Důvody investování
Inflace je jedním z hlavních nepřátel peněz. S rostoucím časem se snižuje reálná hodnota peněz a klesá jejich kupní síla. Investování dokáže peněžní prostředky zhodnotit a tím uchovat jejich kupní sílu do budoucnosti.
Tím, že by se peněžní prostředky zhodnotily pouze na úrovni inflace, reálně by investor nezískal žádnou hodnotu navíc, pouze by si ji udržel. Firma však většinou usiluje o zhodnocení svých peněz nad úroveň inflace. Z toho vyplývá další důvod investování, a to dosažení reálného zhodnocení peněžních prostředků, které lze v budoucnu využít k uspokojování ekonomických potřeb.
Investice
Investice je souhrn kapitálových výdajů vynaložených na získání konkrétního druhu aktiv. Podle cíle investování a podle druhu majetku, který investicí vzniká, lze investice rozdělit na:
- věcné investice
- nehmotné investice
- finanční investice
Rozhodování o alokaci kapitálu
Finanční rozhodnutí o alokaci podnikového kapitálu představuje základní rozhodnutí o věcném nebo finančním investování, tedy o získání věcných složek majetku nebo finančního majetku. Při finančním rozhodování je důležitý časový horizont, kde je třeba rozlišovat:
- dlouhodobé (strategické) finanční rozhodování
- krátkodobé finanční rozhodování
Přístupy k investování
V investiční teorii a praxi se rozlišují dva základní přístupy k investování. Toto rozdělení vychází především z odlišného pohledu na efektivitu trhů a ochotu podstoupit relativně větší riziko za předpokladu možnosti dosažení vyššího výnosu. Známé jsou:
- aktivní investování
- pasivní investování
Aktivní investování
Aktivní investor vybírá do svého portfolia takové cenné papíry, o nichž je přesvědčen, že budou dosahovat vyššího zhodnocení než ostatní cenné papíry. Při výběru těchto cenných papírů může postupovat různými způsoby. Snaží se analyzovat situaci na trhu a situaci konkrétní firmy zejména pomocí technické a fundamentální analýzy.
Fundamentální, technická a psychologická analýza
Fundamentální, technická a psychologická analýza představují tři způsoby analýzy cenných papírů. Při fundamentální analýze investor sleduje střednědobý a dlouhodobý časový horizont, zatímco technická analýza se zabývá především krátkodobým časovým horizontem. Teorii davu zohledňuje psychologická analýza.
Technická analýza
Technická analýza vychází z analýzy cenového grafu s cílem predikovat budoucí vývoj. Zkoumá jeho tvar a různé indikátory odvozené z cen podkladového aktiva a také z objemu realizovaných obchodů. Vychází přitom z myšlenky, že všechny informace, jež by mohly ovlivnit budoucí vývoj ceny aktiva, se v daném grafu již nějakým způsobem projevily, protože mnoho účastníků trhu mělo tyto zprávy daleko dříve, než se dostaly na trh.
Fundamentální analýza
Fundamentální analýza vychází z předpokladu, že na trhu existují podhodnocené a nadhodnocené cenné papíry. Jde o takové cenné papíry, jejichž vnitřní hodnota (spravedlivá či teoretická cena), stanovená metodami fundamentální analýzy, se liší od aktuální ceny kótované na některé z akciových burz. Kromě výpočtu vnitřní hodnoty dokáže fundamentální analýza poskytovat krátkodobé i dlouhodobé projekce ekonomické a finanční síly země, odvětví, sektoru a jednotlivých společností.
Psychologická analýza
Aktivního investora však ovlivňují i další faktory, především investiční doporučení a vliv masové a osobní psychologie. Právě proto technická a fundamentální analýza selhávají. To zejména z důvodu existence psychologické analýzy, která vychází z předpokladu, že na kurzy akcií má velký vliv masová psychologie účastníků trhu.
Portfoliové investice
Aktivní investor se snaží přizpůsobovat své portfolio aktuální tržní situaci, tedy často mění složení svého portfolia (uzavírá pozice při dosažení stanoveného zisku či ztráty). Častá změna struktury portfolia však vede ke značným transakčním nákladům spojeným s častým nákupem a prodejem cenných papírů. Tyto náklady jsou akceptovány za možnost dosáhnout vyššího zhodnocení než zvolený benchmark.
Fondy
Fondy, které jsou mezi běžnými lidmi nejrozšířenějším typem investování, mají poměrně vysoké náklady spojené s aktivní správou portfolia. Společnosti spravující fondy si nechávají dobře zaplatit za své know-how a účtují si roční poplatky v procentech ze spravovaného majetku, a to i v případě, že klientovi zajistí záporné zhodnocení jeho úspor. Kromě toho jsou klientovi obvykle účtovány poplatky za vstup, někdy i za výstup z fondu, které nejsou zanedbatelné.
Pasivní investování
Pasivní investoři se na rozdíl od aktivních investorů nesnaží překonat trh. Věří, že trh je vysoce efektivní, a volí produkty, které dokážou trh kopírovat – indexy. Akcie drží po delší časové období a pasivní investor (pasivní fond) provádí změny ve složení svého portfolia pouze při změně složení daného indexu, který chce kopírovat. Z toho plyne i nižší nákladovost správy pasivního portfolia (fondu).
Pasivní investor se snaží co nejvíce přiblížit výkonnosti svého portfolia výkonnosti daného indexu. Napodobováním indexu je rovněž dosažena vyšší diverzifikace a téměř eliminováno specifické (nesystematické) riziko. Existují i speciální finanční nástroje – indexové certifikáty, které umožňují participaci na vývoji indexu a zajišťují dokonalou replikaci zvoleného indexu. Jejich hodnota se totiž přímo odvíjí od hodnoty daného indexu. Náklady spojené s držením takového certifikátu jsou ještě nižší než náklady na správu pasivního portfolia (fondu) a indexový certifikát garantuje přesné kopírování daného indexu.
Teorie efektivních trhů
Pasivní investování vychází z teorie efektivních trhů (Efficient Market Theory), kterou lze shrnout následovně:
- Na burze není budoucnost pokračováním minulosti (platí zejména pro krátkodobé změny ceny)
- Burzu lze přirovnat k ruletě, kde všichni hráči mají stejnou šanci dosáhnout zisku (tyto šance nejsou závislé na duševních či fyzických schopnostech jednotlivých účastníků trhu)
- Dobré výnosy dosažené v minulosti nezaručují jejich pokračování do budoucna. To, že někteří manažeři fondů po několik let dosahují nadvýnosů, nedokazuje, že jejich lepší výsledky souvisejí se schopností předvídat budoucí vývoj cen
- Soukromí investoři mají ještě slabší šance dosáhnout nadvýnosů než institucionální investoři. Institucionální investoři se o nových informacích dozvídají rychleji a jsou schopni na ně rychleji reagovat
Metody hodnocení investičních projektů
Mezi hlavní metody hodnocení efektivity investičních projektů patří:
- statické metody – nezohledňují časový faktor
- dynamické metody – zohledňují časový faktor
- metody, které za efekt investice považují úsporu nákladů
- metody, které za efekt investice považují zisk
- metody, které za efekt investice považují peněžní příjmy (peněžní tok z investice)
