Doprava je cílevědomá změna místa osob nebo nákladů prováděná pomocí dopravního prostředku po dopravní cestě. Doprava je cílevědomý proces změny místa. (Viz také Základní pojmy používané v dopravě.)
Předmět a metody teorie dopravy:
- 1. etapa: Doprava jako druh lidské činnosti
- 2. etapa: Doprava jako odvětví národního hospodářství
- 3. etapa: Doprava jako samostatná vědní disciplína – Vztah dopravy k pokroku
Dopravní systémy
Členění dopravních systémů – územní kritérium:
- regionální
- národní
- nadnárodní dopravní systémy
Podle druhu dopravních prvků dělíme dopravní systémy na:
- Subsystém osobní dopravy – Subsystém osobní dopravy je takový dopravní systém, v němž jsou přepravní požadavky požadavky na přesun osob (předmětem, objektem přepravy je cestující)
- Subsystém nákladní dopravy
- pozemní doprava (železniční, silniční, potrubní)
- letecká doprava
- vodní doprava (říční, námořní)
- Subsystém informačního přenosu
Špediční činnost a zasílatelství
Špeditérem nebo zasílatelem je ten, kdo ve vlastním jménu na cizí účet a v cizím zájmu zajišťuje přepravu zásilek z místa odeslání na místo určení. Cílem špeditérské firmy je optimální řešení přepravních, cenových a relačních podmínek z hlediska dlouhodobých obchodních vztahů. Špeditérská smlouva se uzavírá mezi zadavatelem a špeditérskou firmou. Arbitráž je spekulační obchodní spekulace obvykle na burzách, jejímž podstatným cílem je dosáhnout zisku využitím rozdílů v kurzech – devizových, komoditních.
Základní práva a povinnosti špeditéra, vyplývající z mezinárodních smluv, naleznete na stránce Špedice a zasílatelství.
V posledních letech došlo v oblasti špedice k renesanci, jejímž podnětem jsou dvě skutečnosti:
- snaha uplatnit logistiku v špedici
- elektronický přenos a zpracování dat (EDI – Electronic Data Interchange)
Mezi základní špeditérské činnosti a služby patří:
- zprostředkování a zajišťování přepravních operací včetně nakládky, překládky a vykládky (TUL – Operation); uzavírání dopravních smluv, pronájem dopravních prostředků; výběr a optimalizace dopravní cesty, zpracování způsobu a podmínek dodání zboží
- rozvoz a svážení zásilek zboží
- kompletizace a dekompletizace zásilek
- skladování spolu s vystavováním příslušných dokladů
- logistické činnosti – zejména v oblasti distribuce a logistických systémů
- další zasílatelské služby
V současnosti zasílatel nezajišťuje již pouze přepravu zboží, ale uplatňuje komplexní logistiku v zasílatelství. Často realizuje část dopravních řetězců vlastními dopravními prostředky, zajišťuje skladovací činnost ve vlastních skladech, překládku ve vlastních překladištích apod.
Přepravní rizika
Odpovědnost dopravce upravují mezinárodní přepravní smlouvy. Rizika spojená s přepravou zboží jsou zařazena do skupiny obchodních rizik v mezinárodním obchodu.
Tato rizika se mohou:
- omezit pouze na kontrolu zboží, které je právě přepravováno (lze přesně vyčíslit a odhadnout)
- rozšířit i na následné škody, pokud zboží není ve správný čas na správném místě (těžko se vyčíslují a odhadují)
Tři stupně řešení přepravních rizik:
- přenesení rizika (pojištění přepravy a špedice)
- zabránění případně snížení rizika (výběr vhodné dopravy, vhodné a bezpečné balení a označení zboží, národní požadavky na balení zboží lze nalézt u Mezinárodní obchodní komory)
- zbavení se rizika přenesením na obchodní partnery – závisí na platných podmínkách upravujících ručení:
- dopravce za zboží v jednotlivých mezinárodních přepravních smlouvách
- zasílatel za zboží dle zasílatelských smluv obvykle národních
V obou případech je třeba odpovědět na tyto otázky:
- Za jaké škody dopravce respektive zasílatel ručí?
- Do jaké hodnoty dopravce respektive zasílatel ručí?
Odpovědi na tyto a další otázky naleznete na stránce Přepravní rizika.
Nákladní doprava kamiony
Mezinárodní nákladní kamionová doprava – přeprava zboží. Členění používaných dopravních prostředků:
- Podle nosnosti
- Podle charakteru organizace přepravy
- Přeprava velmi objemných a těžkých zásilek
Pojištění v dopravě
Pojištění je ekonomická forma finančního zabezpečení pro případ náhodných událostí, jejichž důsledkem je majetková škoda, mimořádné náklady nebo neočekávaná potřeba finančních prostředků. Cílem dopravního pojištění podniku je nahradit škody vzniklé v souvislosti s přepravou zboží.
Rozlišujeme dva druhy pojištění:
- pojištění CARGO – pojištění přepravovaného zboží
- pojištění CASCO – pojištění dopravního prostředku
Dopravní pojištění je specifické tím, že kromě věcných škod jsou pojištěním kryty i záchranné náklady, náklady na zjišťování a příspěvek ke společné havárii (vyplývá to z mezinárodního práva, kdy je problém zachránit zboží bez záchrany dopravního prostředku).
Mezi základní druhy pojištění v mezinárodní přepravě patří:
- AAR (Against all risks) – pojištění proti všem rizikům
- WPA – pojištění zvláštní havárie
- FPA – pojištění s vyloučením zvláštní havárie
- Pojištění válečného nebezpečí
- Pojištění politických rizik
Výše pojistného (Stanovení výše pojistného v mezinárodní dopravě) se stanovuje procentem nebo promile stanovené pojistné částky a velikost pojistného závisí na:
- povaze přepravovaného zboží
- balení zboží
- zvoleném dopravním prostředku
- přepravní cestě
- rozsahu pojistného krytí (má největší vliv)
- výši franšízy (spoluúčasti majitele na pojištění)
Mezi další druhy pojištění v mezinárodní přepravě patří:
- Pojištění říčního CASCO
- Pojištění námořního CASCO
- Spojité pojištění
- Dvojité pojištění
- Špeditérské pojištění
- Pojištění vozidel
Dodací parita
Dodací parita je smluvní ujednání, které upravuje náležitosti dodávky zboží, především:
- způsob jeho dodání včetně spojených nákladů
- přechod nebezpečí vzniku škody na zboží (tzn. koho zasahují případné důsledky ztráty, zničení, poškození nebo znehodnocení zboží)
- dodací lhůtu, která zavazuje obě strany
- přechod vlastnických práv ke zboží
Převod vlastnických práv ke zboží je možný dvěma způsoby:
- koncesní (vlastnická práva přecházejí okamžikem uzavření smlouvy)
- tradiční (v okamžiku převzetí zboží)
INCOTERMS
INCOTERMS jsou obecně používané dodací podmínky v mezinárodním obchodě:
- jde o podmínky vydané mezinárodními obchodními organizacemi
- upraveny jsou dodací podmínky mezi prodávajícím a kupujícím (jde o přechod práv a odpovědnost)
- poprvé byly vydány v roce 1936 Mezinárodní obchodní komorou
- Dodací podmínky a aplikace INCOTERMS
- INCOTERMS 1990
- INCOTERMS 2010
Dopravní náklady
Klasická teorie tvrdila, že mezinárodní obchod vyrovnává ceny obchodovaných komodit mezi obchodujícími zeměmi. Zavedením dopravních nákladů do analýzy mezinárodního obchodu je narušen závěr, že mezinárodní obchod vyrovnává ceny vyměňovaného zboží v obchodujících zemích. Z toho vyplývá, že je nutné upravit otázku: Které zboží má být předmětem mezinárodního obchodu?
Některé druhy zboží nemají předpoklad, že v blízké budoucnosti budou předmětem mezinárodního obchodu. Někdy jsou dopravní náklady jediným důvodem, proč se mezinárodní obchod uskutečňuje.
Teorie alokace (umístění) vychází z toho, že vzdálenost je buď nákladem, nebo vstupem rovnocenným jiným výrobním nákladům. Z hlediska alokace rozlišujeme tyto typy výroby:
- výroby orientované na dodávku
- výroby orientované na trh
- neorientované výroby
Toto členění vychází z výše dopravních nákladů.
FIATA
Mezinárodní federace zasílatelských svazů FIATA byla založena 31. 5. 1926 ve Vídni šestnácti národními zasílatelskými svazy. Byla založena jako zájmová podnikatelská organizace zasílatelství s cílem podporovat a hájit jeho zájmy na celosvětové úrovni. Je to nevládní organizace se sídlem v Curychu, sdružuje cca 35 000 zasílatelských firem, které zaměstnávají přibližně 8 000 000 lidí ze 119 zemí, což představuje cca 75 % podnikatelů v daném oboru. Má poradní statut při hospodářské a sociální radě OSN (ECOSOC) a poradní statut při konferenci OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD). Je uznávána vládními úřady i dalšími nevládními organizacemi, jejichž předmětem činnosti je i doprava.
