Euro
Euro (€) je měna a měnová jednotka. Je oficiální měnou v 19 z 28 zemí Evropské unie (Evropské měnové unie / eurozóny) a v šesti zemích mimo EU. V dalších čtyřech zemích a ve dvou měnových oblastech je pevný směnný kurz k euru. Je to po americkém dolaru druhá nejdůležitější měna v mezinárodním měnovém systému. Měnovou politiku tvoří Evropská centrální banka sídlící ve Frankfurtu nad Mohanem. Od 1. ledna 2009 je euro oficiální měnou Slovenska.
Státy používající euro
Mezi státy používající euro a státy s měnami navázanými na euro patří:
- členské státy eurozóny
- evropské státy a území mimo eurozónu používající euro
- mimoevropská území členů eurozóny, která nejsou součástí EU, používající euro
- státy EU s měnami navázanými na euro (pevně nebo s fluktuačním pásmem)
- evropské státy mimo EU s měnou pevně navázanou na euro
- africké země používající CFA frank
- území v Tichém oceánu používající CFP frank
- ostatní země s měnami pevně navázanými na euro
Bankovky a mince
Euromince
Euromince nebo eurové mince jsou mince měny Evropské měnové unie euro a spolu s eurobankovkami byly uvedeny do oběhu 1. ledna 2005 jako hotovostní platidlo. Jedno euro se dělí na 2 × 50 centů. Platební prostředky nižších nominálních hodnot (nominálů) jsou emitovány ve tvaru mincí, jejichž počet byl stanoven na osm. Mince mají stanovenou společnou rubovou stranu (reverz) pro všechny emitující národní banky eurozóny (včetně mikrostátů na základě zvláštních dohod) a lícovou národní rubovou stranu (averz) s vlastním motivem emitující národní banky.
Určité nejasnosti týkající se lícové a rubové strany euromince byly upřesněny na neformálním zasedání Rady ministrů financí ve Veroně v dubnu 1996 takto: společná strana je rubovou (averz) a národní strana je lícovou (reverz). Počty oběžných mincí a různých pamětních mincí byly v rámci eurozóny upraveny do přesných kvót. Volba motivů rubových stran mincí je v kompetenci emitujících národních bank, zatímco změna mincí jako celku je v kompetenci Evropské centrální banky (ECB).
Eurobankovky
Eurobankovky nebo eurové bankovky jsou bankovky společné měny eurozóny. Byly uvedeny do oběhu Evropskou centrální bankou v roce 2002. V oběhu je sedm nominálních hodnot eurobankovek rozlišených velikostí a barvou, jejichž design je identický v celé eurozóně (bez národních motivů) bez ohledu na místo tisku a vydávající centrální banku.
Design eurových bankovek navrhl rakouský výtvarník Robert Kalina v celoevropské soutěži vypsané 12. 2. 1996 Radou Evropského měnového institutu (EMI), předchůdce ECB. Vítězné výtvarné návrhy (3. 12. 1996) byly inspirovány tématem Epochy a slohy v historii evropské kultury. Bankovky zachycují architektonické styly sedmi období evropské kulturní historie – antika (5 eur), románský sloh (10 eur), gotika (20 eur), renesance (50 eur), baroko a rokoko (100 eur), secese (200 eur) a moderní architektura (500 eur). Styly zdůrazňují tři architektonické prvky – okna, brány a mosty.
Okna a brány na lícové straně bankovek symbolizují ducha otevřenosti a spolupráce v Evropské unii. Rubová strana bankovek zobrazuje most typický pro dané období kulturního vývoje v Evropě; mosty jsou metaforou vztahů mezi národy v Evropě a jejich vzájemných vztahů k zbytku světa.
Společným znakem všech nominálních hodnot na lícové straně je vlajka Evropské unie, zkratka Evropské centrální banky v pěti jazykových ekvivalentech odpovídajících jedenácti úředním jazykům v době zavedení eura (BCE, ECB, EZB, ΕΚΤ, EKP), název měny v latině a řečtině („EURO/ΕΥΡΩ“), podpis aktuálního prezidenta ECB v době vydání bankovky a na rubové straně mapa Evropy. Součástí designu je také dvanáct hvězd Evropské unie.
Výhody jednotné měny
Od 1. ledna 2002 se ve všech státech Evropské měnové unie začaly postupně zavádět bankovky a mince nové jednotné měny – eura. Dosavadní měny jednotlivých států se začaly postupně stahovat z oběhu. V praxi to znamenalo, že banky a velké obchodní společnosti vydávaly zásadně eura. Podobně i obchodníci přijímali původní peníze, ale vydávali v eurech. Od 1. ledna 2002 se již všechny bezhotovostní transakce uskutečňují v této měně. Firmy sídlící v eurozóně používají od tohoto dne výlučně euro, do eura byly převedeny také všechny aktiva i státní vklady.
Od 1. ledna 2002 je možné vybírat eura také z bankomatů. Výměna národních měn za euro nebyla řízena centrálně, každý stát si vypracoval vlastní plán výměny. Národní měny bylo možné vyměnit i po skončení platnosti jejich užívání, kterou si většina států stanovila na 28. únor 2002.
Zavedení společné měny sjednotilo finanční trhy členských států EU a postupně vytváří společný finanční trh unie. Euro bude vzhledem k důvěryhodnosti rozsáhlého evropského finančního trhu stabilnější a odolnější vůči spekulacím než byly národní měny jednotlivých členských států EU. Výhodou zavedení společné měny při obchodování na finančních trzích je také standardizace obchodování a vyloučení kurzového rizika u dlouhodobých smluv v rámci subjektů z členských států EMU.
Zavedením společné měny vznikl také jeden z největších akciových trhů světa. Trendy, které by se měly v budoucnu ještě více prohlubovat:
- Investoři orientovaní na mezinárodní trhy mohou investovat bez větších obav z kurzového rizika
- Národní strategie v investování budou nahrazeny nadnárodním a sektorovým přístupem
- Obrat a likvidita akciových trhů se zvýší
- Zavedení a všestranné používání eura v praxi odstraňuje také měnové hranice mezi státy a vytváří nové možnosti platebních systémů
- Snížení nákladů při konvertování eura
- Odstranění kurzového rizika
- Možnost vedení jednoho účtu pro všechny partnery eurozóny
- Vyjádření cen i v eurech – jednoduché porovnání
- Jednotná měna je přínosem pro cestující, kteří nemusí při přecházení z jedné země do druhé měnit peníze a ztrácet tak procenta u každé transakce
- Platby a přeprava zboží v rámci členských zemí EU jsou rychlejší, spolehlivější a levnější
Obchodníkům i spotřebitelům přinesl přechod na euro více jistoty také co se týče ceny, za kterou se zboží prodává. Nová měna měla vliv i na zvýšení konkurence na jednotném trhu.
Ekonomická kritéria pro zavedení jednotné měny
Členské státy unie, které chtějí zavést euro, musí sladit stav svého hospodářství (tento trend je známý pod pojmem dosažení konvergence). Kritéria tohoto sbližování jsou následující:
- členské státy se musí vyvarovat nadměrného rozpočtového deficitu. Jejich připravenost se posuzuje podle dvou tzv. konvergenčních kritérií. Státní rozpočtový deficit nesmí překročit 3 % hrubého domácího produktu a státní dluh nesmí překročit 60 % hrubého domácího produktu;
- míra inflace by neměla přesáhnout průměrnou roční míru inflace dosaženou ve třech státech EU s nejnižší mírou inflace o více než 1,5 %;
- měna země by se měla udržet v rámci běžného fluktuačního pásma Evropského měnového systému alespoň po dobu dvou let;
- úrokové sazby by neměly překročit o více než 2 % průměrné úrokové sazby tří členských států s nejnižší mírou inflace v Evropské unii. Pakt stability a rozvoje je soubor zákonů a postupů, které schválily hlavy států a představitelé vlád na amsterdamském summitu Evropské unie v červnu 1997. Vycházel z nutnosti konvergence států s měnou euro, která se stala aktuální po 1. lednu 1999.
Zasedání Evropské rady v Amsterdamu schválilo detaily nového mechanismu směnných kurzů, který platí od 1. ledna 1999. Smyslem tohoto opatření je, aby země mimo eurozónu zvyšovaly stabilitu své politiky a posilovaly konvergenci. To jim pomůže při adaptaci na společnou měnu. Tento mechanismus zároveň pomůže chránit tyto země a členské země eurozóny před svévolnými operacemi na devizových trzích a vytvoří stabilní směnné kurzy mezi státy s měnou euro a ostatními zeměmi.
Historie vzniku společné měny
Přehled hlavních milníků vzniku společné měny eurozóny:
- 1. července 1990 – První stadium hospodářské a měnové unie. Plně se liberalizovaly kapitálové pohyby v členských státech EU (kromě dočasně povolených výjimek).
- 1. ledna 1993 – Dokončení budování jednotného trhu.
- 1. listopadu 1993 – Došlo k zamrazení složení ECU. Smlouva o Evropské unii podepsaná v Maastrichtu vstoupila v platnost. Začíná druhé stadium Evropské hospodářské a měnové unie.
- 1. ledna 1994 – Ve Frankfurtu nad Mohanem byl založen Evropský měnový institut (EMI). Posílily se procedury zaměřené na koordinaci ekonomických politik na evropské úrovni.
- 31. května 1995 – Komise přijímá Zelenou knihu o společné měně (scénář přechodu ke společné měně).
- 5. a 6. prosince 1995 – Evropská rada v Madridu. Pro společnou měnu byl přijat název euro. Dokončil se technický scénář zavedení eura a časový plán přechodu ke společné měně v roce 1999 (ukončení celého procesu se plánuje na rok 2002).
- rok 1996 – EMI specifikoval regulační, organizační a logistický rámec pro Evropskou centrální banku (ECB) a Evropský systém centrálních bank (ESCB). Komise, Rada a EMI připravily legislativu o ECB a ESCB a o zavedení společné měny.
- rok 1998 – Předsedové států a vlád rozhodli, které členské státy se jako první zúčastní společné měny na základě konvergenčních kritérií a ve světle ekonomických údajů za rok 1997. Členské státy ustavily Výkonnou radu ECB. ECB a Rada určili termín zavedení eurobankovek a euromincí. Rada a členské státy začaly razit euromince. Rada přijímá legislativu týkající se upsání kapitálu, sběru statistických informací, minimálních rezerv, konzultací ECB atd. ECB a ESCB se připravovaly na zahájení činnosti ECB.
- 1. ledna 1999 – Začalo třetí stadium hospodářské a měnové unie. Rada fixovala vzájemné kurzy měn zúčastněných zemí a jejich kurzy vůči euru. Euro se stalo měnou v pravém slova smyslu a ECU přestává existovat. Nařízení Rady tvoří právní rámec pro zavedení eura vstoupila v platnost.
- 1. ledna 1999 – 1. ledna 2002 – ESCB vytváří a vykonává společnou měnovou politiku a řídí zahraniční měnové operace v euru. Členské státy vydávají nové veřejné dluhopisy denominované v eurech. ESCB směňuje měny s neodvolatelně fixovaným kurzem.
- 1. ledna 2002 – ESCB bude postupně uvádět do oběhu eurobankovky a stahovat z oběhu národní bankovky. Členské státy EMU budou postupně uvádět do oběhu euromince a stahovat z oběhu národní mince.
- 1. března 2002 – Konec platnosti národních měn v běžném platebním styku.
- 1. července 2002 – Přechod k euru je ukončen ve všech zúčastněných členských státech.
Aktuální kurz eura
Podívejte se na aktuální kurz eura online a grafy vývoje kurzu eura vůči cizím měnám:
- Kurzy cizí měna / EUR
- Kurzy EUR / cizí měna
