Efektivita finančního systému
Efektivita finančních trhů – alokační a operační efektivita
Institucionální uspořádání finančních trhů by mělo zajišťovat alokační a operační efektivitu.
Alokační efektivita znamená, že finanční prostředky jsou alokovány do jednotek s nejvyšším rizikem očištěným výnosem. Pokud je tato efektivita dosažena, nemůže hodnota výstupu jedné jednotky růst, aniž by u jiné jednotky nevznikl pokles – jedná se o Pareto optimum. To lze dosáhnout, pokud jsou všechny informace reflektovány v cenách finančních nástrojů. Pokud tomu tak není, finanční trh vysílá falešné signály, které ovlivňují rozhodování makroekonomických a mikroekonomických subjektů.
Operační efektivita znamená transfer finančních prostředků při nejnižších nákladech. Nižší náklady alokace finančních prostředků přispívají k růstu výstupů na jednotku vstupů.
Finanční systém slouží k maximalizaci agregátního bohatství, proto musí trhy fungovat při co nejvyšší alokační a operační efektivitě.
Privátní a zprostředkovatelský trh
V rozvinutých zemích existují dva kanály alokace prostředků:
1. Privátní finanční trh – od jednotek s přebytkem k jednotkám s deficitem. Přebytkové jednotky investují své úspory do těchto nástrojů. Efektivita je zvyšována přímou nebo nepřímou asistencí investičních bank, zprostředkovatelů a firem obchodujících s cennými papíry.
2. Zprostředkovatelský trh – finanční zprostředkovatel, jako je banka, pojišťovna, investiční či penzijní fond.
Finanční zprostředkovatel vydává sekundární finanční instrumenty (depozita, pojistné smlouvy, podíly apod.).
Transakce obsahuje dvě samostatné, avšak souběžné transakce:
1. Zprostředkovatel vydává sekundární instrumenty, které nakupují přebytkové jednotky.
2. Zprostředkovatel nakupuje primární nástroje, které vydávají deficitní jednotky.
Přebytková jednotka využívá služby finančního zprostředkovatele, který alokuje shromážděné zdroje na svůj účet a nese příslušné riziko.
Zprostředkovatelské finanční trhy jsou bankovní trhy – s dominantním postavením na evropských trzích.
USA, Kanada, Japonsko – zde dominují privátní finanční trhy.
Na Slovensku je většina finančních prostředků alokována prostřednictvím zprostředkovatelských trhů. Privatizace přispěla k alokaci zdrojů přes privátní finanční trhy.
Privátní finanční trhy = trhy cenných papírů (CP)
Jsou významné tím, že plní následující funkce trhu cenných papírů:
1. Trh cenných papírů umožňuje deficitním jednotkám (vládě, firmám) získávat zdroje pro finanční aktivity.
2. Alokuje kapitál do oblastí produktivního využití.
3. Tvoří motivaci k tvorbě úspor domácností.
4. Vytváří kontinuální ceny finančních nástrojů (bez porušení trhu) – můžeme mapovat minulý vývoj a předpovídat budoucí vývoj.
5. Umožňuje alokovat riziko vzhledem k očekávaným peněžním tokům z finančních instrumentů.
6. Snižuje náklady finančních transakcí.
7. Umožňuje výkon vlastnických práv.
Volné peněžní prostředky disponují domácnosti, které ve vyspělých státech tvoří 60–70 % úspor. Samo obyvatelstvo nakupuje cenné papíry.
Rozsáhlé toky ve vyspělých státech jsou:
domácnosti (věřitelé) → firmy (dlužníci), vláda
Prostředky jsou umísťovány do finančního kapitálu nebo reálného kapitálu. Každý investor je motivován tak, že jeho jednání napomáhá alokaci tam, kde lze dosáhnout co nejvyššího výnosu vzhledem k riziku.
Trh cenných papírů je místem, kde fungují reálné ceny, kurzy a úroky – obecně platný souřadnicový systém, který je relevantní pro rozhodování firem, domácností a zahraničních subjektů.
Význam trhu cenných papírů
– Trh cenných papírů umožňuje investorům diverzifikovat majetek mezi velký počet finančních nástrojů a tím snižovat riziko.
– Snižují transakční náklady:
a) vyhledávání nových možností, které mohou být explicitní (výdaje vynaložené na zveřejnění zájmu koupit nebo prodat) i implicitní (hodnota času stráveného vyhledáváním partnera).
b) informační náklady – stanovení vnitřní hodnoty finančních nástrojů.
Trhy cenných papírů:
– akciové trhy – vyvíjejí tlak ze strany majitelů akcií na management firem k maximalizaci hodnoty.
Management je pod nepřetržitým tlakem akciových trhů, aby jednal v zájmu vlastníků.
1. Pokud efektivita trhů neustále roste, nemusí jít o skutečnou efektivitu, protože rostou spekulativní obchody, které odchylují akciové kurzy od jejich vnitřních hodnot.
2. Konflikt zájmů – management vs. akcionáři.
Ve 30. letech 20. století vznikla klasická teorie oddělení vlastnictví a řízení. V 80. letech vznikla moderní verze od Jensena – teorie zastupování, která doporučuje privatizaci akcií, aby se do firemních akcií mohli zapojovat manažeři společností a zrušila se omezení maximálního podílu investičních investorů v jednotlivých akciových společnostech, což by mělo odstranit konflikty zájmů.
Struktura trhu cenných papírů
Trh cenných papírů je systém ekonomických vztahů a institucí, které zprostředkovávají, soustřeďují, alokují a realokují finanční prostředky a cenné papíry.
Dělíme ho na:
1. a) primární trh (trh nových cenných papírů) – zde jsou cenné papíry emitovány
b) sekundární trh – emitent cenných papírů již umístil právo spojené s CP na trhu
Kupujícím je ten, kdo chce své peníze uložit do CP, tedy investor. Emitent získává peněžní prostředky na primárním trhu na stanovenou dobu; nákup CP pro investora však neznamená trvalé investování prostředků.
Na sekundárním trhu dochází k redistribuci již získaného kapitálu mezi různé vlastníky.
Ad b)
– burzovní trhy cenných papírů
– mimoburzovní trhy cenných papírů – OTC trhy (over-the-counter) – nejsou regulovány burzovními pravidly, například RM systém
2. Trh obchodovaných nástrojů:
a) akciové trhy
b) trh dluhopisů
c) trh finančních derivátů (opce, finanční futurity, swapy, forwardy, …)
3. Z časového hlediska:
a) peněžní trh
b) kapitálový trh
4. Z hlediska teritoriálního:
a) národní trhy – obchodují se instrumenty domácích emitentů
b) zahraniční trhy – zde jsou instrumenty umisťovány zahraničními emitenty a jsou denominovány v měně země, kde jsou emitovány
c) eurotrhy – eurofinanční instrumenty (EURO-DOLAR), jsou emitovány a obchodovány v zahraničí v jiné měně než je měna země, tedy jsou denominovány v euroměnách