Externí prostředí a jeho prognóza

Předvídání vývoje externího prostředí

Je to další úkol analýzy externího prostředí. Metodami prognózování se zabývá vědní disciplína – prognostika.

Prognóza a proces prognózování.

Prognóza – jako výsledek prognózování představuje kvalifikovanou předpověď o budoucím vývoji jevů a procesů. Stanoví kvalitativní a kvantitativní parametry budoucích událostí a termín jejich vzniku. Jejím účelem je snížit míru nejistoty budoucího vývoje. Úkolem prognózování je odhalování možných budoucích příležitostí a hrozeb pro podnik.

Podle časového horizontu dělíme prognózy na (závisí na druhu podnikání a proměnlivosti prostředí):

• dlouhodobé: 10 – 20 let,
• střednědobé: 5 – 10 let,
• krátkodobé: do 5 let.

Lze zaujmout postoj:

• zevnitř ven: objektem prognózování jsou podnikové aktivity nejcitlivější na vnější změny,
• zvenku dovnitř: pohled na mnoho oblastí vnějšího prostředí, které nemusí souviset se zkoumaným podnikáním.

Předvídání a adaptace v nestálém externím prostředí

Dva přístupy v strategickém myšlení:

• předvídání budoucnosti
  • typické pro západní Evropu a USA,
  • je rigorózní, analytické a kvantitativní,
• vymýšlení budoucnosti
  • typické pro východní Asii,
  • je subjektivní, staví na intuici, tušeních a originálních nápadech,
  • je tvořivé, chce vytvářet ideál.

Budoucnost se jeví jako soubor možností od známého k neznámému. Čtyři úrovně budoucnosti:

1. Jednoznačná budoucnost – typická pro zralá odvětví s ustálenou konkurenční strukturou.
2. Variantní budoucnost – soubor diskrétních scénářů a nejistota, zda některý z nich nastane. Typická pro dozrávající odvětví a/nebo regulovaná legislativními zásahy.
3. Souvislá budoucnost – prolínající se scénáře. Typické pro podniky v vznikajících a rostoucích odvětvích či podniky vstupující na nové trhy.
4. Nepředvídatelná budoucnost – neurčitá, jejíž hybné síly nelze kvantifikovat ani definovat. Typické pro vznikající odvětví a pro prostředí s nestabilitou.

Podnik na základě vnější míry nejistoty a vnitřních ambicí může zaujmout některý z navzájem se vylučujících postojů:

• pasivní – lhostejný k podnětům vnějšího prostředí,
• reaktivní – se zpožděním reaguje na vnější změny. Je to strategie trvalého zaostávání,
• preaktivní – předem se zabezpečuje a pojišťuje proti negativním důsledkům vnějších změn,
• vyčkávací – v pohotovosti a připravuje se na vhodný okamžik využití příležitostí,
• adaptivní – rychle a pružně reaguje na příležitosti na existujících trzích téměř v reálném čase,
• tvořivý – iniciativní při zrodu a rozvoji nového odvětví. Je průkopníkem.

Výběr vhodného postoje podniku k vnějšímu prostředí je podmíněn nejen čtyřmi úrovněmi budoucnosti, ale podstatnou roli hraje i životní cyklus odvětví.

Odvětví ve fázích:

• vzniku – tvořivý postoj,
• růstu a zrání – vhodný pro adaptivní a vyčkávací postoj,
• zralosti – preaktivní a reaktivní postoj,
• úpadku – pasivní postoj.

Externí riziko známe:

• symetrické riziko: výnosy i ztráty budou značné a stejně velké. Podniky s tvořivým postojem,
• nesymetrické riziko: vysoké výnosy a nízké ztráty. Vyčkávací i průkopnické strategie,
• malé nebo žádné riziko: opatření vhodná a užitečná ve většině situací. Důležitá součást jakékoliv strategie.

PROGNOSTICKÉ METODY

Matematicko-statistické metody:

• zpracovávají rozsáhlý soubor kvantitativních údajů,
• předpokládá se, že zákonitosti minulého a současného období budou platit i v budoucnosti, což nemusí vždy odpovídat skutečnosti.

Heuristické metody:

• založené na výpovědi expertů (odborné vzdělání, praxe,..),
• nacházejí uplatnění v oblastech, kde budoucí vývoj nelze odvodit z minulosti.

Matematicko-statistické a heuristické metody prognózování.

MATEMATICKO-STATISTICKÉ METODY

1. Extrapolační metody
   1. Jednoduchá extrapolace
   2. Analytická extrapolace
      1. Metoda rozkladu faktorů vývoje
      2. Metoda vedoucího trendu
      3. Metoda obalové křivky
2. Ekonomicko-matematické modelování

1. Extrapolační metody:

Jsou založené na prodlužování dosavadních vývojových tendencí do budoucnosti, pokud je lze vyjádřit matematickou funkcí a graficky znázornit. Doporučuje se podle konkrétních případů použít exponenciální, parabolické a logistické funkce.

Aa. Jednoduchá extrapolace

Založena na předpokladu, že v budoucnu budou platit stejné podmínky jako v minulosti. Tato metoda je nejméně dokonalým způsobem prodlužování trendů a používá se jako předběžná informace o budoucím vývoji.

Ab. Analytická extrapolace

Je založena na odhalování a analýze kauzálních vztahů ovlivňujících minulý a budoucí vývoj objektu prognózy. Podle způsobu identifikace podmínek vývoje rozlišujeme tyto metody:

• metoda rozkladu faktorů vývoje,
• metoda vedoucího trendu,
• metoda obalové křivky.

2. Ekonomicko-matematické modelování

Je založené na sestavení modelu složitého problému a nalezení optimální varianty. Při volbě varianty se používají metody lineárního a dynamického programování, metody teorie her, simulace …

HEURISTICKÉ METODY

• delfská metoda
  • shromažďuje, systematicky třídí a zpřesňuje názory expertů na objekt prognózy,
  • základem je anonymita respondentů a zpětná vazba informací,
  • je vhodná zejména pro prognózování široké a vícestranné problematiky.
• brainstorming
  • je systematicky vedená rychlá diskuse mezi experty různé odbornosti s cílem podnítit nová řešení týkající se předem zvoleného problému,
  • hlavními přednostmi metody jsou poměrně vysoká rychlost získávání výsledků a poměrně nízká organizační a finanční náročnost.
• brainwriting
  • metoda odvozená od brainstormingu,
  • organizuje se podobným způsobem, ale diskuse probíhá výhradně písemnou formou,
  • účastníkům písemné diskuse jsou předloženy formuláře s jednotným tématem k řešení,
  • formuláře mohou kolovat mezi experty v několika kolech.

• metoda scénáře
  • logicky a chronologicky popisuje vývojové etapy objektu prognózy, ukazuje, jak se může budoucí stav vyvinout ze současné situace,
  • scénář vychází z reality, že budoucnost je neznámá a nelze ji s jistotou předpovědět,
  • scénář vypráví příběh, v němž se objevují kombinace budoucích situací, které mohou skutečně nastat, a zároveň počítá i s příchodem průlomových změn, na které je třeba se připravit.
• morfologická analýza
  • hlavním metodickým nástrojem je morfologická matice,
  • slouží k systematické a úplné dekompozici řešeného problému na elementární prvky.
• synektická metoda
  • je založená na předpokladu, že pravděpodobnost úspěšného vyřešení problému se zvyšuje pochopením emočních a iracionálních složek tvořivého procesu, které jsou považovány za důležitější než intelektuální a racionální prvky.