Finanční rozhodování v oblasti věcných investic

Finanční rozhodnutí o alokaci podnikového kapitálu představuje základní rozhodnutí o věcném nebo finančním investování, tedy o získání věcných složek majetku nebo finančního majetku. Při finančním rozhodování je důležitý časový horizont, kde je třeba rozlišovat:

1. d dlouhodobé (strategické) finanční rozhodování – zohledňuje faktor času a s tím spojené vyšší riziko. Týká se věcných investic do IM a dlouhodobých finančních investic. Takovým rozhodnutím podnik ovlivňuje své postavení v budoucnosti, svou finanční situaci.
2. krátkodobé finanční rozhodování – souvisí zejména s provozem, s OM podniku, a lze ho charakterizovat jako hledání způsobů permanentního přizpůsobování finančních zdrojů a potřeb v rámci kratšího období, zpravidla jednoho roku. Cílem jsou co nejnižší náklady získání a používání podnikových aktiv. Je méně rizikové než dlouhodobé finanční rozhodování a změny jsou snadněji realizovatelné.

Investice – souhrn kapitálových výdajů vynaložených na získání konkrétního druhu aktiv. Podle cíle investování a podle druhu majetku, který se investicí získá, lze investice dělit na:

• věcné investice – jejich výsledkem je HIM nebo zásoby
• nehmotné investice – NIM, často jsou součástí věcných investic
• finanční investice – jejich cílem je účast na majetku jiných podniků nebo investování přechodně volných peněžních prostředků.

Dlouhodobé věcné investice

Podle cíle věcného investování existují dva základní typy dlouhodobých věcných investic:

• investice na obnovu stávajícího IM
• investice rozšiřující IM

Motivem věcného investování je buď reakce na poptávku po výrobcích a službách, nebo je podnik motivován potřebou vytvořit konkurenční nabídku zboží a služeb. Pokud je poptávka konstantní nebo roste, potřeba investovat je vyvolána nutností obnovy opotřebovaného nebo zastaralého IM, případně jeho rozšíření. V takovém případě by měly věcné investice přispět k udržení konkurenční schopnosti výrobků a služeb podniku (snížit nebo udržet náklady a při rostoucí poptávce udržet konkurenčnost výrobků). Při klesající poptávce jsou nezbytné investice do nových aktivit, které umožní změnit strukturu podnikového investičního majetku spolu s potřebou vytvořit konkurenceschopnou nabídku.

Při výběru vhodné investice vychází management z investičního projektu, v němž jsou soustředěny všechny technické a ekonomické parametry zamýšlené investice, analýza trhu, rozbor využití stávajícího majetku, využití výrobní, materiálové a energetické kapacity, pracovních zdrojů a podobně. Směry investování určuje investiční strategie podniku, která je základem pro výběr vhodných investic.

Vzhledem k dlouhodobému časovému horizontu investic je nutné zvážit vzájemné souvislosti jednotlivých investičních projektů. Jednotlivé projekty mohou být:

• vzájemně nezávislé – realizace jednoho projektu nevylučuje realizaci druhého projektu. Podnik může současně realizovat více potřebných investic, přičemž omezením může být například nedostatek kapitálu nebo vysoká míra nejistoty očekávaných přínosů.
• vzájemně závislé – jednotlivé investice se doplňují v čase nebo prostoru a jejich závislost spočívá v tom, že fungování jedné investice vyžaduje realizaci dalšího investičního projektu.
• vzájemně se vylučující – výběrem jednoho z variant se nerealizují ostatní investiční projekty.

Takové rozlišení projektů je důležité při sestavování kapitálového rozpočtu. Základní strategická rozhodnutí jsou v kompetenci vrcholového řízení podniku. Úroveň podnikového řízení, na které se přijímají rozhodnutí o investicích, je tedy dána strategickým významem investice. Druhým kritériem je obvykle objem jejích finančních nároků, proto jsou často rozhodnutí na nižší úrovni managementu limitována kapitálově.

Dlouhodobá věcná investice je taková finanční operace, při které se použije podnikový kapitál na pořízení IM, kterým se nahradí opotřebovaný IM nebo o který vzroste IM podniku. Pomocí tohoto IM získává podnik peněžní prostředky, jimiž se vrátí alokovaný kapitál v časovém horizontu delším než jeden rok.

Jako peněžní výdaje vystupují při investování:

• kapitálové výdaje, za které se pořizuje IM a které zpravidla představují vstupní cenu nového stáleho aktiva. Tyto výdaje se podniku vracejí postupně během používání stáleho aktiva formou odpisů. Kapitálové výdaje tedy zahrnují:
  • výdaje spojené s pořízením IM
  • výdaje na trvalé zvýšení OM
  • další výdaje příslušné IM, jako například výzkum a vývoj, záběh, marketing, reklama, …
• kapitálové výdaje lze upravit o příjmy z prodeje IM, který je novou investicí nahrazován, případně o daňové efekty plynoucí z tohoto prodeje.
• běžné provozní výdaje související s používáním stáleho aktiva v průběhu jeho životnosti, jako jsou materiál, energie, práce, daně, mzdy apod. Nezahrnují odpisy ani úroky z úvěrů, pokud byl IM financován úvěrem.

Peněžní příjmy jsou všechny tržby a další peněžní příjmy, které podnik získá prodejem výrobků a služeb jako výsledku používání stáleho aktiva během celé doby jeho životnosti. Cílem investování je, aby během životnosti či používání stáleho aktiva byl dosažen zisk, tj. aby celková částka peněžních příjmů byla vyšší než částka peněžních výdajů.

Rozdíl mezi celkovými peněžními příjmy a výdaji označujeme jako netto cash flow, nebo čisté peněžní příjmy z investice. Obsah netto cash flow je:

• čistý roční zisk (+)
• roční odpisy (+)
• úroky z úvěru (+)
• změna OM (+ nebo -)
• kapitálové výdaje (-)

Netto cash flow lze dále upřesnit zohledněním:

1. očekávané míry inflace – čím vyšší je míra inflace, tím méně spolehlivé jsou přepočty výnosnosti projektů. Vlivem inflace rostou výnosy podniku a většina nákladových položek, avšak odpisy IM odpovídají vstupním, neměnným cenám, což znamená, že vykazovaný zisk roste rychleji než míra inflace. To zvyšuje daňový základ a výši daně z příjmů, což vede ke snižování reálného čistého zisku i reálného netto cash flow. Míru inflace lze zohlednit prostřednictvím nominálních přepočtů nebo přepočtem pomocí reálné úrokové míry.
2. časové hodnoty cash flow – očekávaný cash flow v jednotlivých letech životnosti projektu je nutné přepočítat na současnou hodnotu.