Etnometodologie
Etnometodologie je jedním z vedlejších směrů sociologie. Vysvětluje, co se ve společnosti děje. Ne všechny společenské paradigmata zdůrazňují vliv sociální struktury na chování člověka, konkrétně efekt vlivu norem, hodnot, faktorů různých kontrol a podobně. Etnometodologie se zabývá právě těmito otázkami společnosti.
Zástupci etnometodologie
Jedním z hlavních představitelů etnometodologie je Garfinkel, mezi další patří Heritage, Greatbach a také další. Tito představitelé mají společný názor, podle kterého lidé neustále usilují porozumět životu, který zažívají. Současně se snaží naplňovat očekávání ostatních lidí, především ta, která jsou skutečně reálná.
Reálná očekávání
Pokud lze považovat, že všichni očekávají, že se budou dívat na přední dveře ve výtahu, a někdo se dívá do zadního horního rohu, vyvolává to u lidí překvapení. Můžeme tedy říci, že toto není v souladu s reálnými požadavky a očekáváními lidí. „Reálná očekávání mají vliv na to, co člověk ve společnosti dělá.“ (Turner, J. Sociologie. ZYSK I S-KA: Wydawnictwo. Poznaň 1998. s. 69).
Teorie štítkování
S etnometodologií je úzce spojena teorie štítkování. Mnozí ji vidí jako řešení některých problémů. Tato teorie tvrdí, že lidé se budou chovat podle toho, jaký štítek, resp. nálepku jim přisoudíme. Pokud někoho označíme za kriminálníka, je více méně pravděpodobné, že se tak bude v budoucnu chovat. „Naopak, pokud někomu přidělíme štítek poctivého člověka, bude se snažit chovat jako statečný člověk.“ (Lubecová, G. – Ondrejkovič, P. Kriminalita. in: Sociální patologie, ed. P. Ondrejkovič, Bratislava: VEDA 2001. s. 138–142.)
Pozitivní štítkování
Teorie štítkování je velmi zajímavá, protože pokud lidem přiděluje pozitivní štítky, snaží se s těmito pozitivními rolemi ztotožnit, čímž se společnost stává lepší. Je zajímavé, do určité míry pozorovat vztah člověka k ostatním lidem. Pokud nás společnost považuje za přísného, chováme se tak, pokud nás lidé považují za nezábavného, nesnažíme se je o opaku přesvědčit.
Turner, J. Sociologie. ZYSK I S-KA: Wydawnictwo. Poznaň 1998. s. 69
Lubecová, G. – Ondrejkovič, P. Kriminalita. in: Sociální patologie, ed. P. Ondrejkovič, Bratislava: VEDA 2001. s. 138–142
