Finance a finanční řízení

FINANCE
(učebnice – str. 12)
Peněžní vztahy z hlediska subjektů:

Veřejné spotřebitelské jednotky – zabezpečují společenskou spotřebu obyvatelstva (na území, resp. sektory) – stát, samosprávné jednotky, rozpočtové a jiné organizace, které získávají příjmy z veřejných rozpočtů – veřejné finance
Podniky – výrobní jednotky, výrobní faktory využívají k zabezpečení produkce výrobků a služeb – princip hospodárnosti a finanční rovnováhy. Příjmy – hlavně prodej výrobků a služeb – soustava peněžních jevů – podnikové finance
Podniky poskytující zvláštní finanční služby – banky a pojišťovny – výrazné specifika – odlišná pravidla finančního hospodaření – bankovnictví a finančnictví
Domácnosti – soukromé spotřebitelské jednotky – specifické subjekty – získávají příjmy většinou mimo domácností

Analýza pohybu peněz ve financích je spojena také s analýzou peněžních kategorií:
– cena
– úroková míra
– míra zdanění
– valutový kurz
využívání peněz jako míry v účetnictví, statistice a jiných druzích evidence:
– důsledek továrního charakteru produkce (materiální statky …)
Peněžní vztahy mají odraz:

ve vztahu k minulosti – v účetnictví a finanční statistice
ve vztahu k budoucnosti – ve finančním plánování a různých prognózách
definice financí jako reálných peněžních jevů, které se liší od jejich obrazu v evidenci (účetní, statistické) a plánování

Finanční hospodaření – širší pojem než finance

zahrnuje všechny formy činnosti v oblasti peněžních jevů:
příprava provádění různých druhů peněžních operací (národní plánování)
skutečná realizace peněžních operací
evidence a analýza průběhu peněžních operací v minulosti s cílem získání podnětů pro další činnost

Finanční politika

stanovení cílů, které mají být dosaženy výsledkem finančního hospodaření, způsobů a metod jejich dosažení
obsah finanční politiky závisí na subjektu, který realizuje finanční hospodaření
FP podniku (např. velkého podniku v mezinárodním měřítku)
FP státu
FP institucí (banky, pojišťovny)

Cíl průmyslového podniku

zvyšování hodnoty podniku a maximalizace zisku
získání dominantní pozice na trhu přes inovace produkce a další

Cíle finančního hospodaření

dosáhnout optimálních výsledků finanční činnosti pro financování rozvojové činnosti
maximální kapitalizace dosažených příjmů po zdanění
optimální využívání vnějších zdrojů financování (bankovní úvěry, prostředky kapitálového trhu) na financování rozvoje apod.

Způsob realizace – využívání prostředků kapitálového trhu pro financování rozvoje
Finanční politika státu
Tvorba optimálních forem existence společnosti:
– stimulace hospodářského rozvoje a zaměstnanosti
– zabezpečení vnitřní a vnější bezpečnosti
– uspokojování potřeb společnosti v oblasti společenské spotřeby
– zabezpečení minima pro existenci každého jednotlivce
Veřejné finance:

shromažďování a výdaj peněžních prostředků přes státní rozpočet, rozpočet VÚC, obce, povinné pojištění, veřejné instituce

Základní rozdíl: veřejné x soukromé finance
– veřejné finance jsou shromažďovány jako povinné platby, využívané na realizaci veřejných potřeb
Veřejné finance – příčiny způsobu tvorby:

potřeba veřejné správy, velikost spotřeby
uspokojování spotřeby, získávání (daně, úvěry), hranice daňového zatížení
potřeba financování z veřejných zdrojů, v jakých podílech, které odvětví společenské spotřeby
podíl v příjmech a výdajích státu a jiných subjektů pro zabezpečení finanční vyrovnanosti
stupeň akceptace nerovnoměrného zatížení
vybudování daňového aparátu
plnění fiskálních cílů vedoucích k uspokojení poptávky veřejných institucí na příjmy s cíli nefiskálními – přerozdělování příjmů, podpora hospodářského růstu, zaměstnanost

Fiskální funkce

použití peněžních prostředků k plnění úkolů státu
zdroje daní (přímé daně – daň z příjmu fyzických a právnických osob, majetkové daně, nepřímé daně – DPH, spotřební daně), nedaňové příjmy (clo, příjmy ze zisku NBS)
umožnění plnění vnitřních a vnějších úkolů státu
spojeno s úkoly nefiskálními – redistribuční a intervenční

Funkce redistribuční (přerozdělovací)
– přerozdělování získaných příjmů přes subjekty příjmů

část je odvedena do rozpočtu státu nebo samosprávy
část zůstává subjektu
příjmy z hospodářské činnosti a jiných zdrojů podléhají v souladu s daňovými zákony zdanění
– funkce přerozdělovací: státní podniky za využívání majetku státu platí část zisku

Funkce redistribuční znamená základ pro výdaje rozpočtových transferů
výdaje – převádí se do nemateriální sféry – kultury, vědy, orgánů, které poskytují bezplatně služby
dotace – bezzpětné
– finanční pomoc státu na určité činnosti, určitému subjektu a cílené úkoly veřejné správy
– subjektům – na financování činnosti daného subjektu
– předmětně na určité vymezené výroby a služby
subvence – bezzpětná finanční pomoc (instituce hospodářským organizacím, fyzickým osobám) na základě kalkulačního vzorce
Funkce stimulační

založena na spoluúčasti státu v činnosti určitých subjektů
– stát má právní nástroje, jimiž ovlivňuje ziskovost činnosti subjektů
- daňová politika
- úvěrová
- devizová

Daňová politika
– reguluje činnost subjektů (hospodářskou činnost, domácnosti)

výše daňové sazby – rozhoduje o velikosti zisku
snížení sazby daně má příznivý vliv na rozvoj podniků

Úvěrová politika:

cena za využití peněz
úvěr – zvýšení finančních zásob subjektu přes komerční banky z depozitovaných prostředků na principu návratnosti v určitém termínu s úplatou (úroky)
– výše úroku – závisí například na výši úvěru, délce úvěru, finanční situaci subjektu
komerční banky – úrokové sazby, NBS
levný úvěr – hnací síla hospodářství

PODNIKOVÉ FINANCE
– jsou soustavou peněžních vztahů, do kterých podnik vstupuje při získávání finančních zdrojů (financování), při jejich alokaci a vázání v jednotlivých složkách majetku (investování), při produktivním využití tohoto majetku a při rozdělování dosažených výsledků

získávání finančních zdrojů
alokace finančních zdrojů
investování

Financování a investování plynule mění základní stanovené veličiny podniku, a to majetek a zdroje jeho krytí, které se zachycují v rozvaze podniku
zdroje krytí majetku – vlastní kapitál, cizí zdroje a majetek – stálá a oběžná aktiva
peníze zabezpečují platební schopnost (likviditu)

ve financích a účetnictví představuje podnikový kapitál souhrn všech prostředků vložených do majetku podniku vlastníky (vlastní kapitál) a věřiteli (dluhy, cizí kapitál)

člení se z hlediska vlastnických vztahů, jakož i z hlediska délky splatnosti (krátkodobý, dlouhodobý, resp. střednědobý kapitál)

Podnikový kapitál je souhrn všech peněžních prostředků, které jsou vázány v majetku podniku
každý z pojmů – peněžní prostředky, podnikový kapitál, finanční majetek = samostatná finanční kategorie se specifickými vlastnostmi

finanční zdroje – zdroje tvorby peněžních prostředků a podnikového kapitálu

– získávání finančních zdrojů (kapitálu) pro běžné, ale i budoucí potřeby podniku ve všech jeho formách a použití těchto zdrojů k úhradě výdajů nazýváme financování
– finance podniku jsou jen jednou ze tří oblastí financí:
– finanční trh (peněžní a kapitálové trhy)
– investování, tj. finanční rozhodování o alokaci kapitálu

činnost podniku má věcnou stránku (majetek) a peněžní stránku (finance)

Peněžní vztahy:
– rozpočtové vztahy (např. daně) pro které je charakteristická nenávratnost

úvěrové vztahy (např. bankovní úvěr) s charakteristickou vlastností návratnosti

pojistné vztahy (např. pojištění majetku), kde vystupuje podmíněná návratnost a neekvivalentnost

realizační peněžní vztahy (nákup a prodej zboží) s podmínkou placení v hotovosti

Podnikové finance zobrazují pohyb peněžních prostředků, kapitálu a finančních zdrojů, při kterých se podnik dostává do různorodých kvantitativních a kvalitativních peněžních vztahů s podnikatelskými subjekty, zaměstnanci a veřejným sektorem.
Se získáváním finančních zdrojů úzce souvisí vymezení pojmu finanční řízení (finanční management), které je hlavní složkou řízení podniku a jeho hlavní úlohou je:

získávání kapitálu a rozhodování o jeho struktuře a změnách (získávání úvěrů, vydání akcií nebo obligací apod.)
rozhodování o alokaci (umístění) kapitálu (nákup aktiv, financování běžné činnosti podniku, vývoj nových produktů, resp. nových technologií, návrat půjčeného kapitálu, investování volného kapitálu)
rozhodování o rozdělení zisku (reinvestice, dividendy, …)
evidence, analýza, kontrola, plánování a prognózování, stejně jako řízení hospodářské činnosti podniku

Hlavní cíle podnikatelské činnosti podniku:

finanční stabilita podniku a její efektivita, která se vyjadřuje tržní hodnotou podniku, výnosností investic a likviditou

zvyšování podílu na trhu

sociální programy

respektování programů na ochranu životního prostředí

maximalizace zisku není rozhodující cíl podniku, protože nezohledňuje časový faktor ani stupeň rizik

inovace technologií

Za základní cíl podnikání se dnes obecně považuje maximalizace tržní hodnoty podniku – v podmínkách akciové společnosti maximalizace tržní ceny akcií, což se stává i základním finančním cílem podniku.
Za základní cíl podnikání se často považuje i dosažení maximálního zisku.
Nejdůležitější dílčí finanční cíle podniku jsou platební schopnost, likvidita, rentabilita, stabilita.
Platební schopnost znamená, že podnik má tolik pohotových platebních prostředků, aby mohl včas hradit splatné závazky.
Likvidita je schopnost proměnit hodnoty na nejlikvidnější aktivum (peníze), jde o schopnost podniku vyrovnat platby závazků v budoucích obdobích.
Rentabilita je ziskovost, resp. schopnost tvořit zisk. Pro hodnocení úrovně rentability nestačí vytvořit zisk, protože tento ukazatel nemá dostatečnou vypovídací schopnost o úspěšnosti podniku. Zisk se dává do poměru ke zdrojům vynaloženým nebo vázaným při jeho tvorbě.
Stabilita – znamená schopnost podniku zabezpečit požadovanou úroveň likvidity a rentability, tj. udržovat rozvahu ve vyrovnaném stavu resp. jednotlivé položky.
Rozvaha (bilance)