Etnometodologie
Etnometodologie je jedním z vedlejších sociologických směrů. Vysvětluje, co se ve společnosti děje. Ne všechny společenské paradigmy zdůrazňují vliv sociální struktury na chování jedince, konkrétně efekt vlivu norem, hodnot, faktorů různých kontrol a podobně. Etnometodologie se zabývá právě těmito problémy společnosti.
Zástupci etnometodologie
Jedním z hlavních představitelů etnometodologie je Garfinkel, dalšími jsou Heritage, Greatbach, ale i různí jiní autoři. Tito zástupci mají společnou ideu, podle níž lidé neustále usilují o porozumění životu, který prožívají. Současně se snaží naplňovat očekávání ostatních lidí, zejména ta, která jsou skutečně reálně očekávaná.
Reálná očekávání
Pokud lze považovat za normu, že všichni ve výtahu hledí na přední dveře, a někdo se dívá do horního zadního rohu, vyvolává to u ostatních překvapení. Můžeme tedy konstatovat, že to není v souladu s reálnými požadavky a očekáváními lidí. „Reálná očekávání ovlivňují to, co člověk ve společnosti dělá.“ (Turner, J. Sociologie. ZYSK I S-KA: Wydawnictwo. Poznaň 1998. s. 69).
Teorie štítkování
S etnometodologií je úzce spjata teorie štítkování. Mnozí ji spojují s řešením některých společenských problémů. Tato teorie tvrdí, že lidé se budou chovat podle toho, jaký štítek jim přisoudíme. Pokud někoho označíme za kriminálníka, je pravděpodobnější, že se bude v budoucnu takto chovat. „Naopak, pokud někomu přidělíme štítek poctivého člověka, bude se snažit chovat jako čestný jedinec.“ (Lubecová, G. – Ondrejkovič, P. Kriminalita. In: Sociální patologie, ed. P. Ondrejkovič, Bratislava: VEDA 2001. s. 138–142.)
Pozitivní štítkování
Teorie štítkování je velmi zajímavá, protože pokud lidem přisuzuje pozitivní štítky, snaží se identifikovat se svou pozitivní rolí, čímž se společnost stává lepší. Je zajímavé do jisté míry sledovat vztah člověka k ostatním lidem. Pokud nás společnost považuje za přísného, chováme se tak, pokud nás lidé vnímají jako nezábavné, nesnažíme se je o opaku přesvědčit.
Turner, J. Sociologie. ZYSK I S-KA: Wydawnictwo. Poznaň 1998. s. 69
Lubecová, G. – Ondrejkovič, P. Kriminalita. In: Sociální patologie, ed. P. Ondrejkovič, Bratislava: VEDA 2001. s. 138–142
