Důvody investování
Inflace je jedním z hlavních nepřátel peněz. S uplynutím času klesá reálná hodnota peněz a jejich kupní síla. Investování dokáže finanční prostředky zhodnotit a tím uchovat jejich kupní sílu do budoucnosti.
Pokud by se finanční prostředky zhodnotily pouze na úrovni inflace, reálně by investor nezískal žádnou přidanou hodnotu, pouze by si ji udržel. Firmy však většinou usilují o to, aby jejich peníze zhodnotily více než o úroveň inflace. Z toho vyplývá další důvod k investování, a to dosažení reálného zhodnocení finančních prostředků, které lze v budoucnu využít k uspokojení ekonomických potřeb.
Investice
Investice představuje objem kapitálových výdajů vynaložených na získání konkrétního druhu aktiv. Podle cíle investování a druhu majetku, který je investicí získán, lze investice dělit na:
- věcné investice
- nehmotné investice
- finanční investice
Rozhodování o alokaci kapitálu
Finanční rozhodnutí o alokaci podnikatelského kapitálu představuje zásadní rozhodnutí o věcném či finančním investování, tedy o získání věcných složek majetku nebo finančního majetku. Při finančním rozhodování je důležitý časový horizont, kde je třeba rozlišovat:
- dlouhodobé (strategické) finanční rozhodování
- krátkodobé finanční rozhodování
Přístupy k investování
V investiční teorii a praxi se rozlišují dva základní přístupy k investování. Toto rozdělení vychází především z odlišného pohledu na efektivitu trhů a ochotu podstoupit relativně vyšší riziko za předpokladu možnosti dosažení vyššího výnosu. Rozlišujeme:
- aktivní investování
- pasivní investování
Aktivní investování
Aktivní investor vybírá do svého portfolia takové cenné papíry, o nichž je přesvědčen, že dosáhnou vyššího zhodnocení než ostatní cenné papíry. Při výběru těchto cenných papírů může postupovat různými způsoby. Snaží se analyzovat situaci na trhu a situaci konkrétní společnosti zejména pomocí technické a fundamentální analýzy.
Fundamentální, technická a psychologická analýza
Fundamentální, technická a psychologická analýza představují tři způsoby analýzy cenných papírů. Při fundamentální analýze investor přihlíží k střednědobému a dlouhodobému časovému horizontu, zatímco technická analýza se zabývá krátkodobým časovým horizontem. Psychologická analýza zahrnuje teorii davu.
Technická analýza
Technická analýza vychází z analýzy cenového grafu s cílem předpovědět budoucí vývoj. Zkoumá jeho tvar a různé indikátory odvozené z cen podkladového aktiva a rovněž objemu uskutečněných obchodů. Je založena na předpokladu, že všechny informace, které mohou mít vliv na budoucí cenový vývoj aktiva, se v grafu již nějakým způsobem projevily, protože mnoho účastníků trhu mělo tyto zprávy dříve, než pronikly do trhu.
Fundamentální analýza
Fundamentální analýza vychází z předpokladu, že na trhu existují podhodnocené a nadhodnocené cenné papíry. Jedná se o takové cenné papíry, jejichž vnitřní hodnota (spravedlivá či teoretická cena), vypočítaná metodami fundamentální analýzy, se liší od aktuální ceny kotované na některém akciovém trhu. Kromě výpočtu vnitřní hodnoty může fundamentální analýza poskytovat krátkodobé i dlouhodobé projekce ekonomické a finanční síly země, odvětví, sektoru a jednotlivých společností.
Psychologická analýza
Aktivního investora však ovlivňují i další faktory, zejména investiční doporučení a vliv masové a individuální psychologie. Z tohoto důvodu technická a fundamentální analýza v některých případech selhávají. Hlavním důvodem je existence psychologické analýzy, která vychází z předpokladu, že masová psychologie účastníků trhu má silný vliv na ceny akcií.
Portfolio investice
Aktivní investor se snaží přizpůsobovat své portfolio aktuální tržní situaci, tedy často mění složení portfolia (uzavírá pozice po dosažení stanoveného zisku nebo naopak ztráty). Časté změny struktury portfolia však vedou k výrazně vyšším transakčním nákladům spojených s častým nákupem a prodejem cenných papírů. Tyto náklady jsou obětovány za možnost dosáhnout vyššího zhodnocení než stanovený benchmark.
Fondy
Fondy, které jsou mezi běžnými investory nejrozšířenějším typem investování, mají poměrně vysoké náklady spojené s aktivním řízením portfolia. Společnosti spravující fondy si nechávají dobře zaplatit za své know-how a účtují si roční poplatky v procentech ze spravovaného majetku, a to i v případě, kdy klientovi zajistí záporné zhodnocení jeho úspor. Kromě toho jsou klientovi často účtovány vstupní poplatky, někdy i poplatky za výstup z fondu, které nejsou zanedbatelné.
Pasivní investování
Pasivní investoři na rozdíl od aktivních investorů neusilují o překonání trhu. Věří, že trh je vysoce efektivní, a vybírají si produkty schopné kopírovat trh – tedy indexy. Akcie drží po delší časové období a pasivní investor (nebo pasivní fond) mění složení portfolia jen v případě změny ve složení indexu, který chce kopírovat. Z toho plynou nižší náklady na pasivní správu portfolia (fondu).
Pasivní investor se snaží co nejvíce přiblížit výkonnosti svého portfolia výkonnosti daného indexu. Kopírováním indexu je zároveň dosaženo vyšší diverzifikace a takřka eliminováno specifické (nesystematické) riziko. Existují také speciální finanční nástroje – indexové certifikáty, které umožňují participaci na vývoji indexu a zajišťují dokonalou replikaci vybraného indexu. Jejich hodnota se totiž přímo odvíjí od hodnoty daného indexu. Náklady spojené s držením takového certifikátu jsou ještě nižší než náklady na správu pasivního portfolia (fondu) a indexový certifikát zaručuje přesné kopírování daného indexu.
Teorie efektivních trhů
Pasivní investování vychází z teorie efektivních trhů (Efficient Market Theory), kterou lze shrnout následovně:
- Na burze není budoucnost pokračováním minulosti (platí zejména pro krátkodobé změny kurzu).
- Burzu lze spíše přirovnat k ruletě, kde mají všichni hráči stejnou šanci dosáhnout zisku (tyto šance nejsou závislé na mentálních či fyzických schopnostech jednotlivých účastníků trhu).
- Dobré výnosy dosažené v minulosti nezaručují jejich pokračování do budoucnosti. Faktem, že někteří manažeři fondů dosahují několik let za sebou nadprůměrných výnosů, neznamená, že jejich lepší výsledky jsou důsledkem schopnosti předvídat budoucí vývoj kursů.
- Soukromí investoři mají ještě horší šance dosáhnout nadprůměrných výnosů než institucionální investoři. Institucionální investoři získávají nové informace rychleji a jsou schopni na ně rychleji reagovat.
Metody hodnocení investičních projektů
Mezi hlavní metody hodnocení efektivnosti investičních projektů patří:
- statické metody – nezohledňují faktor času
- dynamické metody – zohledňují faktor času
- metody, které za efekt investice považují úsporu nákladů
- metody, které za efekt investice považují zisk
- metody, které za efekt investice považují peněžní příjmy (peněžní tok z investice)
