Návratnost vynaložených nákladů výroby
NVN je důležitý princip racionality průběhu výroby a nákladového procesu. Souvisí s hodnocením efektivnosti reprodukčního procesu a zajištěním opakovatelnosti výrobního procesu na předchozí úrovni.
Problém NVN vzniká ze dvou příčin:
- protože výrobní a nákladový proces se uskutečňuje v čase – vynaložené náklady jsou reprodukovány prostřednictvím hodnotných výnosů vždy s určitým zpožděním, způsobeným průměrnou dobou výroby určitého výrobku. Během této doby nejsou vytvořeny podmínky pro reprodukci vynaložených nákladů, takže jejich krytí má být zajištěno jiným způsobem, tj. financováním nákladů z jiných zdrojů vázaných ve výrobě během daného výrobního procesu.
- z rozdílných charakteristik průběhu nákladů na jedné straně a hodnotených výnosů na straně druhé.
Vynaložené náklady jsou reprodukovány prostřednictvím hodnotných výnosů. Cena výrobku zahrnuje ekvivalent nákladů vynaložených na zhotovení výrobku a přírůstek hodnoty ve formě zisku. Takový případ návratnosti nákladů není typický pro zemědělskou výrobu, protože abstrahuje od složitosti průběhu nákladů, který je komplikovaný. Týká se to i výnosů (změna kvality produkce, ceny, objemu apod.).
Předpoklad: – výroba homogenní konečné produkce, např. pšenice
– průměrné (jednotkové) hodnotové výnosy konstantní
– průběh celkových výnosů je přímo závislý na objemu výroby.
Z toho budeme porovnávat průběh výnosů s rozdílným průběhem nákladů, přičemž teoreticky vznikají dva případy:
1. Předpoklad situace (poměrně nereálné), že se celkové náklady skládají pouze z variabilní části nákladů. Průběh je nelineární, odpovídající proměnné výnosnosti variabilních výrobních činitelů. Vstupují do výrobního procesu s výrobní kapacitou, která je plně spotřebována při zhodnocení jedné jednotky výkonu. Jsou to různé druhy materiálu, energie, živé práce apod. Pro zhotovení dalších jednotek produkce je třeba jejich vklady opakovat, a to ve velikosti, kterou další výrobek vyžaduje – rozsah vynaložených variabilních nákladů se mění při změnách objemu výroby.
Hraniční produktivita (výnosnost) = vlastnost výrobních činitelů přispět dalším využitím k určitému objemu produkce.
2. Při rozdílné intenzitě využívání výrobních činitelů – fixních – je typické, že hraniční výnosnost dodatečně vynaložených variabilních činitelů nebývá stálá, neměnná. To se označuje jako proměnlivá výnosnost (produktivita) výrobních činitelů při změně objemu výroby.
Je způsobena:
a) zákonem klesající výnosnosti
b) fixními náklady, které vstupují do výrobního procesu s určitou výrobní kapacitou.
a) Dodatečné variabilní náklady umožňují v počáteční fázi dosahovat vysoký přírůstek výroby tím, že využívají existující rezervy ve výrobním procesu (nadlineární přírůstek). Postupně klesají, snižuje se marginální produktivita variabilních nákladů, přírůstek výroby je podlineární, dokonce negativní, což způsobuje zbytečné vynakládání variabilních nákladů do výroby. Optimální míra intenzity využívání výrobních činitelů (při nižší intenzitě využívání výrobních činitelů má výnosnost výrobních činitelů zpočátku podproporcionální charakter, při překročené míře intenzity pak nadproporcionální charakter).
Návratnost nákladů je dána, když celkové náklady = výnosu, tj. když jednotkové náklady = jednotkovému výnosu, což je základní podmínka návratnosti nákladů, protože pouze v tomto bodě jsou celkové náklady kryty výnosy.
V bodech A, B dochází k plné návratnosti vynaložených nákladů.
Ve fázi podproporcionálních nákladů lze bod zvratu A vysvětlit tím, že až do jeho vzniku nebyly dostatečně využity rezervy v hospodárnosti průběhu výroby (neplnění norem, vyšší spotřeba materiálu). Zatímco cena zajišťující návratnost nákladů vychází z normálních podmínek průběhu výroby.
Ve fázi nadproporcionálních nákladů, v bodě zvratu B, dochází k neúčelnému vynakládání prostředků a práce (nehospodárná spotřeba materiálu, růst nákladů na energii, materiál apod.), které daná cena nereprodukuje.
b) Předpoklad, že cena každého výrobku má zahrnovat úhradu fixních nákladů výroby a přírůstek hodnoty ve formě zisku – v bodech A, B se žádný zisk nedosahuje, protože byl v plném rozsahu spotřebován na úhradu zvýšených fixních nákladů výrobku. Proto:
Celkové náklady = variabilní náklady + fixní náklady.
Zatímco variabilní náklady jsou hrazeny každou vyrobenou jednotkou produkce, fixní náklady jsou hrazeny až takovým objemem výroby, ve kterém jednotlivé výrobky přispějí určitým podílem k plné úhradě jednorázově vynaložených fixních nákladů na jednotku.
V tomto bodě platí, že bod zvratu vzniká v tom bodě, kde jsou celkové náklady rovny výnosu a kde jednotkový náklad = jednotkovému výnosu na jednotku produkce. V tomto případě je bod zvratu způsoben i další příčinou spočívající v rozporu mezi úhradou fixních nákladů, intervalem v objemu výroby a jejich postupnou úhradou prostřednictvím ceny produkce. Do bodu zvratu nejsou fixní náklady plně reprodukovány dosaženými výnosy, které musí přednostně pokrýt variabilní náklady – návratnost nákladů prostřednictvím ceny jednotlivých výrobků a dosažených výnosů je zajištěna pouze v případech, kdy jsou splněny předpoklady, na kterých byla založena tvorba ceny.
Návratnost nákladů a tvorba zisku může být ohrožena v případech:
- když při spotřebě variabilních nákladů nebyly využity rezervy jejich normálního účelného vynaložení (podproporcionální zóna),
- pokud při spotřebě nákladů dochází k růstu spotřeby pracovních sil a materiálových nákladů (nadproporcionální zóna),
- pokud nebyla dostatečně využita výrobní kapacita fixních výrobních prostředků.
Může dojít i k opačnému případu, tj. překročení krytí fixních nákladů. V tom případě jde o zdroj vzniku vyššího, mimořádného zisku.
Návratnost nákladů
Náklady vznikají ve spojitosti s výrobou jednotlivých jednotek produkce a jsou hrazeny cenou každého jednotlivého výrobku. Souvisí s určitým objemem výroby, získaným z výrobní kapacity, a mohou být uhrazeny až z hodnotových výnosů získaných za odpovídající rozsah objemu výroby. Vzniká úkol stanovit minimální rozsah výroby zajišťující úplnou úhradu nákladů vynaložených na výrobu – vycházíme z ceny návratnosti nákladů. Cena je ekvivalentem sloužícím k zajištění návratnosti. Má plně uhradit náklady výrobku a teprve poté přispět k tvorbě zisku.
Struktura ceny z hlediska návratnosti:
Cena po uhrazení variabilních nákladů přispívá určitým podílem k úhradě fixních nákladů a poté k tvorbě zisku. Zisk je rozdílová veličina a vzniká v případě uhrazení nákladů výrobku. Část ceny určená k úhradě fixních nákladů a případné tvorbě zisku = příspěvek na úhradu neboli hrubé ziskové rozpětí.
Příspěvek na úhradu lze kvantifikovat dvěma způsoby:
- jako rozdíl mezi cenou a variabilními náklady výrobku: Pú = c – vN – reálné vyjádření,
- jako součást podílu fixních nákladů zakalkulovaných v ceně příspěvku na tvorbu zisku, relativní vyjádření, které se v jednotlivých případech mění podle toho, zda došlo k plné úhradě fixních nákladů nebo ne.
Do momentu plné úhrady za celý příspěvek na úhradu spotřebuje na krytí fixních nákladů a až po této úhradě představuje plně zisk. Pro návratnost nákladů je důležité znát objem výroby, při kterém je zajištěna plná úhrada variabilních i fixních nákladů – určení bodu zvratu, který lze určit:
Faktory určující návratnost nákladů:
a) cena jednotlivých výrobků – předpokladem efektivnosti je, že realizací výrobků a určité výše výnosů budou pokryty celkové fixní a variabilní náklady a zároveň vyprodukován požadovaný rozsah zisku. Je to bod, kdy objem výroby uhradí celkový realizovaný příspěvek, celou výši fixních nákladů a přispěje k tvorbě zisku v rozsahu, který předpokládá cena.
b) objem realizované produkce – předpoklad stejných rozsahů variabilních a fixních nákladů a dané ceny, vzniknou rozdíly oproti předpokládanému zisku, pokud bude vyroben rozdílný objem produkce. V takovém případě bude produkován jiný rozsah celkového příspěvku na úhradu. Protože má být tento příspěvek použit vždy nejprve na úhradu nákladů fixních, dochází tím ke změně jeho části určené pro tvorbu zisku. Zdroj zvýšeného zisku je překročení úhrady fixních nákladů, zdrojem sníženého zisku je neúplná úhrada fixních nákladů. (viz schéma)
c) variabilní náklady na jednotku produkce a průběh celkových variabilních nákladů při změnách objemu výroby.
d) celková výše fixních nákladů. Změna variabilních nákladů ovlivní velikost zisku. Ten se buď zvýší nebo sníží, což posune bod předpokládaného rozsahu celkového zisku a bod zvratu. Příspěvek na úhradu je důležitý nástroj analýzy faktorů působících na výši a tvorbu zisku.
Změna výše jednotkového příspěvku na úhradu Pú ukazuje na změny průměrných variabilních nákladů a cen. Změna celkového rozsahu vyprodukovaného příspěvku na úhradu pak ukazuje rozdíly v objemu výroby nebo rozdíly v rozsahu celkových fixních nákladů.
Působení jednotlivých faktorů na moment plné návratnosti lze analyzovat pomocí ukazatele příspěvek na úhradu. Je však třeba rozlišovat, zda jde o:
- hodnotu jednotkového příspěvku na úhradu vyplývající z jednotkové ceny výrobku,
- celkovou výši příspěvku na úhradu jako součást celkových výnosů.
Analýza bodu zvratu – ABZ – resp. bod zvratu = BZ
ABZ odpovídá na otázky:
- jaké je minimální množství výroby, které zajistí rentabilní výrobu,
- jaké je minimální využití výrobní kapacity, při kterém není výroba ztrátová,
- jaké jsou maximální výrobní náklady výrobku bez toho, aby byl ztrátový,
- při jakém objemu výroby dosahuje podnik maximálního zisku apod.
Dosažením bodu zvratu vzniká zisk, který při konstantní ceně a proporcionálních nákladech je tím vyšší, čím více výrobků vyrábíme. Snaha je vyrobit co nejvíce výrobků a prodat je. Jiná situace nastává při změně ceny a nelineárním průběhu nákladů. Růstem nabídky se cena určitého výrobku snižuje. Současně s růstem objemu výroby může dojít k nelineárnímu vývoji nákladů – podniky musí neustále sledovat přírůstek tržeb a přírůstek nákladů. Pokud přírůstek tržeb převyšuje přírůstek nákladů, je výhodné výrobu zvyšovat, pokud je opak pravdou, je třeba výrobu omezit. Zvyšovat cenu je vhodné tehdy, když při poklesu tržeb se celkový zisk zvýší.
