Definice podniku, podnik a jeho znaky

Setkáváme se s opakováním podstaty podniku podle E. Gutenberga, který charakterizuje podstatu průmyslového podniku pomocí následujících obecných znaků.

1. Kombinace výrobních faktorů představuje na straně vstupů vybavení pracovními, finančními a hmotnými zdroji.
2. Princip hospodárnosti znamená snahu podniku jednat co nejhospodárněji a to prostřednictvím:

• • Maximalizace výstupu, tj. při daných vstupech dosáhnout co nejvyšší výstup nebo
  • Minimalizace vstupu tak, aby daný výstup byl realizován při co nejmenších vstupech nebo
  • Optimalizace vztahu mezi vstupy a výstupy, tedy aby byly vstupy a výstupy vzájemně sladěny a podle daných kritérií se dalo dosáhnout ekonomického optimum.

3. Princip finanční rovnováhy znamená schopnost podniku plnit své platební povinnosti.

Specifické znaky podniku podle E. Gutenberga souvisejí s uplatňováním hospodářského systému. Vymezuje specifické znaky v tržní ekonomice:

1. Princip soukromého vlastnictví je vlastní forma, jejímž výsledkem je, že vlastník podniku si vyhrazuje právo nepřímo či přímo se účastnit řízení podniku.
2. Princip ziskovosti upozorňuje na nezbytnost zisku jako výsledku podnikatelské činnosti a tendenci maximalizace zisku ve vztahu k vloženému kapitálu.
3. Princip autonomie vyjadřuje svobodu a nezávislost podnikatelské činnosti, která je řízena tržními vztahy bez direktivních státních zásahů. Podnik má možnost využívat příležitostí na trhu, ale musí nést veškerá rizika spojená s podnikatelským neúspěchem.

Definování podniku

Obchodní zákoník v § 5 odst. 1 definuje „podnik jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání.“ K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které náleží podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. (Citováno podle Obchodního zákoníku § 5 odst. 1. [online] [cit. 2011-03-21].)

Hlavní složky podniku jsou:

• Hmotné složky jako budovy, stroje, pozemky, zařízení apod.,
• Nehmotné složky jsou patenty, licence, know-how, zřizovací výdaje, obchodní značka apod.,
• Osobní složka – zaměstnanci, kteří ve firmě pracují. (<http://www.studentske.sk%2Fnoska%2F19___Formy_podnikania_a_podnik.doc&rct=j&q=podnik&ei=aT3ZTM7PJon0sgbhq8zyBw&usg=AFQjCNH061CgGa0JK26X6vYmhWWF3UOmIQ&sig2=uH6hWSQTmwhN0_dh07Y4Iw)

Podnik lze charakterizovat také jako samostatnou ekonomickou organizaci, jejímž účelem je uspokojování zájmů a potřeb vlastníků a zákazníků. V dnešní době klademe důraz i na sociální a ekologický rozměr podnikatelské činnosti, čímž se cíle podniku rozšiřují o uspokojování zájmů zaměstnanců a veřejnosti, stejně jako o odpovědnost vůči životnímu prostředí.

Cíle podniku

Při rozhodování o stanovení cílů podniku musí podnik zodpovědět tři základní otázky: Co vyrábět?, Jak vyrábět?, Pro koho vyrábět?

Stanovení cílů je důležitou součástí tvorby kvalitní podnikové strategie a představuje nutnost přežití podniku v neustále se měnícím prostředí. V jasně formulovaných cílech se odráží potřeby podnikových vstupů i výstupů, stejně jako požadovaný průběh transformačního procesu a jeho efektivita.

Obecné cíle podniku jsou především dosahování maximálního zisku, trvalého ekonomického růstu a ekonomické stability. Mezi konkrétní cíle patří například:

• Růstový cíl, kdy se podnik zaměřuje na vlastní rozvoj, především růst objemu výroby, počtu zaměstnanců a vybavenosti výrobními faktory,
• Důchodový cíl, při kterém se podnik snaží dosahovat vlastních důchodů, jimiž zabezpečuje uspokojování cílů a zájmů podniku a vytváří zdroje pro pokrytí potřeb reprodukce. Čím vyšší je objem realizované produkce a čím nižší náklady, tím lépe je cíl naplněn,
• Inovační cíl se realizuje prostřednictvím inovací ve výrobě, změnami technologií a pracovních postupů, novými zemědělskými, výrobními a chovatelskými metodami, jehož cílem je zabezpečit růst produkce a tvorbu nových výrobků,
• Organizační cíl souvisí s optimalizací a racionalizací vlastní výrobní produkce.

Funkce podniku

Stanovení cílové funkce podniku patří k základním úkolům podniku. Cílová funkce představuje soubor cílů, které si každý podnik stanoví. Ty vyplývají z různých zájmů skupin i jednotlivců uvnitř podniku i jeho okolí. Pokud cíle podniku mají ekonomický rozměr, charakterizujeme je jako monetární cíle – zahrnují výkonné, finanční cíle, cíle v oblasti zisku, rentability apod. Pokud mají cíle sociální rozměr, nazýváme je nemonetárními, což jsou například sociální podmínky, spravedlnost v odměňování apod. (www.ekonom.sk)

Mezi základní funkce podniku patří:

• Podnikatelská funkce – spočívá v soustavném a cílevědomém využívání podnikového kapitálu spolu s tvořivým potenciálem za účelem maximalizace zisku při současném uspokojování potřeb zákazníků,
• Ekonomická funkce – zahrnuje oblasti finanční, odbytovou i zásobovací; cílem je vyčíslit finanční výsledek, zajistit podnik finančními a hmotnými prostředky a sledovat vliv odběratelů na podnikovou organizaci,
• Výrobní funkce – zabezpečuje hlavní náplň činnosti podniku, ovlivňuje rozsah a obsah kooperačních a obchodních vztahů,
• Organizační funkce – vyjadřuje organizační uspořádání podniku, týká se plánování a výběru zaměstnanců,
• Vědecko-technická funkce – zajišťuje výrobu pracovním personálem a hmotným majetkem z hlediska kvality a kvalifikace, zařazení do organizačních jednotek tak, aby podnik dosáhl svých podnikohospodářských cílů; zahrnuje inovace, technologie, techniku, výzkum a vývoj produktů,
• Samosprávná funkce – hlavní úlohou je zajistit autoregulaci podniku prostřednictvím samosprávných orgánů.

Kromě ekonomických funkcí rozumíme funkce, které přímo nesouvisí s hospodářskou činností, a to jsou:

• Sociální funkce – zabezpečuje sociální efektivitu výroby, zaměstnanost pracovníků a vytváření podmínek pro uplatnění jejich rozumových a schopnostních kvalit za účelem zvýšení odborné i morální úrovně; podnik se snaží zvyšovat sociální úroveň,
• Biologicko-ekologická funkce – zajišťuje tvorbu a ochranu životního prostředí, výrobu ekologických výrobků, kvalitních potravin a používání ekologických výrobních postupů, včetně výstavby čistíren odpadních vod,
• Environmentální funkce – tvorba a ochrana životního prostředí, výroba ekologických výrobků spotřebního průmyslu a kvalitních potravin,
• Bezpečnostní funkce – zahrnuje dodržování bezpečnostních předpisů a zabezpečení ochranných pomůcek,
• Kulturně-společenská funkce – podnik organizuje kulturní akce pro zaměstnance a jejich rodiny,
• Vzdělávací funkce – podnik poskytuje zvyšování kvalifikace zaměstnanců prostřednictvím školení. (Chodasová, A., Bujinová, D., 1996)

Subjekty cílového rozhodování

Cíle podniku představují procesy, které jsou složité a dlouhodobé, jejichž výsledkem je komplexní rozhodovací proces. Za rozvojem podniku stojí malý tým vrcholového vedení, který se věnuje strategickým otázkám, a proto cíle podniku představují kompromis mezi jednotlivými zájmovými skupinami.

Subjekty cílového rozhodování lze rozdělit na externí a interní.

Interní zájmové skupiny, tedy ty, které působí přímo v podniku, jsou:

• Vlastníci (shareholders) – majoritní vlastníci sledují dlouhodobé cíle, zatímco minoritní vlastníci sledují své specifické cíle,
• Manažeři – sledují hlavně cíle vlastníků, ale i zaměstnanců,
• Zaměstnanci – zaměřují se na udržení a zvyšování platů a na profesionální růst,

Externí zájmové skupiny, které se vztahují k podniku, jsou:

• Odběratelé – sledují objem a kvalitu výrobků a služeb za přiměřenou cenu,
• Dodavatelé – usilují o stabilní podmínky dodávek, prodeje, dodržování termínů a včasné úhrady pohledávek,
• Věřitelé – kontrolují včasné a efektivní zhodnocení svých vkladů apod.,
• Stát – zajímá se o pravidelné a vysoké daňové příjmy, tvorbu nových pracovních míst, ekologické chování podniku apod. (Hontyová, K., Lisý, J., Majduchová, H., 2007)

Zájmem zájmových skupin je především dlouhodobá existence podniku, protože prosperující podnik umožňuje uspokojit zájmy jednotlivých skupin.

Dosahování výnosů, které by měly převyšovat vynaložené náklady, je hlavním smyslem podnikání; z výnosů je nutné uspokojit všechny stakeholders, tedy vyplatit mzdy, úroky, daně, poplatky apod. Pokud z toho něco zbude, představuje to základ pro určení hodnoty pro akcionáře (shareholder value). (Žuffa, M., 2003)