Eurozóna tvoří 19 členských států Evropské unie, jejichž měnou je euro. Zahrnuje také mimoevropská území některých členských států Evropské unie, jako jsou například portugalské souostroví v Atlantickém oceánu Madeira a Azory, Kanárské ostrovy a některá zámořská území patřící Francii. Euro jako oficiální měnu používají i někteří nečlenové eurozóny, mezi něž patří Andorra, Monako, Vatikán, San Marino a neoficiálně také Černá Hora a Kosovo.
Devět států Evropské unie zatím euro jako svou měnu nezavedlo. Jsou to státy, které mají tzv. výjimku z hospodářské a měnové unie. Spojené království a Dánsko mají trvalou výjimku, nejsou tedy vůbec povinny zavést euro. Ostatní státy mají dočasnou výjimku a v budoucnu jsou povinny euro zavést. Zavedení eura představuje třetí etapu hospodářské a měnové unie.
Zavedení eura předcházelo splnění konvergenčních kritérií, nazývaných Maastrichtské.
Konvergenční kritéria, nebo Maastrichtská kritéria, jsou podmínky, které musí členské státy eurozóny splnit, aby mohly přijmout jednotnou měnu euro.“ 6
Členské země po přijetí eura musí dosáhnout vysokého stupně udržitelné hospodářské konvergence, která je vyhodnocována na základě plnění tzv. Maastrichtských konvergenčních kritérií. Aby bylo zaručeno udržitelné sbližování potřebné pro výkon Hospodářské a měnové unie (HMÚ), smlouva stanovuje pět konvergenčních kritérií:
- Cenová stabilita: průměrná inflace za posledních 12 měsíců, měřená podle harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP), nesmí přesáhnout průměr tří zemí EU s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability o více než 1,5 procentního bodu.
- Fiskální deficit: deficit veřejných financí za poslední rok před hodnocením, posuzovaný metodikou ESA 95, nesmí přesáhnout 3 % HDP.
- Hrubý vládní dluh: veřejný dluh nesmí přesáhnout 60 % HDP, nebo musí klesat.
- Stabilita směnného kurzu: dva roky před hodnocením musí být měna země zapojena do mechanismu směnných kurzů ERM II. Během tohoto období nesmí dojít jednostranně k devalvaci, nesmí dojít k opuštění dohodnutého fluktuačního pásma a měna musí být obchodována blízko střední parity.
- Stabilita dlouhodobých úrokových sazeb: průměr tržních úrokových sazeb dlouhodobých vládních dluhopisů nesmí přesáhnout průměr tří zemí EU s nejlepšími výsledky v oblasti cenové stability o více než dva procentní body.
Euro je po americkém dolaru druhou nejdůležitější měnou v mezinárodním měnovém systému.
Euroskupina
Euroskupina je neformální orgán, v jehož rámci ministři členských států eurozóny jednají o záležitostech týkajících se eura, za které nesou společnou odpovědnost.
Její hlavní úlohou je zajistit úzkou koordinaci hospodářských politik mezi členskými státy eurozóny. Rovněž usiluje o prosazování podmínek pro silnější hospodářský růst.
Euroskupina odpovídá také za přípravu summitů eurozóny a za jejich následné kroky.
Euroskupina obvykle zasedá jednou za měsíc, vždy před zasedáním Rady pro hospodářské a finanční záležitosti. Na zasedáních Euroskupiny se účastní také místopředseda Komise pro hospodářské a měnové záležitosti a prezident Evropské centrální banky.
Euroskupina si volí předsedu na funkční období 2,5 roku. Současným předsedou je Jeroen Dijsselbloem, ministr financí Nizozemska.
Euroskupina každých 6 měsíců přijímá svůj pracovní program. V tomto programu jsou vymezeny hlavní oblasti činnosti a stanoven předběžný program nadcházejících zasedání Euroskupiny.
Střední parita a systém ERM II
Aby Slovensko, resp. kterýkoliv člen EU, mohl být přijat do HMÚ, musí být jeho měna minimálně po dobu dvou let před datem vstupu do HMÚ v systému mechanismu směnných kurzů. Tabulka 2 zobrazuje plánované vstupy jednotlivých nových členských zemí do systému mechanismu směnných kurzů (ERM II).
Střední parita měny (u nás slovenské koruny) vůči euru je před vstupem do kurzového systému fixována a během následujících dvou let se může pohybovat v rámci fluktuačního pásma (standardně se volí parita +/- 15 %) okolo střední parity, aniž by došlo ke devalvaci střední parity. Je to podmínka pro vstup země, která má stabilní národní měnu. Stanovení střední parity pro země Evropské unie (dále jen „EU“).
Na základě střední parity a fluktuačního pásma jsou stanoveny kurzy pro povinné intervence. Tyto intervence jsou vždy dohodou mezi Evropskou centrální bankou a příslušnou národní bankou, v souladu s článkem 1.2 dohody z 1. září 1998 mezi Evropskou centrální bankou a národními centrálními bankami členských států, které nejsou součástí eurozóny, a která stanovuje provozní postupy pro mechanismus směnných kurzů v třetí etapě hospodářské a měnové unie.
Výhody jednotné měny:
Zavedení společné měny sjednotilo finanční trhy členských států EU a postupně se vytváří společný finanční trh Unie. Euro vzhledem k důvěryhodnosti rozsáhlého evropského finančního trhu bude stabilnější a odolnější vůči spekulacím než národní měny jednotlivých členských států EU. Výhodou zavedení společné měny při obchodování na finančních trzích je také standardizace obchodování a vyloučení kurzového rizika v dlouhodobých smlouvách mezi subjekty z členských států HMÚ.
Zavedením společné měny vznikl i jeden z největších akciových trhů světa. Trendy, které by se měly v budoucnu ještě více prohlubovat:
- Investoři orientovaní na mezinárodní trhy mohou investovat bez větších obav z kurzového rizika.
- Národní investiční strategie budou nahrazeny nadnárodním a sektorovým přístupem.
- Obrat a likvidita akciových trhů se zvýší.
Zavedení a všestranné používání eura v praxi odstraňuje i měnové hranice mezi státy a vytváří nové možnosti platebních systémů.
Výhody eura pro podnikatele
- Snížení nákladů při konverzi eura
- Eliminace kurzového rizika
- Možnost vedení jednoho účtu pro všechny partnery v eurozóně
- Vyjádření cen také v eurech – jednoduché srovnání.
Výhody eura pro spotřebitele
Jednotná měna je přínosem pro cestovatele, kteří nemusí při přechodu z jedné země do druhé měnit peníze a ztrácet tak procenta při každé transakci. Platby a přeprava zboží v rámci členských zemí EU jsou rychlejší, spolehlivější a levnější. Přechod na euro přinesl obchodníkům i spotřebitelům větší jistotu ohledně ceny, za kterou se zboží prodává. Nová měna měla také vliv na zvýšení konkurence na jednotném trhu.
Z hlediska ochrany spotřebitelů při přechodu na novou měnu přijala Evropská rada nařízení, které mimo jiné zakázalo zneužití přechodu na euro k úpravám smluvních podmínek či odstoupení od smlouvy. Nařízení rovněž stanovilo přesná pravidla zaokrouhlování směrem dolů i nahoru při výměně národních měn za eura a centy a stanovilo závazné směnné kurzy platné k 1. lednu 1999.
Země eurozóny zavedly pro spotřebitele od roku 1999 paralelní označování cen zboží v národní měně i v eurech.
Nevýhody eura
Hlavní nevýhodou společné měny euro je ztráta nezávislé měnové politiky státu, který euro přijal. Rozhodnutí Evropské centrální banky budou pravděpodobně ovlivňována velkými státy eurozóny, jako jsou Německo, Francie a Itálie. Co se děje v těchto zemích, bude mít vliv i na ostatní členy eurozóny. Další nevýhodou jsou vysoké náklady na změnu měny země.
Evropský systém centrálních bank (ESCB)
Evropský systém centrálních bank tvoří Evropská centrální banka (ECB) a národní centrální banky (NCB) 28 členských států Evropské unie (EU). Z formálního hlediska je ESCB dvouúrovňová organizace, která má 29 členů. Zahrnuje ECB, 19 členských států eurozóny a 9 NCB těch členských států, které euro ještě nezavedly (Bulharsko, Česko, Chorvatsko, Dánsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko, Spojené království). Na rozdíl od ESCB pojem Eurosystém zahrnuje ECB a NCB pouze těch členských států, které již zavedly euro.
Eurosystém
Hlavním cílem Eurosystému je udržovat v eurozóně cenovou stabilitu a chránit tak kupní sílu eura. Zajištění cenové stability je nejdůležitějším přínosem měnové politiky při vytváření příznivého ekonomického prostředí a zabezpečování vysoké úrovně zaměstnanosti. V rámci jednotné měnové politiky ECB stanovila přesnou definici svého hlavního cíle. Cenovou stabilitou se rozumí meziroční zvýšení spotřebitelských cen nižší než dvě procenta, přičemž cílem je udržet cenovou stabilitu z hlediska střednědobého horizontu.
Eurosystém závisí na bezpečném fungování bankovního systému, prostřednictvím kterého se uskutečňují měnověpolitické operace. Jako kanál měnověpolitických transakcí zaměřených na dodání nebo odčerpání likvidity z eurozóny může sloužit až osm tisíc úvěrových institucí (komerční banky, spořitelny či jiné finanční instituce) v dvanácti členských zemích.
Eurosystém má proto zásadní zájem na efektivním fungování a stabilitě bankovního systému. Není proto překvapivé, že sleduje vývoj v bankovním sektoru, i když zodpovědnost za bankovní dohled nadále zůstává v rukou národních orgánů.
Základní úkoly Eurosystému
- stanovuje a realizuje měnovou politiku v eurozóně,
- provádí devizové obchody, ukládá a spravuje oficiální rezervy zemí eurozóny,
- vydává bankovky v eurozóně,
- podporuje plynulý chod platebních systémů.
Měnovou politiku stanovuje Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Základní kapitál Evropské centrální banky činí 5 miliard eur. Má podobu akcií, jejichž upisovateli a držiteli mohou být výlučně centrální banky členských států Evropské unie. Prezidentem ECB je Mario Draghi.
Eurosystém a ESCB řídí orgány ECB s rozhodovací pravomocí, kterými jsou Výkonná rada a Rada guvernérů. Dále byl ustanoven třetí, přechodný orgán s rozhodovací pravomocí, kterým je Generální rada. Její vznik souvisí s existencí členských států EU, které euro ještě nezavedly.
Výkonná rada
Zahrnuje prezidenta a místopředsedu ECB, stejně jako dalších čtyři členy na úrovni hlav států nebo vlád členských států, které zavedly euro. Je orgánem, v němž nemá každý členský stát svého zástupce. Délka funkčního období členů výkonné rady je osm let. Výkonná rada je odpovědná za každodenní řízení ECB.
Rada guvernérů
Je nejvyšším rozhodovacím orgánem ECB, který tvoří všichni členové výkonné rady a guvernéři NCB členských států, které zavedly euro. V současnosti má tedy 24 členů.
Rada guvernérů odpovídá zejména za:
schvalování nařízení a přijímání rozhodnutí potřebných k zajištění plnění úkolů svěřených Eurosystému.
Každý člen rady má jeden hlas, rada rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů.
Generální rada
Skládá se z prezidenta a místopředsedy ECB, stejně jako z guvernérů NCB všech 28 členských států EU. Rada plní především úkoly související se zaváděním eura ve všech členských státech, stejně jako některé funkce v rámci činností ESCB, například poradní role, shromažďování statistických informací, předkládání zpráv ECB a podobně.
Nezávislost ECB
- institucionální nezávislost: Evropská centrální banka a národní centrální banky nesmějí přijímat ani požadovat pokyny od orgánů Evropské unie ani od národních vlád;
- funkční nezávislost: hlavním cílem měnové politiky musí být cenová stabilita;
- osobní nezávislost: funkční období členů vrcholných orgánů Evropské centrální banky a národních centrálních bank je minimálně pět let a nelze je odvolat z politických důvodů;
- finanční nezávislost: vlády nesmějí využívat národní centrální banky k financování rozpočtových výdajů a nesmějí ovlivňovat rozpočty těchto bank.
Úkoly ECB
- dbát na udržení cenové stability v rámci Evropského měnového systému (boj proti inflaci);
- provádět operace na volném trhu;
- podporovat obecnou hospodářskou politiku Společenství;
- definovat a řídit měnovou politiku Společenství;
- řídit devizové obchody;
- spr
