Ekosystém
Ekosystém je základním přirozeným systémem, ve kterém jsou ve vzájemných vztazích všechna společenství organizmů (rostlinných a živočišných) spolu s komplexem všech fyzikálních a chemických faktorů, které vytvářejí prostředí těchto organizmů.
Říkáme, že ekosystém (EKO systém) je základní funkční jednotka a sestává ze 2 částí:
- prostředí (Biotop) – neživá část (prostor, hornina)
- živé organizmy (Biocenóza) – společenství rostlin a živočichů, která spolu vytvářejí biocenózu.
Biomasa
Ekosystém má svou energetickou bilanci. Toky energie v ekosystému se uskutečňují přes živé systémy, které zajišťují koloběh látek. Celkovou živou hmotu ekosystémů nazýváme biomasa. Tuto biomasu vytvářejí 3 skupiny organizmů:
- producenti – rostliny, které asimilují (z oxidu uhličitého a vody – fotosyntéza). Tyto organismy mohou vytvářet z anorganických sloučenin organické látky.
- konzumenti – spotřebovávají to, co rostliny vytvořily, tedy fauna (zvířata), která využívá hotové organické látky.
- reducenti – mikroorganizmy nebo destruenti – látky, které rozkládají mrtvou organickou hmotu.
Rostliny dokáží využít 1 % až 1,5 % sluneční energie (některé maximálně 6 %) – toto procento označujeme jako koeficient využití těchto rostlin.
Produkce ekosystémů
Ekosystémy mají svou produkci, kterou můžeme rozdělit na:
- primární produkci ekosystémů – tvorbu zelené hmoty
- sekundární produkci ekosystémů – zvířata, která spotřebovávají tuto hmotu a vytvářejí živočišné bílkoviny
Konkurence, parazitizmus a mutualismus
V ekosystému existují určité řetězce. Dominantní postavení mají rostliny, které tvoří výchozí potravu pro všechny organismy. Vztahy mezi organismy se mohou projevit negativními vazbami – konkurencí, tzn. každá rostlina bojuje o místo a prostor, a parazitizmem. Mutualizmus je soužití – rostliny si vzájemně pomáhají (např. jetel).
Potravní řetězec
Ekosystém poskytuje potravu. Potravní řetězec (trofický řetězec) může být:
- pastevní-kořistnický – začíná zelenou hmotou (konzumace živé biomasy), kterou konzumují drobné organismy, býložravci až po velké býložravce. Na býložravce navazují 1 až 2 skupiny masožravců (např. malí býložravci konzumují malí masožravci, a ti konzumují velcí masožravci).
- fytoplankton (vodní ekosystém) konzumují malé živočichy
- zooplankton – malé ryby, které konzumují masožravé ryby, a ty konzumují dravé vodní savce (například vydra)
- predátoři – živočichové, kteří požírají jiné živočichy
- rozklad – tento řetězec končí tím, že mrtvá těla se postupně rozkládají
- detritivorní řetězec – je kratší než pastevní-kořistnický, ale hraje velmi významnou roli, protože umožňuje relativně rychlejší koloběh všech minerálních látek a tím i jejich uvolnění pro výživu primárních producentů. Základní zásobou živin je odpad – nerozložená organická hmota, která se dostává do půdy a je potravou pro mikroorganizmy, ty přeměňují tento odpad na minerální látky, což je následně výživa pro rostliny. Prvním stupněm v tomto řetězci jsou bakterie a houby, na nich se podílejí další organismy – saprofágy (koprofágy). Humus je látka, která určuje úrodnost půd.
Ekosféra
Největší životní prostor – ekosystém – tvoří oživený prostor Země, tzv. ekosféra. Tento systém zahrnuje menší sféry:
- litosféra – povrchový obal Země a její nejvrchnější část – pedosféra, která končí půdou
- hydrosféra – vodní obal Země – koloběh vody nad suchozemskými prostředími
- atmosféra – vzdušný obal Země, který se dělí podle výšky na troposféru, stratosféru a ionosféru
V rámci biosféry existují určité ekosystémy, které jsou více či méně ovlivňovány makroklimatickými podmínkami.
Suchozemská společenství
Hlavní suchozemská společenství:
- 1. místo – tropické deštné lesy – tvoří největší množství biomasy
- 2. místo – listnaté lesy – které v severních oblastech přecházejí v jehličnaté
- 3. místo – bezlesé oblasti
- 4. místo – tropické savany a stepi (polopouště)
- 5. místo – zemědělské oblasti (biomy) – absorbují velké množství energie (průmyslová hnojiva apod.)
