci a vhodné symbióze.
