Finance

Planner

Definice pojmu finance

Finance představují souhrn ekonomických jevů spojených se shromažďováním a výdaji peněžních nebo finančních prostředků, nazývaných také peněžní masa. Finance jsou soustavou peněžních operací s reálnými penězi, jimiž dochází ke změně peněžních prostředků u ekonomických subjektů za účelem rozdělení a realizace národního důchodu. Pojem financí představuje soustavu peněžních vztahů spojených se získáváním a použitím nasbíraných prostředků.

Peněžní jevy a operace

Finance lze chápat také jako peněžní jevy a operace. V naturálním hospodářství se nepoužívá výraz peníze ani finance. Základní podmínkou peněžních jevů a operací je zbožově-peněžní hospodářství.

Finance jako věda o peněžních jevech a operacích jsou odvětvím ekonomie. Předmětem financí je především pohyb peněz, jejich tvorba v bankovním sektoru, jejich oběh mezi různými hospodářskými subjekty a jejich skupinami, ukládání úspor a také peněžní rezervy. Mezi jednotlivými subjekty tak vznikají různé peněžní vztahy.

Peněžní vztahy

Finančními jevy se zabývají i jiné vědní disciplíny (například právo). Peněžní vztahy mohou být nenávratné (platby za zboží a služby), návratné (úvěr…) a peněžní vztahy s podmíněnou návratností, které se vyznačují pojmem neekvivalentnost (pojištění). Peněžní vztahy z hlediska věcného (z hlediska subjektů) dělíme na:

Veřejné a soukromé finance

Finance představují peněžní prostředky získávané a využívané různými hospodářskými subjekty, mezi které lze zahrnout veřejný sektor, výrobní a obchodní podniky, podniky služeb a spotřebitelské jednotky. Z hlediska subjektů můžeme rozdělit finance na:

Peněžní prostředky a finance

Peněžní prostředky

Peněžní prostředky vyjadřují míru hodnoty v účetnictví (Účetnictví), statistice a dalších typech evidence (Kalkulace a rozpočty) – důsledek materiálového charakteru produkce, kdy materiálové prostředky mají svou hodnotu vyjádřenou cenou. Analýza peněžních prostředků ve financích se zabývá analýzou finančních kategorií, jako jsou cena, úroková míra, míra zdanění, devizové kurzy apod.

Finance

Finance představují ekonomickou stránku hospodaření s penězi v oblasti veřejných financí (stát, samospráva) nebo soukromých financí (podniky, banky, domácnosti). Předmětem zájmu financí je pohyb peněz a tyto kategorie:

  • tvorba peněz v bankovním systému
  • oběh peněz mezi různými hospodářskými jednotkami a jejich skupinami
  • ukládání peněz ve formě úspor a peněžních rezerv

Finanční management

Analýza pohybu peněz ve financích není omezena pouze na oblast vlastních peněžních jevů, provádí se i na základě a v souvislosti s průběhem jevů v reálné/hmotné sféře hospodářství, a to na základě výroby, dělby, individuální i kolektivní spotřeby, investic či zahraniční výměny.

Finanční management nebo finanční řízení je subjektivní ekonomická činnost zabývající se získáváním potřebného množství peněz a kapitálu z různých zdrojů financování, dále alokací peněz do různých forem nepeněžního majetku a rozdělováním zisku s cílem maximalizovat tržní hodnotu vlastního majetku firmy. Oblasti finančního managementu jsou finanční plánování, finanční rozhodování, organizace finančních procesů, finanční analýza a kontrola.

Finanční plánování

Finanční plánování určuje dlouhodobou i krátkodobou potřebu finančních prostředků. Finanční plánování je proces, který předpokládá promítnout do podnikového finančního plánu nejen cíle podniku, ale také způsob a nástroje, jimiž mají být tyto cíle dosaženy.

Finanční rozhodování

Finanční rozhodování na základě potřeb lidí hledá alternativní řešení, hodnotí a rozhoduje, která alternativa bude realizována. Finanční rozhodování je spojeno s procesem výběru optimální varianty získávání peněz a přijímání efektivních investičních rozhodnutí. Při finančním rozhodování se obvykle uplatňují tato pravidla:

  • preferuje se větší výnos před menším
  • preferuje se menší riziko před větším
  • větší riziko přináší vyšší výnos
  • preferuje se získání peněz dříve než stejná hodnota získaná později
  • procento výnosu musí být vyšší než u jiných alternativních rozhodnutí
  • investování má zvětšit buď majetek podniku, cash flow nebo zisk

Finance a podnik

Podnikové finance představují soustavu peněžních vztahů, do kterých podnik vstupuje při získávání finančních zdrojů (financování), při jejich alokaci a vázání v jednotlivých složkách majetku (investování), při produktivním využívání tohoto majetku a při rozdělování dosažených výsledků. Předmětem finančního řízení v podniku je:

  1. získávání finančních zdrojů
  2. alokace finančních zdrojů
  3. investování

Financování a investování plynule mění základní stanovené veličiny podniku, a to majetek a zdroje jeho krytí, které jsou zachyceny v rozvaze podniku

  • zdroje krytí majetku – vlastní jmění, cizí zdroje a ostatní pasiva, majetek – stálá a oběžná aktiva
  • peníze zajišťují platební schopnost (likviditu)
  • ve financích a účetnictví představuje podnikový kapitál souhrn všech prostředků vložených do majetku podniku vlastníky (vlastní kapitál) a věřiteli (dluhy, cizí kapitál)
  • dělí se z hlediska vlastnických vztahů i z hlediska doby splatnosti (krátkodobý, dlouhodobý, resp. střednědobý kapitál)

Podnikový kapitál je souhrn všech peněžních prostředků, které jsou vázány v majetku podniku.

Každý z pojmů: peněžní prostředky, podnikový kapitál, finanční majetek představuje samostatnou finanční kategorii se specifickými vlastnostmi.

  • Finanční zdroje podniku jsou zdroje tvorby peněžních prostředků a podnikového kapitálu.
  • Získávání finančních zdrojů (kapitálu) pro běžné i budoucí finanční potřeby podniku ve všech jeho formách a využití těchto zdrojů na úhradu výdajů nazýváme financování.
  • Investování představuje finanční rozhodování o alokaci kapitálu. Činnost podniku má věcnou stránku (majetek) a peněžní stránku (finance).

Finanční trh

Finanční trh představuje určitý finanční systém, který je nedílnou součástí celého ekonomického systému. Je to trh, na kterém se setkává nabídka volných finančních prostředků ve formě úspor různých ekonomických subjektů a poptávka po těchto prostředcích také různých ekonomických subjektů.

Funkce finančního trhu

Mezi základní funkce finančního trhu patří:

  • funkce zabezpečení bohatství znamená, že finanční trh nabízí možnost, jak uchovat bohatství
  • funkce likvidity znamená, že bohatství ve formě různých finančních nástrojů lze rychle směnit za hotovost s velmi malým rizikem ztráty
  • úvěrová funkce vyjadřuje roli finančního trhu při poskytování úvěrů pro financování spotřeby a investičních výdajů
  • platební funkce znamená, že na finančním trhu je vybudován mechanismus pro realizaci plateb za zboží a služby
  • funkce ochrany proti riziku – životní, zdravotní, majetkové pojištění
  • politická funkce – vláda realizuje pomocí finančního trhu svou politiku
  • regulační funkce – přirozená a řízená regulace finančního trhu pomocí nástrojů regulace trhu

Typy investičních strategií

Základní typy finančních derivátů lze různými způsoby kombinovat, vytvářet jejich nové kombinace, používat je v nových souvislostech – vše s cílem co nejlépe přizpůsobit postupy a podmínky požadavkům klientů. Je tedy možné říci, že finanční deriváty jsou stavebním materiálem při kombinování investičních strategií subjektů na kapitálových trzích. Podle cílů, které tyto strategie sledují, je můžeme rozdělit do 4 skupin:

Další informace naleznete i na alternativních stránkách:

Uvedené strategie lze plně uplatnit pouze na rozvinutých kapitálových trzích. Proto rozvoj kapitálového trhu v dané zemi a intenzita jeho napojení na zahraniční kapitálové trhy jsou také limitujícími faktory rozvoje strategií finančního investování.

On-line ceny komodit a derivátů

Podívejte se na ceny komodit obchodovaných na světových burzách (světové ceny energií, kovů, obilovin a olejů, potravin a hospodářských zvířat). Přehled obchodovaných komodit a aktuální online ceny naleznete na stránce Komodity a deriváty – ceny online.

Dluhové instrumenty a deriváty finančního trhu

Z časového hlediska dělíme dluhové instrumenty a nástroje finančního trhu na:

Súvisiace články

Státní zásahy při nedokonalé konkurenci

Státní zásahy při nedokonalé konkurenci zahrnují různé formy zdanění monopolů, cenové kontroly jako nástroje proti inflaci, státní vlastnictví klíčových monopolů, regulace ekonomické i sociální povahy a protimonopolní politiky směřující k o