Derivátové kontrakty
Derivátový kontrakt (derivát) je dohoda nebo smlouva, jejíž hodnota či cena je zcela nebo převážně odvozena od hodnoty či ceny podkladového nástroje (aktiva či indexu). Deriváty se nazývají také derivátní kontrakty nebo derivátové nástroje. Název derivát vychází z faktu, že jeho hodnota je odvozena (derivována) od jiné hodnoty. Deriváty se obchodují v budoucnosti (v termínových operacích/obchodech), na rozdíl od spotových operací/obchodů, které probíhají v aktuálním čase.
Podkladové nástroje
Podkladové aktivum v širším smyslu představuje podkladový nástroj. Podkladových nástrojů derivátu může být více než jeden. Mezi hlavní podkladové nástroje patří:
- podkladová aktiva (fyzická komodita, cenný papír, státní dluhopis, měna)
- indexy (úrovně určitého indexu, např. akciový index)
- ukazatele nebo sazby (úrovně jiného ukazatele nebo sazby)
Tržní hodnota každého pevného či opčního derivátového kontraktu je odvozena od podkladového nástroje. Nominální hodnota kontraktu se během splatnosti nemění. Tržní hodnota je v okamžiku vzniku pro oba partnery nulová, poté se mění v závislosti na mnoha faktorech, zejména na tržní ceně podkladového nástroje. Partneři mají stejnou hodnotu s opačnými znaménky, tj. absolutní hodnota je stejná.
Pohled do historie derivátů
Nejstarší deriváty vznikly z nutnosti. Zmínka o opcích je z doby přibližně před 3800 lety v Chammurapiho zákoníku. V jednom z paragrafů (č. 48) se uvádí, že v případě neúrody nemusí farmáři ani jiné osoby, které utrpěly ztráty, po dobu jednoho roku splácet úroky například ve formě zrna. Přesto se vznik opcí připisuje řeckému filozofovi Thalésovi.
Původně představovaly deriváty obchodování s komoditami. I dnes tvoří podkladové nástroje některých derivátů fyzické komodity, avšak většina derivátů má podkladové nástroje jako jsou úrokové, akciové a měnové nástroje.
Členění derivátových obchodů
Derivátové kontrakty dělíme na:
- pevné termínové kontrakty
- opční termínové kontrakty
Termínované kontrakty v užším smyslu: forward, futures – pevné termínové kontrakty na prodej nebo nákup určitého finančního instrumentu v budoucnosti za pevnou cenu.
Do finančních derivátů se však zahrnuje pouze Forward Rate Agreement = dohoda o termínované úrokové sazbě.
Pevné termínové kontrakty
Při pevných termínových kontraktech mají oba partneři současně pevný pohledávku a pevný závazek. Ani jeden partner nemá při uzavření kontraktu žádnou možnost volby. Dopředu jsou známy všechny podmínky a platby kontraktu nebo jsou pevné tím, že platby mezi partnery závisí pouze na vývoji měnových kurzů, cen akcií apod.
Druhy derivátů podle podkladového aktiva
Podle druhu rizika podkladového aktiva rozlišujeme tyto typy derivátů:
- úrokové deriváty: kontrakty na úrokové výnosy v budoucnosti, nákup a prodej státních dluhopisů, kontrakty na úrokovou sazbu
- akciové deriváty: kontrakty na nákup a prodej akcií v budoucnosti, včetně derivátů na akciové indexy
- komoditní deriváty: kontrakty na nákup a prodej určité fyzické komodity v budoucnosti
- měnové deriváty: kontrakty na nákup a prodej určité měny v budoucnosti
Druhy derivátů
Existují tyto základní deriváty:
- forwardy
- futures (futurity)
- opce
- swapy
Další typy odvozených derivátů:
- jejich kombinace (tedy deriváty derivátů), např. swapce (swap + opce)
- další nepomenované deriváty a jejich kombinace
Nejběžnější typy derivátů jsou finanční deriváty (podkladovým aktivem je finanční nástroj, cizí měna apod.) a komoditní deriváty (podkladové aktivum jsou komodity).
Finanční a nefinanční deriváty
Finanční deriváty jsou tyto:
- úrokové deriváty
- akciové deriváty
- měnové deriváty
- komoditní deriváty – pouze zlato Au, stříbro Ag, platina Pt a paládium Pd
Nefinanční deriváty jsou tyto:
- všechny komodity kromě zlata Au, stříbra Ag, platiny Pt a paládia Pd
Účel využití derivátů
Deriváty se používají k:
- zajištění (hedging): pomocí derivátů lze fixovat cenu určitého finančního instrumentu k dohodnutému termínu v budoucnosti. To znamená, že k dané otevřené pozici lze sjednat takový derivátový obchod, jehož zisk či ztráta se budou vyvíjet zrcadlově k dané pozici.
- cenové spekulaci: spekulant otevírá novou pozici s cílem profitovat na vývoji cen
- arbitráži: založené na cenových rozdílech (na různých trzích mohou existovat různé ceny stejných instrumentů). Jsou-li cenové rozdíly větší než náklady na takovou arbitráž, pak arbitražér na relativně podhodnoceném trhu nakupuje a na relativně nadhodnoceném trhu prodává. Dochází tak k zisku bez jakéhokoliv rizika. Na podhodnoceném trhu roste poptávka po daném instrumentu, čímž se zvýší jeho cena, a na nadhodnoceném trhu roste nabídka, čímž se jeho cena snižuje a ceny se vyrovnávají. V současnosti díky vysoké propojitelnosti trhů je možnost realizovat arbitráž velmi malá.
Důvody atraktivity derivátového trhu
Pojišťovatelé a spekulanti tvoří dvě velké skupiny s odlišnými cíli na trhu.
- Spekulanti – náklady na nákup nebo prodej tvoří jen několik procent hodnoty aktiva. Tím vzniká možnost obchodovat s velkým objemem při nízkých cenách. Vytváří se tím pákový efekt. Otevírá prostor pro značné procentuální zisky, ale i ztráty. Láka či odstrašuje investory.
- Dealery – banky, obchodní společnosti (společnosti obchodující s cennými papíry), pojišťovací společnosti, společnosti s vysokým ratingem (energetické firmy) a ostatní dealery.
