Finance – základy veřejných financí a finanční cíle podniku

  1. Základní fiskální funkce veřejných financí.

alokační – rozhodování o produkci veřejných statků
– hledání optimálního poměru mezi produkcí soukromých statků a produkcí veřejných statků v rámci veřejných prostředků
stabilizační – dosžení určité míry zaměstnanosti
– snížení inflace a růst ekonomiky
– součinnost ČNB a ECB – měnová politika, vývoj inflace
redistribuční- redistribuce příjmů a bohatství s cílem odstranit největší rozdíly v socioekonomickém postavení obyvatelstva
– dosažení stavu považovaného za spravedlivý

  1. Vyjmenujte a popište dílčí finanční cíle podniku.

platební schopnost – podnik disponuje dostatkem pohotových platebních prostředků, aby mohl včas hradit své splatné závazky; vyjadřuje schopnost krytí závazků peněžními prostředky a je projevem zdravého finančního hospodaření firmy
likvidita – schopnost přeměnit hodnotu aktiv na nejlikvidnější aktivum (peníze). Jedná se o schopnost podniku vyrovnat platební závazky v budoucích obdobích; čím likvidnější formy majetku podnik má, tím snazší je zajištění platební schopnosti
likvidita – I., II., III. stupně
ukazatele likvidity používají stavové veličiny vycházející z rozvahy a jsou to podílové ukazatele – momentální likvidita
rentabilita – ziskovost, resp. schopnost vytvářet zisk
stabilita – jako finanční cíl – schopnost podniku zabezpečit požadovanou úroveň likvidity a rentability, jedná se o flexibilitu a přizpůsobivost podniku

  1. Vyjmenujte metody hodnocení efektivnosti investic a charakterizujte je.

– statické metody – nezohledňují časový faktor
– dynamické metody – zohledňují časový faktor

  1. Metoda výnosnosti investice

Efekt z investice → ZISK (změny objemu výroby či změny v nákladech se promítají do zisku)

  • Umožňuje porovnat projekty s různou dobou životnosti
  • Různou výší investičních nákladů
  • A různým objemem výroby
  • Nezahrnuje všechny peněžní příjmy, pouze jejich část – zisk (nepočítá s odpisy)
  • Faktor času a rozložení zisku v čase

– STATICKÁ METODA – v praxi často využívaná u investic s různou dobou životnosti

2. Metoda doby návratnosti

Doba splácení (DS) – počet období (let), za které příjmové toky přinesou hodnotu odpovídající investičním nákladům

  • Čím je DS kratší, tím výhodnější je investice (DS < doba životnosti investice)
  • Nezohledňuje výnosy po době splácení ani časové rozložení výnosů v době splácení
  • Vylepšení – metoda pracující s diskontovanými hodnotami (Discounted payback)
  • Poskytuje důležité informace o riziku a likviditě investice

3. Metoda čisté současné hodnoty

  • Doporučuje se jako základní a primární metoda
  • Respektuje časový faktor
  • Jako efekt je považován celý peněžní příjem, nikoli pouze účetní zisk
  • Chybný odhad diskontní sazby a předpokládaných budoucích příjmů

= Často doplněna indexem současné hodnoty (profitability index)

  1. Metoda vnitřní výnosové míry

– hledáme takovou úrokovou míru, při které je projekt ještě přijatelný

  • Zohledňuje časovou hodnotu peněz, peněžní příjmy a kapitálové výdaje, z podstaty je podobná metodě čisté současné hodnoty
  • Pokud peněžní výdaje během životnosti projektu (investice) převýší peněžní příjmy → VVM má více hodnot
  • Metoda VVM a ČSH používají stejné základní rovnice – ČSH se počítá (pracuje s diskontní sazbou), VVM předpokládá ČSH = 0 a hledá diskontní sazbu
  • Lze počítat pomocí tabulkových procesorů jako Excel, Lotus
  1. Metoda nákladová

Porovnání průměrných ročních nákladů jednotlivých investičních variant
Roční průměrné náklady:

  • Součet ročních odpisů
  • Součin úrokové míry a investičních nákladů
  • Ostatní roční provozní náklady
  • Lze použít pro porovnání variant s stejnou nebo rozdílnou dobou životnosti
  • Zohledňuje rozdíly v délce trvání variant

Náklady spojené s realizací projektu za jeho životnost nejsou modifikovány časovým faktorem – tento vliv je odstraněn v metodě diskontovaných nákladů

  1. Jaké metody rozpočtování znáte a stručně je popište

Plánovací metoda – nejjednodušší způsob rozpočtování
– opírá se o plánované kalkulované rozpisy ročních plánů a statistiku
– využívá dva druhy informací:
1. údaje o dosaženém výkonu v předchozích obdobích
2. plánové údaje z podnikového finančního plánu
Normová metoda – komplexní soubor postupů rozpočtování
– založena zejména na operativních kalkulacích a statisticky sestavených normách režijních nákladů
– propojena s teorií mezních nákladů
Jednorázová metoda – vymezuje postupné a komplexní sestavování úkolů od zahájení výroby až po její dodání
– jedná se o rozpočtování jednorázových jevů

  1. Popište 4 zvolené metody a techniky tvorby finančního plánu.

Metoda poměrových finančních ukazatelů – aplikace vybraných poměrových finančních ukazatelů a předpokládaných tržeb při tvorbě plánové finanční bilance; ukazatele slouží jako „vzory hodnot“, kterých chce podnik v budoucnu dosáhnout
Metoda analýzy nulového bodu – zkoumá se změna velikosti zisku a prodejních cen výrobků na základě rozkladu fixních nákladů na různý objem prodeje či činnosti
Metoda procentuálního podílu na tržbách:

  • jaká aktiva a v jaké struktuře by měl podnik mít v plánovaném období, aby zajistil předpokládaný růst tržeb?
  • kolik kapitálu podnik potřebuje na investice a v jaké struktuře?
  • kolik finančních prostředků podnik ze zisku generuje?

Regresní metoda – plánování jednotlivých položek finanční bilance podniku, které jsou přímo ovlivňovány dynamikou růstu tržeb; využitelná pro delší časový horizont plánu
Globální metoda – úzká návaznost na jednotlivé složky věcného plánu podniku, z kterých přebírá „požadovanou“ výši finančních potřeb

  1. Charakterizujte obsah a strukturu finančních plánů (3 výkazy).

Proforma výkazy – konsolidovaný finanční plán obsahující plánovanou rozvahu, resp. bilanci, plánovaný výkaz zisků a ztrát a plánovaný výkaz peněžních příjmů a výdajů
Plánovaný výkaz zisků a ztrát (výsledovka) – slouží k plánování nákladů a výnosů dle jejich druhové struktury
Výkaz peněžních příjmů a výdajů – zaměřený na identifikaci předpokládaného pohybu peněžních fondů v podniku

  1. Charakterizujte rozpočet Evropské unie (klasifikace finančních prostředků rozpočtu EU,

finanční rámec, principy finančního rámce, vlastní zdroje)

  • nástroj, který každý rok schvaluje příjmy a výdaje potřebné pro Evropské společenství
  • do rozpočtu EU přispívají všichni její občané; umožňuje EU plnit požadavky veřejnosti prostřednictvím činností v oblastech jako například zemědělská politika, regionální politika, výzkum, životní prostředí, vzdělávání a odborná příprava

Klasifikace:

  • závazky pokrývají celkové náklady na zákonné závazky zahrnuté do rozpočtu během finančního roku
  • platby prostředky určené na splácení zákonných závazků zahrnutých do rozpočtu
  • diferencované finanční prostředky jsou prostředky určené k čerpání během více finančních let
  • nediferencované finanční prostředky jsou prostředky k čerpání v daném roce
  • povinné výdaje rozpočtový orgán (Evropský parlament a Rada EU) musí uvést v rozpočtu formou právního závazku na základě závazků vyplývajících ze smluv
  • nepovinné výdaje nevycházejí z právních závazků (strukturální operace, rozvoj venkova)

Vlastní zdroje ES tvoří:

  • tradiční vlastní zdroje – clo, zemědělské poplatky
  • zdroje založené na dani z přidané hodnoty (DPH) – stanovené jednou procentuální sazbou
  • zdroje založené na hrubém národním důchodu

Víceletý finanční rámec vymezuje vzájemný strop výdajů a příjmů rozpočtu EU na několik let. Jednoletý rozpočet EU sestavují ministři členských států a Evropský parlament.
Finanční rámec na léta 2007–2013 je založen na pěti základních principech:
Trvale udržitelný růst – počítá s prostředky pro strukturální fondy, vědu, výzkum a vzdělávání
Ochrana a řízení přírodních zdrojů – financování společné zemědělské politiky a politiky životního prostředí
Občané, svoboda, bezpečnost a spravedlnost – podpora evropského občanství včetně mezinárodní výměny mladých lidí, podpora partnerství mezi městy a spolupráce občanské společnosti v oblasti médií a kultury na evropské úrovni

  1. Charakterizujte pojmy čistý provozní kapitál a peněžní tok – cash flow.

Čistý provozní kapitál – představuje tu část oběžného majetku, která je financována dlouhodobými zdroji. Relativní vyjádření čistého provozního kapitálu:
ČPK v % = (ČPK * 100) / KM, kde ČPK = čistý provozní kapitál, KM = krátkodobý majetek.
Ukazatel vyjadřuje, jakým procentem se čistý provozní kapitál podílí na krytí krátkodobého majetku.
Cash flow – v statické dimenzi je to „volná zásoba“ peněz, kterou má podnik v daném okamžiku k dispozici.
cash flow = čistý zisk + odpisy
V dynamické dimenzi z podnikatelského hlediska je cash flow plán budoucího pohybu peněžních fondů v podniku, nebo rekapitulace minulého pohybu peněz.

  1. Vyjmenujte a charakterizujte kategorie finančního řízení podniků.
  1. Výsledek hospodaření = náklady – výnosy = zisk nebo ztráta
  1. Peněžní toky (cash flow) – reálný pohyb peněžních prostředků

– vyjadřuje změnu stavu peněžních prostředků podniku za určité období

    1. Brutto – všechny peněžní příjmy a výdaje podniku za dané období
    2. Netto – pozitivní saldo peněžních příjmů a výdajů bez investičních výdajů
  1. Úroková míra (sazba) – peněžní částka vyjádřená procentuální sazbou ze sumy dluhu (dlužník věřiteli za období trvání dluhu). Zahrnuje:
  1. časová hodnota peněz – časový faktor

Je důležité, jak jsou rozloženy peněžní příjmy a výdaje podniku v čase.
Z časového hlediska mají peníze, které má podnik k dispozici v současnosti, větší hodnotu než peníze, které obdrží v budoucnu.
Ovlivňuje ji:

  • úroková míra
    • nominální úroková míra – úročení vkladů a dluhů
    • reálná úroková míra – odměna za půjčku očištěná o vliv inflace; při růstu cen je reálná úroková míra nižší